Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

V lednu    

Pohled z okna v těchto dnech není až tak lákavý. I pro mne tento měsíc není nejveselejší, ba možná je na psychiku nejnáročnější (promiň, ledne). Jelikož jsem venkovní služebnice (nebo taky ničitelka) přírody - zahradnice, mám v duši smutno z toho, že třeba rozkvetlou pampelišku jsem už dlouho nepotkala, a ani to silné letní sluníčko, při kterém jsou voda, klobouk a brýle nepostradatelnou pomůckou při práci.   

Přes všechny nástrahy lednového počasí, je ale pro každého dobré si najít chvilku a vyrazit třeba jen za dům. A hle ... Ono to tak děsivé není, zvlášť když zvolíme dobré oblečení a hlavně obutí - boty, botky, botičky... Nejlépe ty proputované. 

Stačí chvilka přítomnosti na slunci, u stromu, u kamene, anebo se zahledět do louže. Jednou se mě kamarádka ptala, proč fotím louži a já na to - protože louže nikdy nelže. 

Jen jsem vám lidičky chtěla přitáhnout úsměv a lepší náladu. A sdílet zaznamenávání těchto chvil do srdce, třeba i s pomocí fotoaparátu. A podělit se s těmi, co ani v dobrých botách nemůžou vyrazit. Přeji slunce v srdci Tvém i Mém. 

Děkuji. Vlaďka. 

Navíc - tento měsíc, leden 2011, je ojedinělý. Má pět sobot, pět nedělí, pět pondělků. Učenci prý vědí, co toto znamená, a na další opakování si prý počkáme dalších 823 let. Takže si raději tento měsíc ještě vychutnejme, neb je pravděpodobné, že takového ledna se už mnoho z nás příště nedočká.                   

 (Foto: Ať pohladí a pomůže - jestli může).          

Sv. Markéta v Břevnově
Srdce na cestě k prameni Vojtěška
Strom v blízkosti pramene
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart