Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Prameny sedmi  horek

Věčné město Řím bylo postaveno na sedmi pahorcích. Stejně tak Jeruzalém a Praha, a také Lisabon, Moskva a mnoho dalších. Sedmička pahorků je neodolatelným lákadlem pro zakladatele měst. Přestože terén stěžuje obranu světskou, způsobuje obranu a podporu esoterickou. Sedm energetických bodů tvoří magickou úplnost, která svědčí městu i jeho obyvatelům. Ale sedm pahorků může prospívat nejen lidem, ale i vodě. Pokud tam zrovna nestojí nějaké to velkoměsto, proč tam nezaložit lázně? Vzhůru do Sedmihorek! 

Magie sedmičky je silná. A jejím propojením s vodou a skálou vzniká stabilní, přírodní a přirozeně šťavnaté, šťastné a silné energetické místo, které prospívá každému návštěvníkovi. Výrazná dominanta Trosek na jihu prozrazuje, že se nacházíme před branou do ráje. Tedy - do toho našeho malého, Českého ráje. Pískovcové skály Hruboskalska se zdvihají z pásu lesa mocnou stěnou skalních věží, ke které míří řady výletníků i horolezců. Český ráj napohled i na dohled!

 Stejně jako vápenec a další sedimenty je i pískovec položivým kamenem, který je s vodou bytostně spjat. Voda byla prostředím, ve kterém tahle skála vznikala, a je i hlavním erozním činitelem, který se zasloužil na tvorbě bizardních skalních věží Českého ráje. Bez vody by se tady neobešlo nic. Podmínky pro výskyt pramenů jsou příznivé zejména v dolech mezi skalami, což je dáno geologickou stavbou. Pukliny v pískovcových skalách Českého ráje jsou dobře průchodné pro dešťové srážky a proto na vrcholcích místních kopců a skalních hřbetů žádné prameny nenajdeme. Naopak - vršky jsou vyprahlé a porostlé pouze suchomilnými a odolnými rostlinami. Dešťová voda rychle proniká dolů, až narazí na nepropustné podloží jílů, kde se hromadí a stéká do nižších poloh. Proto jsou údolí mezi skalními městy často zvodněná a vlhká. Voda pramenů a studánek je povětšinou vynikající, velmi chladná, s nízkým pH (tedy spíš kyselá). Z minerálních látek obsahuje zejména železo. Pískovcová skála je také dokonalý filtr, takže bakterie a nečistoty ve vodě nenajdeme. Po silných deštích může být voda zkalená nejjemnějšími částečkami písku, který se také usazuje na dnech přirozených výtoků. Ve vodě nejsou ani dusičnany, které se v přirozeně rostoucích a nehnojených porostech skal vyskytují jen v zanedbatelném množství.

Lázně Sedmihorky vznikly v pramenné oblasti na východní straně hruboskalského hřbetu. Hlavní zásluhu na vzniku lázní má MUDr. Antonín Šlechta, který se nechal inspirovat průkopnickým nadšením Vincence Priessnitze, a už v roce 1841, tedy pouhých devět let po Priesnitzovi, doktor Šlechta otevírá provoz v nových vodoléčebných lázních v Sedmihorkách. Tyto lázně jsou tak nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách, a vznikly díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství na opravdu kouzelném místě.  Na úpatí romantického skalního pískovcového města, v krásném prostředí a v místech, kde vytékalo v té době dokonce šestnáct pramenů! Lázně se původně jmenovaly Bad Wartenberg, ale později díky národnostnímu hnutí byly přejmenovány podle nejsilnějšího pramene, který už od 18. Století nesl jméno Sedmihorka, a odedávna byl proslulý jakožto léčivý. A v tomhle názvu z hlubin časů se snad objevuje víra či vědomost lidí v magickou sedmičku a její blahodárné působení. Těžko říct, zda to způsobuje okolních sedm vršků, ostatně není ani jisté, které to vlastně jsou, nicméně místo je opravdu velmi příjemné a k lázeňskému léčivému prostředí velmi přispívá. Klid, pohoda a jistá ospalost působí blahodárně na každého, kdo se tu jen zastaví.

Vodoléčebné lázně nikdy nesloužily jen vodou. Hydroterapie byla sice důležitou, ale ne jedinou součástí léčby. Relaxace, odpočinek bez spěchu a rozčilování, turistika a cvičení, jak lákavě nám to zní i dnes! Je to tak prosté, a přitom to tak málo děláme! Ve snaze stihnout všechno, nestihneme většinou nic... Myšlenka vodoléčby spojené s pobytem na čerstvém vzduchu, zdravou stravou a klidem postupně vítězila v povědomí lidí. Zdánlivě obyčejná voda se konečně dočkala zasloužené pozornosti, coby nejlevnější a velmi účinný léčebný prostředek. Je opravdu potřeba toto poznání znovu zdůrazňovat i dnes? Nejen chronická dehydratace, ale i dlouhodobé požívání znečištěné a mrtvé vody, vede k valné většině civilizačních chorob. Od astmatu, zvýšeného cholesterolu, vysokého tlaku přes únavový syndrom, až třeba po obezitu a rakovinu. A že ani koupele neslouží pouze k očistě těla, to už také víme. Tepelné změny a prokrvování těla, masážní účinky, chemie vstřebávání látek pokožkou, čištění vnitřního prostředí organizmu, a v neposlední řadě i blahodárný vliv na psychiku, to vše jsou nezpochybnitelné klady vody ať už v podobě napuštěné vany nebo stříkajícího vodopádu. Padající voda (i když uměle vytvořená) bývala kdysi i tady v Sedmihorkách. MUDr. Šlechta, ať už vědomě, či díky své povaze, skutečně léčil své pacienty vodou a pohodou. Vodní i pitné kůry se střídaly s tělocvikem a povinnými výlety. Kromě poněkud drsných koupelí v ledové vodě a jejího pití se do místního lesa chodilo i na tzv. vzduchové lázně. Principem bylo pochopitelně hlavně dýchání skvělého lesního vzduchu. Ovšem pikantní bylo, že na tyto terapie chodili pouze muži, a to nazí, po osprchování či opleskání těla, a to jen v prostěradle (každý ve svém) a se slamákem na hlavě. Ženám byl v době těchto vycházek les přísně zapovězen výstražnou vlajkou, která vlála v parku uprostřed lázní. Dr. Šlechta to zkoušel i u ženských pacientů, nicméně v době, kdy lesem pobíhaly rusalky v prostěradlech, se lázně podezřele vyprazdňovali, a ani zbylí ukáznění mužští pacienti nebyli soustředěni na léčbu a nedosahovali kýženého zklidnění těla a ducha. Proto byly vzdušné procházky žen (k lítosti všech) zrušeny. Pan doktor spolu s chotí též vždy předsedal společným obědům i večeřím a tak vytvářel opravdu rodinné prostředí. Metoda to byla úspěšná, a tak se tady vystřídali tisíce hostů, včetně slavných spisovatelů a herců, šlechticů i politiků. I pojmenování celé oblasti „Českým rájem" vyšlo od zdejších navýsost spokojených hostů. Po smrti Dr. Šlechty už zdejší historie tak pěkná není. Lázeňský provoz postupně upadal a byl definitivně zrušen před 1. sv. válkou. A po té druhé byly budovy lázní znárodněny a změněny na zotavovnu ROH. Dnešní majitelé provozují rekreační hotelový komplex s balneo-centrem.

Ale dost historie a historek - pojďme se konečně podívat k pramenům, tak jak vypadají dnes. Přímo v areálu současného hotelového komplexu žádný aktivní pramen momentálně nenalezneme. Uprostřed lázní sice stojí fontána ozdobená bustou zakladatele, ale žádná voda tu neteče. Ještě donedávna tu vytékal jeden z pramenů, zvaný Jánský. Býval sem svedený z lesa, ale v současnosti se voda tohoto pramene ztratila. Ani pramen Karla Ferdinanda v jakémsi pomníku v proluce mezi budovami není funkční. Za aktivní a pramenitou vodou musíme do lesů kolem. K pramenům nás dovede tzv. Pramenná nebo též Angrova stezka. Sleduje ji modrá turistická značka přímo z prostoru lázní. Když jsme vstupovali do lesa, žádná vlajka v lázních nevlála, a tak jsme se směle vnořili do krásných a jarně vybarvených rajských lesů. Pískovcové skály svítily mezi stromy, a sluníčko slibovalo krásný den.      

Prvním aktivním pramenem, na který narazíme na Angrově stezce cestou od hotelu je pramen Barbořin. V této chvíli jsme již ovšem minuli místo původního pramene Sedmihorky, který je dnes podchycen, a zásobuje vodou vesnici. Barbořin pramen sice volně teče, ale je osazen vodoměrným hydrologickým přelivem pro sledování průtoku. Nicméně voda je tu živá a skvělá. Pozornému návštěvníkovi však neunikne, že voda přitéká nenápadným potůčkem z mokřadu nad pramenem. K vlastnímu místu zrození se tedy musíme vydat kousek výš. Souhlasně jsem přikyvoval k vytvořené harmonii místa - přizpůsobené prameniště pro lidské účely je příjemné a užitečné. Bylo nutno vzít přírodě kousek divokosti, a nahradit jí klidem lázeňského provozu. Ale současně je tu citlivě zachováno vlastní přírodní místo zrození vody, a před člověkem je ochráněno nepřístupností mokřadu. Každému, co jeho jest - člověku pohodlné prameniště s hodnotnou a živou vodou, a také s otesanou skálou v podobě sedátka pro meditaci i odpočinek. A přírodě a lesním tvorům zase kouzelný vývěr z díry se sněhobílým pískem pod kořenem stromu. Pokud se vydáte k tomuhle místu zrození vody, važte své kroky a kroťte hlasivky. Energetické místo celého sedmihorského koutu nalezneme právě tady. Ale je křehké jako jarní výhonky přesliček všude kolem.  Skloňte hlavu s pokorou i s ohleduplností k rostlinám i blátu. Koukejte pod nohy s vědomím, že vstupujete na cizí území.

Hned vedle Barbořina pramene nalezneme další zdroj - pramen Antonínův. Manželé Barbora a Antonín Šlechtovi tak mají každý svůj pramen. Přesto oba vytékají ze společného podzemního počátku. To není špatné pro manželství lidí ani pramenů. Voda obou pramenů je stejná - a u mě vyvolala to kýžené lázeňské zklidnění a pohodu. Opravdu stačilo jen pár loků a má rozlétaná a roztržitá duše, bloudící do té doby kdoví kde, vklouzla pěkně do mé tehdejší tělesné přítomnosti. V takové chvíli, kdy „sami sebe dohoníme", skutečně uvidíme svět takový jaký je. Stromy, prameny, skály a všechno ostatní kolem se stává skutečným a opravdovým světem, a přestává být pouhou kulisou našeho výletu. To jsou úžasné chvilky vědomé přítomnosti. Vyzkoušejte sami.   

Další vodní zdroj, Felixův pramen je opět využit jako zdroj vody pro lázně. Nicméně část vody volně vytéká a napájí uměle vytvořenou kaskádu. Zurčení vody je určitě výbornou kulisou pro hodnotnou meditaci, zejména pokud dobře snášíte komáří společnost.

Po několika stech metrech narazíte na další pramen, tentokrát Josefův. Je také upraven a okrášlen tesanými pískovcovými bloky tak, aby lázeňští hosté netrpěli blátem rozmočené cesty. Ovšem voda je opět skvělá. Prameniště je také ozvláštněné sedící dřevěnou plastikou. Postava v kápi drží v ruce otevřenou knihu, jejíž strany jsou využity jakožto naučná cedule o výskytu vodních blech.. Krásný to příklad malé přírodní škodolibosti! Voda, v které se hemží blešivci, viditelní pouhým okem - no fuj! Kdo by to pil? Není přece jen lepší ta sterilní balená voda z PET láhve? Jak se ale můžete dočíst, tenhle mikroorganizmus je zárukou skvělé kvality vody a nežije jen tak leckde! Nicméně pít bychom ho asi neměli - z úcty k živým tvorům! Ceďte vodu přes zuby a vraťte pak blešivce, kam patří J.

Poslední dvojice pramenů na nás čeká už kousek dál od lázeňských domů. V rokli, nad kterou se už zdvihá skalní město kolem Kapelníka, nalezneme dva prameny Kořenského. Josef Kořenský byl známý cestovatel z přelomu dvacátého století, a býval významným a častým hostem místních lázní. To je ovšem vodě úplně jedno a chutnala by stejně skvěle, i kdyby byla bezejmenným pramínkem. Lepší voda je v prvním zdroji za potokem ve stínu kapradí. Po dřevěné lávce přejdete k jen mírně upravené lesní studánce, kde je voda jako led. Skvělá skalní voda, která vás osvěží před prudkým stoupáním vzhůru po schodišti až k hlavnímu hřebenu hruboskalské turistické magistrály směrem k hradu Valdštejn. Tak vzhůru! Český ráj čeká!

Jiří Škaloud

léto 2011

          

Regena 9/2011
Sedmihorky
Jánský pramen
Barbořin pramen
Barbořin pramen
Barbořin pramen
Antonínův pramen
Felixův pramen
Josefův pramen
Kořenského pramen I
Kořenského pramen II
Skalní město kolem Kapelníku
Skupina Kapelníku
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart