Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Mažu, mažu, mažu

Palec, ukazováček a prostředníček spojíme a nad úrovní hlavy uděláme gesto, jako když gumujeme. Co to znamená? K čemu to je? K tomu, abychom rychle smazali negativní, špatné či nějak jinak ubližující myšlenky. Naše vlastní myšlenky - námi vyslané, či pouze naše negativní představy. O čemže to mluvím? Co že to mám na mysli?

 Každý z nás přemýšlí, představuje si, přemítá. Libo o čem. Na nějakou událost se chystá, něco právě prožil, o něčem přemýšlí. K tomu rozvíjí a připravuje si několik různých scénářů. Jaké by to bylo kdyby... Jak by to mohlo dopadnout... Jak by se kdo mohl zachovat kdyby...  

Vše, co probíhá v jeho představivosti, v jeho hlavě a mozku zároveň, aniž by si to třeba dotyčný uvědomoval, se automaticky s celkem velkou silou vyzařuje do celého vesmíru. Po vyzáření již myšlenka (= energie) žije vlastní život, nekontrolovatelně na svém původci. Ten ji může buď přiživit, nebo smazat. No a vyzářená myšlenka si různě putuje, různě se spojuje, nabírá na síle až, až se splní! No a to je potom překvápko! Už tehdá jsem si myslel, že se to stane! Ano, stane...

Sám si to člověk zařídil, aby tak bylo. Představil, vytvořil, vyslal a zhmotnil si myšlenku, aniž tušil, že se tak může stát.

Ruku na srdce! Kdo z nás nemá takové myšlenkové pochody, takové představy? Různě probírá situace či děje a představuje si nebo přímo plánuje různé scénáře, co by se mohlo stát kdyby... Jsme sami tvůrci takových situací a budoucích dějů. A vesmír si vše pamatuje. On nezapomíná. Ví, že jsme o tom přemýšleli, ví, že jsme si to představovali, ví, že jsme si to přáli. Splní nám to. K naší velké pozdější radosti/neradosti.

Toto bychom měli mít neustále na paměti. Jsme sami strůjcem svého štěstí nejenom našim chováním a vztahy, ale též myšlenkami. Byť jsou nehmotné, mají kolikrát mnohem větší sílu než cokoli hmotného.

Proto spojíme palec, ukazováček a prostředníček levé ruky ve výši hlavy, či mírně nad ní, provádíme gumovací gesto a říkáme nebo si myslíme „mažu, mažu, mažu". Tímto gestem rušíme, mažeme naše špatné, zlé, vypuštěné myšlenky, představy či děje z naší mysli. Již se nebudou volně pohybovat vesmírem, již se nebudou slučovat s jinými myšlenkami, již se nebudou spojovat v jednu velkou, která nám pak dá ťafku někde, kde jsme to ale vůbec nečekali.

Nevytváříme si již naší vlastní umělou realitu nad rámec žití, nevytváříme si již více zbytečných budoucích komplikací a problémů, než bychom museli? Máme naše myšlenky pod kontrolou? Nevytváříme si jich zbytečně víc, než je nutné? Pokud to neděláme, jsme pak o to svobodnější, nemáme potom na Zemi kolem sebe tolik zloby, hněvu, agrese a závisti...

Libor Domas 

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart