Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Past duchovního ega

Kdo z nás by ho neznal! Každý ho má. A kdo tvrdí že ne, tak ho má dvojnásob. Ego. Náš všudypřítomný a nezničitelný průvodce našich každodenních kroků.

Kolik rozprav a disputací ve víru vášní jsem slyšel na toto téma! Jedni jsou pro úplně ho zničit, zadupat do země, a druzí zas na něj nedají dopustit a mají ho jako modlu. A kde je pravda? Někde uprostřed? Kdo ví. Kdos bez ega, suď.

Dlouhou dobu se pohybuji mezi „duchovními lidmi". Ten dělá kyvadlo, ta zas karty a automatickou kresbu, tady máme proutkaře, vedle je aura-soma, támhle zase regrese... No a najednou jsem začal pozorovat charaktery jednotlivých aktérů kolem mě. Ze začátku jaksi nevědomě a potom zcela vědomě a úmyslně.

Proč se tak chová? Proč to dělá, když ví, že to tak není správné? Sám o tom přednáší a toto vyvádí v soukromí? Pomalu, ale jistě jsem se začal divit. Ano, není o tom pochyb. Mnoho těchto lidí se lapilo v pasti duchovního ega. Blbost! To není možné, vždyť oni by byli ti první, kteří by to přeci poznali! Vždyť jasně musí vidět, že to, co říká (kolikrát doslova poučuje ve stylu „hele, já to vím, mám napojení nahoru a ty ne!"), a jak se chová, nevychází z lásky srdce, jak říká, ale z jeho ega! Tak a nějak podobně mě vířilo hlavou. A nejen to.

I já jsem okoušel (a nástrahy stále trvají, spíš gradují) pocit duchovní slasti na mém egu. Ono to je VELMI příjemné vědět a znát víc, než ti ostatní. Být ten, který moudře radí a zraky těch „dole" se upínají k tomu „nahoře" - tedy ke mně, co řeknu, jak pomůžu. Protože mám to napojení, je moje slovo zákon a ctí se! Nádherný pocit, být takto ovíván! Celé to je ještě umocněno tím, když přednáším a ostatním říkám - tak to máte dělat. To vám říkám JÁ! A už úplně nejhorší je, když nemáte světské zaměstnání a toto děláte na plný úvazek. Jo, to už není sebekontrola a zpětná vazba z vašeho pracovního okolí a reálného světa vůbec žádná! Jste VY a jenom VY. To se pak těžko poslouchá rady těch „zezdola", že jako blbnete a máte si dát bacha na ego. Na co!? Co si to dovolují, MĚ takto poučovat! A už v tom jedete.

No a další průser je ten, když vám začnou „zezhora" přitakávat v tom, že jedině VY a zase jenom VY tady máte nějaký úkol, který nikdo jiný z těch šesti miliard lidí nemá. Nebo že jste vyvolený pro to a to a že jste tudíž jedinečný a tak. Paráda! Bravo! Jsem větší než ty ostatní! Moje ego - do boje! Teď jim všem ukážeme, KDO jsem! Já + moje poslání = nezničitelné duchovní ego.

No jo, ale když o tom tak přemýšlím, vím já, kdo že to ke mně mluví? Kdo že to je ten, co to o mě tvrdí? Plejáďan? Z Orionu? Vysoký duchovní mistr? Vyspělé bytosti plné lásky a naši pomocníci? Druhá strana? Bratři v černých tričkách? Naši? Moji kluci? Osobně já vím prd, kdo to je. Moje schopnosti jsou příliš omezené, abych to odhalil. Kdokoliv vyspělejší než jsem já, si se mnou může zahrát ošklivou šarádu a já prakticky nemám vůbec šanci zjistit, že tomu tak je.

Nebo snad mám? Proto si dávám velmi bedlivý pozor a vše několikrát zpytuji, prověřuji a několikrát se s okolím radím, je-li skutečně tomu tak, jak se mi to jeví. Pokud ano, pokora, pokora! Vole neblbni, né abys ulít! Dej si bacha na své duchovní ego! Těžké to je, velmi těžké.

Libor Domas, ten, jenž ego má a uvědomuje si to (že ne vždy je pod kontrolou)

 

pozn(jš): možná si teď říkáte: "To jim to - těm léčitelům - pěkně naservíroval! Ještě, že mě se to netýká...."  

...Už se taky s pochopením usmíváte sami nad sebou? Smile

    

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart