Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Oko Mordoru.

Východy a západy Slunce jsou to nejzneužívanější fotografické téma. A přesto nám Slunce stále má co ukázat, co sdělit. Jakoby Slunce nízko nad obzorem mělo blíž k našim srdcím i k našim hříchům. „Pěkně si na ptáčky posvítím," říká si to naše miloučké sluníčko, a svými šikmými paprsky nemilosrdně odhaluje i to, co bychom tuze rádi schovali. Ranní i večerní Slunce dokáže být neskutečně krásné pro milé a laskavé duše, ale i přísné a nemilosrdné na ty, kdo ho rozzlobí.

Asi jsem zlobil. Protože tenhle snímek moc pozitivní a optimistický není. Naopak - to je vidoucí ďáblovo oko, jak vystřižené z Pána Prstenů. Nic moc příjemného, o to víc, že je to skutečné. Zadívejte se upřeně do té krhavé výhně, jen se pěkně podívejte na to zlo, které ale je pouhým odrazem toho, co pácháme my lidé tady dole. Neklopte stydlivě oči, ani je nezvedejte svatouškovsky k nebi, týká se to i vás. Jen se vpijte pohledem do středu oka toho rozzlobeného Soudce. Povšimněte si i těch rohů, které narostly po stranách ohnivé ďáblovy tváře. Už vám běhá mráz po zádech? Tak to je dobře, protože to znamená, že ještě nějaká záda máte a že ještě máme čas se usmířit. Jen nevíme, jak dlouho to ještě potrvá...

Asi nejlepší je východy Slunce zaspat a západy propít.

Jiří Škaloud

Oko Mordoru
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart