Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Poněkud se zpožděním, ale přesto rádi, zveřejňujeme zajímavý příspěvek paní Aleny...  

Něco dostat, něco dát... 

Před "pár dny" jsem se vrátila z oslav Beltaine v Glastonbury. Oslavy byly hezké, návštěva chrámu Bohyně nezapomenutelná. A protože Rhiannon (totožná s Eponou či Kotyz) je v chrámu krásně zobrazená s bílým koněm, posílám vám její fotku, připomíná téma našeho putování 16.4. (pozn. red: „Po stopách bílého koně na Berounsku")

Na putování s vámi jsem si v Anglii vzpomněla ještě několikrát a ráda. Na výletě na zajímavá silová místa nás doprovázel průvodce, kterým byl člověk zasvěcený a naladěný stejně jako my. Vždy byl čas na osobní procítění sil místa, v jedné podzemní svatyni zapálil svíčky a byliny, abychom měli k meditaci podporující atmosféru.

Zlatým hřebem byl vstup do Stonehenge, kam pouštějí jen dvacet pět osob denně s průvodcem na jednu hodinu. 29. dubna to byla naše skupinka, díky Bohu a Bohyni J  za to! Před pár lety jsem slyšela, že se tam už nepouští vůbec. Dále bylo v programu Avebury s velkým rondelem, kde se může mezi kameny volně chodit i sahat na ně, dolmen West Kennet Long Barrow se Silbury Hillem na dohled, výhled na piktogramy obra a jednoho z bílých koní, Stříbrný pramen v opatství poblíž. Na jeden den docela dost, ale byli jsme spokojení.

Městu Glastonbury krásně dominuje kopec Tor. Vystupuje na něj denně hodně lidí, někteří přímo, někteří labyrintem, to je pak na několik hodin. Když jsem šla prvně hned po ránu do města, zaujal mě ale na první pohled ještě jeden blízký kopeček. Pamětliva toho, co jste říkali o „záložním" kopci, jsem si hned řekla, že to bude ten případ a umínila si, že tam určitě zajdu též. Z vršku Toru bylo vidět širší okolí, zkonzultovala jsem to s kamarádkami a usoudily jsme, že žádný jiný z okolních kopců to nemůže být. Jaká byla moje radost, když jsem brzy objevila mezi pohlednicemi fotky toho vršku, jmenuje se Wearyall Hill a na něm posvátný strom! Byl to hloh, dost starý, jeho původ sahá dle legendy přes mnoho potomků až k Josefu Arimatejskému, který tam údajně zapíchl svou hůl a ta vyrašila. Tak to už jsem neměla pochybnosti a rozhodla se tam příští ráno zajít. Dost mnou otřáslo, když jsem se ještě ten večer doslechla, že ho někdy kolem velikonoc nějaký vandal podřezal. Co dodat... Glastonburská komunita udělala u pahýlu několik rituálů, aby mu pomohli znovu vyrašit. Ve skutečnosti pahýl sahá až do míst, kde se rozvětvuje, tak to nevypadá úplně ztraceně. 

Organizátorky nás před cestou vybídly, abychom s sebou vzaly dárky -byliny a kamínky, které je zvykem nasypat nebo položit na navštívené místo. Měla jsem s sebou kus karlovarského vřídlovce, tak jsem taky udělala podporující rituál, přivolala síly, roztloukla vřídlovec na kousky, nasypala ho kolem pahýlu a požádala síly 4stran, aby stromu pomohly. Na roztlučení vřídlovce jsem si vzala kus pazourku, který jsem minulý den našla na poli. Vřídlovec odolával dost silně, že odštěpky pazourku létaly kolem. Tak jsem si zkusila na vlastní kůži i dobu kamennou.Smile 

Když jsem si po návratu dávala dohromady dojmy, narazila jsem na vašem webu na přednášku v Minervě o tom, jak jsou místa energeticky ochuzována kvanty návštěvníků, kteří jen tak ze zvědavosti přicházejí, energii odnášejí nebo ji ruší a často místu nic nepřinášejí. Přemýšlela jsem, jak to bylo s navštívenými místy v Anglii. Asi to není úplně špatně, že je omezen vstup na některá místa. Silbury Hill je zakázaný úplně, to ale, jak říkal průvodce,  Angličané špatně nesou.  Prý se tam chodili milovat, když chtěli počít dítě a to teď nelze. Že by zasáhlo nějaké mravnostní nebo farmaceutické lobby či obdoba Klubu skeptiků?

Do Stonehenge může 25+průvodce. Druidové prý mají výjimku, těch může být 29.  Omezení jsem ocenila, byl tam klid na meditaci, nedokážu sama posoudit, jestli je to příliš striktní nebo ne. U Stříbrného pramene v Cerne Abbay i v dolmenu West Kennet Long Barrow byly energie příjemné, nebylo tam mnoho návštěvníků. Avebury je myslím dost vyčerpané, je možno mezi kameny volně chodit a sahat na ně. Je v něm tak jako tak vesnice s křižovatkou a volnost pohybu je všeobecně přijímána jako dobrá změna. Možná má i nějaké tajemství, která se návštěvníkům běžně neukazují.

Výzva organizátorek naší cesty, abychom si vzaly s sebou sáček s bylinkami nebo malé kamínky a navštívenému místu i cestám je darovaly s požehnáním a poděkováním za energie, je určitě dobrá. Nesměle jsem to začala dělat už na cestě s vámi 16.4., je to jiný zážitek. Je příjemné vidět na navštívených místech známky vděčnosti, na stromech i stužky. Ale důležitá je péče místních lidí a všeobecný respekt všech, kdo na tato místa vstupují.

Posílám pár fotek, fotím mobilem. Když je sluníčko, tak mobil stačí, ale na mlhy Avalonu :-) to bylo někdy málo. 

Alena Radová

Lady of Avalon and Alena Radová
Rhianon (Epona)
Plán Glastonbury
Tor hill (terasy tvoří cestu labyrintu)
Posvátný dub Magog (asi 1400 let)
Pohled na Wearyall Hill od města
Vrcholek Wearyall hill
Původní podoba hlohu (pohlednice)
Téměř zničený hloh dnes.
Přežije? Stačí dobrá vůle proti té zlé?
Jeden z potomků hlohu. (záloha zálohy:-)
Bílí koně v Uffingtonu (pohlednice)
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart