Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Místo, kde není nic, a přece se dějí zázraky

Obec Číhošť naleznete v Posázaví. Vesnice leží v malebné kopcovité krajině poblíž Ledče. Takové krajiny máme rádi - turistika tu moc nekvete, zato máky a čekanka v polích ano. Země je tu jak sešívaná deka, rozhozená po kopcích pro letní lenošení, čtverce polí v barvách červeného máku, žlutých obilovin a modré svazenky vratičolisté se střídají se zelenými a kudrnatými lesními záplatami, kresbou silniček a oky rybníků. Krajina vyzývá k bezcílným toulkám na kole či pěšky, ale i k sladkému spočinutí na mezích plných trnek, či lesních okrajích, pod dohledem kroužících dravců a zpívajícího skřivánka. Prostě idylka na okraji Českomoravské vrchoviny, objevená a oslavovaná už mnohými přede mnou. Číhošť nabízí dvě místa, která stojí za návštěvu. Jedno je geografickou zajímavostí, druhé je známější, leč děsuplnější. Pěkně jedno po druhém.

Střed země české

Po rozpadu Československa došlo k velkému stěhování. Kromě majetku a lidí se kvapem stěhoval i geografický střed země. Ztrativše slovenský „chvost" bylo těžiště českých zemí odsunuto odkudsi z Moravy blíže ku matičce Praze, a momentálně se nachází nějakých čtyři sta metrů na severovýchod od kostela v Číhošti. Místo na kraji obce je upravené a stojí tu obelisk a informační tabule. 

Nebudu nikomu tvrdit, že je to silné energetické místo země. Těžiště České republiky je čistě kartografická záležitost. Nejlepší je si představit tento bod jakožto těžiště mapy ČR, kterou přesně ostřihneme po hranici. Odstřihneme rozvažující Polsko, nevyvážené Slovensko, znevažující Rakousko a převažující Německo. Bod, v kterém udržíte tuto ostřihanou mapu pěkně v rovině - to je těžiště vyváženého Česka. Pokud zabodnete do tohoto místa špendlík, uděláte díru právě do Číhoště. Existuje i daleko přesnější matematická metoda výpočtu těžiště země, pomocí trojúhelníků trigonometrické sítě. Ať měřeno tak či onak, jedná se o lidský a administrativní bod, vždyť i státní hranice jsou výsledkem politiky a mocenských dělení. Samotná Země se neřídí lidským hašteřením a majetkovými vyrovnáními.

Přesto je místo geografického středu ČR zajímavé a napovídající. Ukazuje nám, že stejně jako kartografický střed by se snad dal určit i „energetický" - geomantický střed libovolného krajinného celku, například „Českého kotlíku". To je oblíbený pojem na naší esoterické scéně, ovšem jeho přesnou hranici nikdo nezná. Větší část kopíruje naše hraniční hory, avšak komplikuje to právě Českomoravská vrchovina, kde hranice je velmi nejasná. Kde je tedy ten energetický střed, odkud by se pochopitelně v kotlíku nejlépe míchalo? Na Řípu či v Praze? V Kouřimi? Na Oškobrhu? Už slyším ty hádky při snaze přesně to určit. Esoterici a geomanti jsou známí násilníci, schopní si vypíchnout při zuřivých diskuzích oči virgulemi. A tak je snad lepší, že máme jen kartografický střed, nad kterým geomanti trochu ohrnují nos. Je tu hezky a místo provokuje k filozofickým zamyšlením. Ale až třeba někdy dojde k majetkovým vyrovnáním na hranicích, jsem zvědav, jak se bude střed země o kousek posouvat. Smile

Místo zázraků   

Číhošť je známá ale i daleko závažnějším skutkem. V padesátých letech se tu odehrály tragické události tzv. „číhošťského zázraku."  V adventní neděli v roce 1949 se při kázání faráře Toufara několikrát pohnul oltářní kříž. A to tak výrazně a před očima tolika svědků, že nemohlo být pochyb, že se to skutečně stalo. Sám farář pohyb kříže neviděl, jelikož stál zády k oltáři. Přesto byl následně zatčen STB a byl při výsleších v komunistických věznicích ubit sadistickým dozorcem Ladislavem Máchou až k smrti. Dle oficiální verze STB byl zázrak podvodem, který připravila církev na svou podporu. Obrácená verze zase hovoří o provokaci naopak ze strany STB. Třetí teorie mluví o skutečném zázraku a je podpořena tím, že se zázrak údajně ještě několikrát opakoval i v následujících letech, po smrti Josefa Toufara, a s jiným křížem. Ale nikdo si už ze strachu nedovolil o tom hovořit. Představte si tu zcela neuvěřitelnou situaci - kříž na oltáři se hýbe, ale všichni dělají, že to nevidí. Zázraků se obecně děje docela málo a s oblibou zůstávají v rovině sporných znamení. A tady se přehlíželo velmi jasné znamení. Čeho a koho? To nevím - ale ať to byl kdokoliv, kdo neznal politiku teroru a diktatury, musel být poněkud zmaten nulovou lidskou odezvou. Zatím jako poslední pokus se kříž zjevil v námraze na okně fary v roce 1998.

Kostel jsme navštívili, byl otevřen a zcela liduprázdný. Ticho, jen sluneční paprsky se lámou na poletujícím prachu. Památník umučeného faráře (pohřben je v Praze) vyvolává stísněný pocit, a snad nikoho nenechává na pochybách, že tudy kráčelo skutečné lidské zlo. A možná tudy prošla k lidem i silná zpráva v podobě skutečného zázraku. Realitu či podvod už asi nerozsoudíme, ale mučednická smrt skutečného člověka zůstává. Toto memento je skutečné a člověka s úděsem napadá, zda to snad nebylo velmi drsným cílem číhošťského zázraku. V tomto mementu je totiž nejlépe vidět děsivá tvář státní zvůle, když není na řetězu demokratické kontroly. Ať už je to zvůle fašistická, komunistická, či jakákoliv nová, čekající i dnes na svou příležitost. Zlo a teror se dostává k moci jen naší lhostejností, naivitou a pohodlností. Čím starší jsou pamětníci a čím déle trvá období demokracie, tím jsou takováto mementa a výstrahy důležitější. Obhajoba takhle křiklavých zločinů je z lidského pohledu nemožná. Ať vám tedy na chvíli zmizí úsměv z tváře a zůstane jen odhodlání a poselství - nedopusťme nikdy více! Jeďte se do Číhoště podívat, místo je to silné, jeho genius loci je díky lidskému či spíše nelidskému příběhu pochmurný. Tragická a zcela zbytečná smrt člověka zde nedovoluje žertovat.

Jiří Škaloud

červen 2011

Místo je krásně upravené
Geografický střed ČR
Radost i smutek
Od středu k bodům
Tak na jak dlouho?
Druhá polovina června
Číhošťský kostel
Na věčnou památku
Místo zázraků
Zvláštní symbolika
Posvátná chvíle
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart