Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kbíl - dolmen a kamenná řada

Do tohoto místa jsme ťukli loni v únoru, když jsme se „nedopatřením" při cestě ze Šumavy do Prahy ocitli poblíž. Nazvali jsme si ho Strážní věž Pošumaví  a přislíbili si, že se sem vrátíme. A tak se stal kraj šumavského Podlesí dalším cílem našeho letního putování.

Kbíl nalezneme na dohled od Strakonic, poblíž Libětic, či Sousedovic. Vrchol (664mnm) zdobí rozhledna postavená společně s telekomunikační věží. Železná věž, která degraduje romantickou vyhlídku do kraje na adrenalinový výstup na plošinu z průhledné ocelové mříže. Snad to bylo i záměrem stavitelů - rozhlednou trochu ospravedlnit ošklivou stavbu vysílače. Přes Kbíl vede žlutá značka, nicméně k rozhledně je třeba ještě odbočit. Kromě zmíněné rozhledny tu nalezneme i tzv. Kbílský dolmen. A cestou nahoru (z jihu) mineme na loukách ve svahu hory i jakousi kamennou řadu a skupinu kamenů u kříže. Stáří ani původ těchto kamenů není znám. Na rozdíl od mnoha okolních „řad", vzniklých stažením kamenů z polí na meze, je tato řada přímo uprostřed louky. Je docela zvláštní, dosti zhuštěná. Vypadá to, že liché kameny v řadě jsou původní, zhruba stejného stáří, a sudé kameny byly následně do řady doplněny. Stačí se na ně jen v klidu zahledět - jejich historie je mnohem mladší, novodobá. Vidíme sedláky, jak upravují a vymezují své úhory...a kam jinam s těmi kameny? Než trochu vylepšit „původní" řadu. Směr řady míří přibližně k Měsíčnímu kameni u Javorníku.

Informace, které jsme předem zjišťovali o dolmenu, se dost rozcházely: snad byly dva, nebo i tři, ale jeden již neexistuje, neexistuje již ani jeden, a tak podobně. Pravda je taková, že dnes existuje jeden, vede k němu odbočka žluté značky. Dolmen má orientaci  V-Z, ale je průsečíkem mnoha linií v různých směrech. Archeologové ho prohlásili za dílo přírody, tedy vlastně o dolmen nejde. To nás rozveselilo a přivedlo k myšlence, jak to vážení archeologové poznali? Copak neexistence archeologických nálezů v místě samém něco dokazuje? Vždyť okolí kopce Kbílu je plné pozůstatků pravěkého osídlení. Posuďte sami - na západ od Kbílu, na svahu kopce Hradiště, kde je prokázáno halštatské osídlení, stával veliký menhir, vyobrazený ještě v dílech archeologa Wocela z roku 1868. Tento kámen byl zničen v roce 1913. Na vedlejším kopci Kamenná baba zase stával slavný menhir, zvaný Alžběta. A ten byl slavný už v sedmnáctém století! Podle pověsti to byla zkamenělá těhotná žena, kterou chodily živé ženy oblékat do šatů a sedat si na ní. Zajišťovaly si tak zdraví a plodnost. Kámen byl výrazně antropomorfní (měl lidskou podobu), jeho vyobrazení v díle Rosa Bohemica od Matěje Boleluckého z roku 1668 je nejstarším obrazem menhiru u nás. Podle některých studií byl jednou z posledních slovanských model. Podle výše uvedeného díla se tu „za svitu svící scházel tisícihlavý dav". Srocování lidu vedlo k úřednímu šetření už v roce 1656, kdy rychtář ze Sousedovic a další svědkové tuto pověst úředně doložili. Církev proti této pověře brojila a dokonce snad byl lid rozháněn vojskem. Kámen byl nakonec pochopitelně odstraněn, pravděpodobně zničen. A to stále není vše - pod vrchem Ostrá býval kamenný kruh, zvaný Devět králů, ani ten dnes neexistuje. Jen na Kbílu, uprostřed oblasti a na výrazné dominantě kraje - podle pánů archeologů - nic. Žádný dolmen, žádný menhir, jen samá kreativní příroda. Úsměvné.  

Na Kbílu prý bývaly dolmeny tři, též tu je místo jakési svatyně. Dva dolmeny byly v roce 1866 přes zákaz maltézského(!) velkostatku ve Strakonicích zničeny. Ať už je poslední dolmen přírodního či umělého původu, naši předci ho určitě využívali. Dohady o původu nejsou důležité. Je snad lidský původ důvodem k tomu, aby kamenná stavba byla účinnější? Stírá snad přírodní původ sílu a moc místa? Je to opravdu směšné - úporným tvrzením, že místo je přírodního původu se vlastně skeptici snaží setřít kouzlo a tajemství místa. Stejně urputně jako to dělala církev dřív. „Odradit a ochránit ten hloupý lid" před jakýmisi pověrami, modloslužebnictvím a silami, které oni sami necítí a nemohou změřit, a které proto přece určitě nemohou existovat. Jako by nebylo dávno jasné, že lidové pověry a pověsti mají často racionální jádro, jsou pamětí národa a důležitou stopou po dávných skutcích. Spolehnout se na lidové pověsti a mýty - vždyť tímto způsobem se dostala k mnoha objevům i seriózní archeologie. Jen je potřeba najít odvahu popustit uzdu fantazii a intuici, a umět je skloubit s vlastním nevěřícím rozumem.  V téhle směsi úsměvu, lásky a pokory zjistíte, že tenhle dolmen je úžasný. Takový malý domácí mazlíček.  

A takhle to viděl Petr: „Když jsem se nasoukal do „jeskyňky" a ulehl na záda, začal jsem prostupovat směrem dolů, jako bych prostupoval mořem, a na skalních stěnách k nám hovořily jednotlivé vrstvy původního organického života. Když jsem otevřel oči, vrchní kámen jakoby se chvěl a chtěl se vznést. Otočil jsem se na břicho a vida. Pěkně jsem se vznášel a plul na hladině moře.  Největším prožitkem pak bylo „správné" posazení na vrchní straně dolmenu. Pokud ho totiž správně nastartujete a zatím neovládáte levitaci, ani nevlastníte Aladinův kouzelný kobereček, můžete se proletět na levitujícím kameni. Pozor! První zatáčka jde zprudka doprava! Nevěříte! Věřte, anebo si zajeďte na Kbíl zalétat sami!

Jiří Škaloud

Petr Brzobohatý

Vlaďka Brzobohatá

srpen 2010

Kbílská kamenná řada
Sudá a lichá..
Šumavská mementa
Dolmen na Kbílu
Když tam vleze Fleš, je to bezpečné
Z druhé strany
Tyhle chvíle žádné čtení nenahradí
Neviditelné stopy nemizí
A letní vzpomínky zahřejí i v zimě
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart