Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Handl

Nic víc než sprostý handl. Moje svobodná vůle za programy k ovládání (nejen) lidí. Z ručky do ručky. Nevěříte? Já ani nevěděl, že něco takového existuje, natož to, že jsem handloval též.

To bylo tak. Přímo až hystericky jsem se bál toho, že budu ovládat lidi tak, jak chci já a jak mně vyhovuje. Byl jsem v tom totiž mistr. Dokázal jsem to víc než výborně. Avšak poslední dobou jsem se toho bál a nechal jsem naopak ovládat sám sebe. Byl jsem loutkou. Nekladl jsem odpor. K velké „radosti" mé ženy. „Proč s sebou necháváš tak manipulovat? Co se s tebou děje?", takové a podobné otázky padaly. Já se však začínal bát úmyslné manipulace druhých skrze mou osobu v můj prospěch čím dál tím víc. Až to skončilo panickým, hysterickým strachem. Skončil jsem. Byl jsem paralyzován.  Jak to vypadalo? Velmi jednoduše. Vše jsem obracel proti sobě. Manipuloval jsem sám se sebou. Vrchol mistrovství, nebo ne? Byl jsem v koncích. Bytostně jsem cítil, že ta manipulace s druhými, to „mistrné umění", ten program není mojí součástí. Nejsem to já. Ale co to je? Bylo mně z toho na zvracení a nevěděl jsem, co dál. Jenom jsem slabě cítil, že to je cosi, co ke mně nepatří. Na vědomé úrovni jsem si to neuvědomoval, ale matně v dáli v mlhách mě probleskovalo cosi.

Za kým jít? S kým se poradit? Napadl mě kolega (říkejme mu Zdeněk z Byzance), který má zajímavé zkušenosti na podobná témata. I zavolal jsem a hned jsem jel. No - smál se. Alespoň že někdo. A začal vysvětlovat. Nevěřil jsem. Někteří z nás prý kdysi udělali handl. Sprostý handl. Aby tady v té hmotě byli výborní a udrželi si vliv a moc, tak vyměnili svoji svobodnou vůli za možnost (program) ovládání ve hmotě (nejenom lidí). Takže pozbyli své samostatné rozhodnosti a sloužili někomu či něčemu jinému. Vzhledem k programu ovládání, který nebyl jejich součástí, ale nosili ho v sobě, byli výborní. Byli mistři v manipulaci a ovlivňování, ale ne tak jak chtěli oni sami, ale jak chtěl někdo jiný!  No a to jsem řval, to jsem byl doma! Přesně pro tuhle informaci jsem si přišel. Teď ten niterný pocit, že moje schopnost ovládat druhé vlastně není moje, nabýval jasných rozměrů a logičnosti. Ale jak z toho ven? Velmi jednoduše - provést handl zpět. Já „jemu" programy on (nebo to něco) mně zpět moji svobodnou vůli. A jak to jako udělat? „Jednoduše", zněla odpověď, „zavolej si ho před spaním a zpět proveď handl." Jó, jak jednoduché!

I udělal jsem. Celou noc tuhost sama. K ránu jsem musel na záchod a už ne a ne usnout. Bdělý stav, plné vědomí. A měl jsem návštěvu. Čekala na mě v obýváku. „Ach ne", říkám si, „tam nikdo není, půjdeš tam a stejně tam nikoho neuvidíš. Snaž se usnout." Jenže jsem byl čím dál víc čilejší. No nebylo zbytí, šel jsem. Sedl jsem si, že to provedu v meditaci. Nakonec jsem vstal, postavil se před ním, pravou rukou jsem si z hlavy sňal programy, podávám mu je a levou natahuji pro moji svobodnou vůli. Dostávám ji, dávám si ji do hlavy. Děkuji a klaním se nejenom jemu, ale všem průvodcům a pomocníkům. Do zazvonění budíku opět tuhost sama.

Volal jsem to Zdeňkovi, no a ten se zase jenom smál, jak krásný to byl rituál. Neopomněl se mě zeptat, zda-li jsem si něčeho nevšiml? A čeho jako? Symboliky toho rituálu. Jak muž - rozum, moc, chtění a ovládání - odevzdal sám sebe, a přijal v sobě ženu - onu lehkou intuici, procítění a lásku.  Přijal v sobě pochopení, že je mnohem lepší v životě následovat lásku a uvědomovat si, že všichni jsme nejen součástí ale i propojeni v jedno.

Snad vám čtení těchto řádků pomůže, tak jako zpětný handl pomohl mně. A co dodat na konec? Největší bylo udivení mé manželky při pohledu na mě. „Hele, co jsi se sebou udělal?"

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart