Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Informujeme
REGENA 5/2009

Prosba za Hněvín

Hluboko pod námi teče řeka Bílina: připomíná stružku slz stékající po zaprášené tváři obětované krajiny. Nepřirozeně napřímený a stále stejně široký kanál prozrazuje uměle vytvořené koryto. Rány povrchových dolů se už milosrdně posunuly za obzor, a potrhaná přikrývka výsypek a rekultivačních ploch pomalu začíná zakrývat jizvy v přeryté krajině. Zatím je tu pustá pláň s umělými jezery, přeťatá dálnicí a vylepšená vředy chemiček i elektráren. Ze zneužité krajiny vyčnívají homole kopců Českého středohoří a vypadají tak trochu jako klouby na prstech zaťaté pěsti Země.

Hněvín je jedním z těchto kopců - kloubů a jeho jméno se zdá být příznačným pro to, co by Země měla cítit k člověčímu zacházení se zdejší krajinou. Že tomu tak úplně není, říká cosi o neskonalé mateřské velkorysosti a lásce. Kopec Hněvín s hradem je dominantou Mostu. Kromě místních sem mnoho lidí nezavítá. Hrad je novodobou rekonstrukcí dávné stavby, je tu hvězdárna, restaurace a vyhlídková věž. Ani zprávy o zničené krajině, o dusivých mlhách, o průmyslu, o městě přestěhovaném do krabic paneláků a o kriminalitě a nezaměstnanosti na Mostecko mnoho turistů nepřilákají. Zavíráme oči a nechceme přijmout svůj díl zodpovědnosti za lidské konání. Necháváme jenom na místních obyvatelích, aby za nás za všechny napravovali škody a vraceli lásku i energii krajině, která nám všem tolik dala. A proto prosím, s každou rozsvícenou žárovkou, ujetým kilometrem a vyhozenou igelitkou pošlete jednu malinkou láskyplnou myšlenku i všem krajinám, které nám civilizační rozmařilost umožňují. A ještě líp, vydejte se na Hněvín, nebo na jiný místní kopec, a pohlédněte do kraje.

Možná zjistíte, že tahle tvář Země je i teď krásná, až srdce bolí. Květina vyrostlá na hrobech je stejně krásná jako ta alpská, a ptáci zpívají i na smetištích. Země zapomene na miliony tun přeryté zeminy, oželí potrhanou pavučinu energetických linií, odpustí ztracené stopy zbouraných měst, uchlácholí tisíce zbloudilých a strachuplných duší zmizelých koutů, míst a říčních zákrutů, hýčká ztracené duše lidí i nelidí, unese obrovské napětí bio-informací uvolňovaných spalováním dávných zuhelnatělých stromů. Přes tenhle guláš pomotaných stop, historických křivd, zločinů i bitev, přes všechny naše hříchy je mostecký kraj stále krásný a lidem příznivě nakloněný. Zdá se to nepochopitelné, ovšem o to větší si zaslouží naši pokoru a vděk. Když budete stát na Hněvíně a s pohledem do kraje tohle všechno přijmete do své duše a svého srdce, vyrazí vám z očí slzy a nohy zarostou do kamene. Je to opravdu rána a proto přijměte jen porci, kterou unesete, a propusťte přes sebe svůj podíl na stavu tohoto místa do věčného světla.

Hněvín je opravdu silné energetické místo. Může vás donutit k hněvu, hádkám a nežádoucím skokům (a to nejen dolů a ze skály). Stojíte na vrcholu stožáru velmi vysokého napětí. Dovolíte-li místním energiím projít přes své tělo, neklaďte malicherný a nebezpečný odpor, nebo vás popálí a poškodí. Energie nejsou tolerantní, nemyslí a nerozlišují mezi tím, co si přeje vaše srdce a co vaše ego. Poznamenají vás zcela určitě, ale pokud správně používáte uzemňovací tyč jménem Láska a Usmíření, stejně jako izolační oděv očistných a ochranných rituálů či modliteb, potom účinky místní energie budou pozitivní pro vás a pochopitelně i pro zdejší kraj. Prožít Hněvín a přežít ho ve zdraví je vizitkou každého dobrého elektrikáře. A hlavně je pomocí, která je víc než jen naší povinností.

Text: Jiří Škaloud        Foto: Vladimíra Brzobohatá

Klouby země - v pozadí Bořeň
Replika hradu Hněvín
Prosba za Hněvín
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart