Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Zázraky nebe i země

Může být voda studánek skutečně léčivá a dokonce způsobit zázračné uzdravení? Vždycky když si položím tuhle otázku, dostane se mi rychlé odpovědi: „A co si, člověče, vlastně pod pojmem zázrak představuješ?" Co je to vlastně zázrak? Zkusme se lépe ptát. A zkusme to na opravdu „zázračném" místě - na Turzovce.

Církev definuje zázrak jako cosi, co se vymyká přírodním zákonům a je důsledkem konání nadpřirozených sil. Potíž je v tom, že řada zázraků, které se zdály být činem nadpřirozených sil, se nakonec ukáže být jen pouhou neznalostí přírodních zákonů, či přímým důsledkem lidské víry, halucinací nebo pověrčivosti. A viděno z druhé strany - pokud jsou „nadpřirozené" bytosti normální součástí našeho světa, pak i ony se musí řídit nějakými přírodními zákony a jejich nadpřirozené skutky jsou v hranicích světa zase jen „normální a přirozené". Jejich skutky zase podléhají jen pravidlům a zákonům, které momentálně neznáme. Tedy nikde žádný zázrak, jen neznalost pravidel a zákonitostí. Jak postupuje lidské vědění, zázraků na světě stále ubývá. A to má spousta lidí vědě za zlé - suché poznání stírá tajemství a vzrušující záhady. Odsouvá nadpřirozenost kamsi za hranice Sluneční soustavy. Naštěstí - lidské poznání vytváří stále nový prostor, kde mohou vznikat nové a nové zázraky. A tak dnes otevíráme jiné dimenze, astrálně cestujeme, pracujeme se světelnými systémy, transformujeme své DNA, ukládáme informace mezi kvantové částice. Je to snad naivní či klamavé? Nikoliv - jen zatím nepravděpodobné a zázračné. Asi nejlepší je připustit, že zázraky existují a ve chvíli, kdy se s nějakým setkám, snažím se najít jeho reálné vysvětlení. Zázrak je nepravděpodobná, zatím nepoznaná, ale možná realita. Skeptik, který nepřipustí existenci zázraků, není realista, ale člověk, který se bojí neznámého. Ve chvíli, kdy se zdá, že jsme objevili většinu přírodních zákonů a sil zjevného světa, mohou být zázraky nápovědou a stopou, jak proniknout do světů skrytých. Prokouknutí tajemství „zázraku" není hřích či zklamání, ale využití nápovědy. A tak i zázraky vody se dají vysvětlit s pomocí více či méně pravděpodobných teorií. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že existují a fungují. A záleží jen na nás, jestli tomu chceme či nechceme říkat zázrak.

Pramen Panny Marie lurdské na Turzovce

Na zemi jsou místa, kde se zázraky odehrávají častěji než jinde. A jedním z nich je určitě i Turzovka, kterou znají hlavně katoličtí věřící. Je to skutečně místo, kde můžeme dostat podněty a pokyny, kudy a jak kráčet dál po životních cestách. Turzovka leží na Slovensku, poblíž hranice s Českem. Nad osadou, na kopci Živčáková, leží samotné poutní místo, kde se udály četná mariánská zjevení. Tryská tu ze země léčivá voda, kterou církevní hodnostáři vozí jako dárek na návštěvu do Vatikánu. Voda, kterou se vyléčila řada „nevyléčitelně" nemocných. Mnozí senzibilové potvrzují, že Turzovka je velmi silné energetické místo. Zvláštní je i tím, že zázraky se tu udály v nedávné minulosti. V roce 1958, právě sto let po zjevení v Lurdech, se tady Panna Marie zjevila poprvé. Tento zázrak zažil na vlastní kůži Matúš Lašut, do té doby normální a nepříliš horlivý křesťan. Zázrak mu světské štěstí nepřinesl, konec padesátých let rozhodně náboženským zjevením nepřál. Lašut byl vyslýchán, bit, zavřeli ho do blázince i vězení, stíhali ho soudně. Sedmkrát se mu zjevila Panna Maria a vždy mu nesla poselství o nápravě lidstva a opětovném oživení křesťanské víry. Ať už byla zjevení skutečná nebo ne, kopec „Živčák" začalo navštěvovat čím dál víc poutníků. Zvláště když další muž, Juraj Kavalek, na nutkavý pokyn z třikrát se opakujícího snu přebrodil v únoru řeku Kysucu a podle pokynů záhadné a zahalené ženy vykopal na kopci pramen vody.

Dnes je Turzovka slavným poutním místem, na vrcholu stojí moderní kaple. Asfaltový chodník a silnice propojuje poutní místo s nedalekou Korňou, odkud se sem dá i vyjet autem či autobusem. Na vrcholu hory se buduje obrovský církevní komplex s chrámem Panny Marie a ubytovnou pro poutníky. Původní Kavalkův pramen dávno nestačil potřebám poutníků, a tak byly vytvořeny rezervoáry a postaveny další čtyři kapličky s vodovodními kohoutky. Místo každoročně navštíví desetitisíce lidí z celého světa. Možná se teď ptáte, zda je tohle stále ještě to původní místo v lesích nad slovenskou dědinou, kde se dá poznat subtilní kouzlo studánek a propojení Země a nebe? Místo zázraků? Nebo je to už jen poničený a přetvořený zbytek, kterého se zmocnil náboženský průmysl, lidské chtění a zvědavost? Roznesli už milióny zvědavců i poutníků kouzlo po světě? Stejná odpověď jako na začátku - ano i ne. Živčák je docela obyčejný kopec porostlý smrkovým lesem a přesto je to místo, kde nebe a země mají k sobě podivuhodně blízko. Ať už z hlediska křesťanského, přírodního nebo esoterického. Ať už vzýváte Boha libovolného druhu, nebo energie, či třeba statickou elektřinu, můžete se tady dostat do kontaktu se svými idoly. A pokud je součástí vašeho vidění světa i zázračná voda, můžete se jí tady opravdu napít. Je to nepravděpodobné, ale možné. Už proto, že pravděpodobnost je něco, s čím umí naše vědomí a podvědomí konat zázraky.       

Korňanský ropný pramen

Pramen naleznete na okraji osady Korňa na svazích hory Živčáková, z druhé strany než leží Turzovka. Od zázračného místa a léčivých pramenů je vzdálen pouhý kilometr vzdušnou čarou a dvě stě čtyřicet metrů převýšení. Opravdu tady pramení ropa. Pramen je evropským unikátem, nejbližší podobné volné vývěry jsou údajně na Korzice. Časy, kdy ropa samovolně vytékala na povrch, jsou dávno pryč. Dnes za ní musíme do hloubek kilometrových vrtů pod hladiny oceánů a příkrovy ledu, ždímeme ropu z písků a břidlic i z věčně zmrzlé země. I proto, když jsme jeli do slovenské osady Korňa, představovali jsme si vývěr vody jen lehce kontaminované ropnými látkami, snad patrnými jedině při laboratorním rozboru. Ale skutečnost je daleko barvitější. Jedná se opravdu o vývěr ropných látek s příměsí vody - pramen vypadá jako asfaltem a oleji znečištěná bahnitá díra, silně páchne petrolejem a naftou, na vodě se dělají mastná a duhová kola. Černorezavou louží probublává metan. Přiložíte-li zapálenou sirku, prudce se rozhoří. Pokud naleznete odvahu a sáhnete do vody, na prstech vám ulpí mastnota a pach nafty ucítíte ještě za půl dne. Kontaminovaná voda je jednoznačně nepoživatelná. Směs vody a uhlovodíků volně odtéká loukou(!) a později i po cestě. Nicméně tráva kolem pramene a odtokového kanálku vypadá překvapivě zeleně, petrolejové kapky se duhově lesknou na listech. Zdá se, že ropa trávě moc nevadí. Po pár set metrech vtéká tekutina z pramene do řeky Kysuce. Vlastně je to permanentní ekologická havárie, kterou ovšem nikdo neřeší, asi proto, že „zločin" páchá samotná příroda. Výron ropy není nikterak vydatný, přesto místní obyvatelé v minulosti ropu používali na svícení i topení, mazání kol i impregnování obuvi. Pramen se také využíval k léčení kožních nemocí. A později pochopitelně neunikl ani pozornosti těžařů. Už na přelomu minulého století tady vznikl průzkumný vrt a těžební aktivity tu trvaly za první republiky i za války. Ovšem vydatnost pramene je „naštěstí" velmi malá. Ropa se nalézá v puklinách flyšového pásma a do odběrného vrtu proniká velmi pomalu. Přesto byly i tady vytěženy stovky metrických centů lehké parafinické ropy a jímal se také metan, který ropu doprovází. Ovšem jak se vyvíjela znalost o geologii tzv. „karpatského roponosného bazénu", byla pravděpodobnost nálezu bohatého ložiska v této lokalitě stále méně pravděpodobná. Zájem těžařů postupně upadal, až nakonec byla zastavena i průzkumná těžba. A tak Slovákům zbyla evropská rarita.

Zajímavá je i blízkost dvou tak extrémních míst. Zázračná voda nahoře, ropa dole. Je to jen náhoda, nebo můžeme vycítit nějakou souvislost?  Uvědomme si, co pro nás ropa znamená. Slovo ropa pochází z polštiny a znamená hnis. To symbolizuje náš vztah k této surovině ještě ve středověku - ropa byla cosi nemocného, odcházejícího z ran země, smrdutý produkt z pekelných hlubin. Ale dnes? Devadesát pět procent produkce potravin, plastů, chemikálií, léků, i spotřebního zboží, energie a pochopitelně i dopravy, za tím vším stojí ropa. Naše civilizace je na této surovině bez jakékoliv pochybnosti existenčně závislá. Zaprodali jsme se snad peklu? Jako „zázrakem" objevujeme stále další a další naleziště této suroviny, která nám pomohla tam, kde jsme dnes. Ať je to dar od kohokoliv, dostáváme stále další a další čas na objevy a restrukturalizaci našich zdrojů, cílů, prostředků a smyslu existence. Ropa je opravdovým zázrakem a darem od matky Země, která pro nás vytvořila zásoby této neuvěřitelné sloučeniny.  A snad nám má cosi naznačit a není to jen náhoda, že tady, na malém kousku Země, stojí v kontrastu a současně v jedinečném souladu dvě opory, které obě potřebujeme, abychom mohli vztáhnout ruce k nebesům a k vesmíru - zázraky Nebe i Země.    

Jiří Škaloud

foto: autor a  Vlaďka Brzobohatá

září 2010

Regena 3/2011
Turzovka
Kaple na vrchu
První pramen
Moderní prameny
Skvělá voda
Prameny a prameny
Oční pramen
Korňanský ropný pramen
Bahno a pach nafty
Přírodní ekologická havárie
Co nám pramen říká?
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart