Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Děj se vůle tvá!

Ach, och, kdo by to okřídlené rčení neznal! Děj se vůle tvá. Já nic, já muzikant! To ON, ON nepojmenovatelný za vše může! Jeho vůle se děla, ne MÁ!

Tak trochu zmatené, nezdá se vám? Pojďme, rozpleteme to klubíčko. Když jsem začínal s léčitelstvím a učil se přikládat ruce, nebo je jen tak držet nad hlavou, či jiným místem pacienta, vždy mi říkali - ty jsi prostředník, přes tebe jen teče energie. Ty ani nemusíš vědět, proč má takovou a takovou nemoc (bol, trápení), tobě vlastně musí být jedno, jak léčba dopadne, hlavní je, aby si pacient/klient uvědomil, proč tu bolístku (trápení, žal) má, co je toho příčinou. A pokud bys ho chtěl sám za sebe vyléčit, tak zasahuješ (přebíráš) jeho karmu a to není dobré. Takže až budeš nad ním držet ruce, tak si jenom říkej: „Děj se vůle tvá." ON již vše udělá tak, jak má být. My nevíme nic co a jak.

No, paráda ne? Léčím, a přesto se do ničeho nenamočím. Úžasné, jedem! Od té doby jsem pravidelně slýchával to „Děj se vůle tvá." A proč? Kvůli egu, říkali. Víš, ego to je takový parchant na duchovní cestě. Ono si dělá, co chce a vůbec tě neposlouchá. Nevšímej si ho, nepotřebuješ ho, jenom tě strhává z Cesty. Hajzl jeden! A proto, říkej si, děj se vůle tvá a tím obejdeš to, že se jako bude ego rozhodovat za tebe. No zase paráda, né? Jdu duchovní cestou dle vůle jeho a ne podle vlastního „egoistického" ega.

Pak mě porůznu nutili číst knížky Rozhovory s Bohem I. - III. Takový brak já přece číst nebudu! Taková pitomost! Zhltnul jsem je všechny tři. Našel jsem v nich jako v jediných moc hezky, jednoduše a zcela srozumitelně popsány a vysvětleny různé věci, o které jsem se zajímal, a které mě trápily. Aniž jsem to čekal, zjistil jsem, že jsem Bůh. Oni to teda tvrdili i jiní, že tomu tak je. Nejenom já, ale všichni že jsme Bozi, protože ať chceme nebo ne, pocházíme z něho.

A tady to začalo s tím dění té jeho vůle. V rámci duchovního poznání se zdůrazňuje, že máme svobodnou vůli. Ta má přednost absolutně před vším. Vše se děje tak, jak já chci a jak se rozhodnu. Takže ať mám nalajnováno cokoliv, svobodnou vůlí to mohu změnit. A tady, tady pozor! Už neplatí děj se vůle tvá, nýbrž děj se vůle má. Já sám jsem si bohem. Jak to, že se mohu najednou rozhodnout svobodně a ne podle cizí vůle? Pomalu jsem si začal uvědomovat, že tím bohem jsem také já a že tedy nechť se děje vůle má, protože jsem se tak svobodně rozhodl. A už se mně to začalo komplikovat.

Nakonec, sice tak trochu nechtíc, jsem přece jen došel k názoru, že tomu tak skutečně je. Každý z nás má svobodnou vůli, každý z nás je součástí boha. A proto jeho vůle je i vůlí mou. A vůle má je i jeho. Všichni jsme jeden, všichni jsme jedno.

A od té doby se děje vůle má. Kacířské?

Libor Domas

 

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart