Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Cesty dolů 

Místo, kde tančí země s vodou, či brána do spodních světů. I tak se dají popsat prameny, ke kterým se dnes podíváme. Místa, kde fantazie snílků napomohla vědě k poznání zemských hlubin, a kde přesto rozum dál oponuje fantazii a intuici vnitřních vhledů.   

Ondříkovický kras ještě možná neznáte. Krčí se v koutě Českého ráje a konkurují mu daleko efektnější a známější pískovcové skalní útvary Maloskalska. Ostatně je tomu tak i zde - vápenec krasu je z velké části překryt pískovci. Na mapě toto území hledejte v údolí Vazoveckého potoka, který ústí do Jizery v Dolánkách u Turnova, u známého Dlaskova statku. Tento cíp CHKO Český ráj dosud v mapách nese název Ondříkovický pseudokrasový systém, ale aktuální pravda je jiná. Z pseudokrasu bylo území povýšeno do kategorie „kras". Laikům to připadá skoro stejné, ale pro speleology a geology je to malá revoluce. Rozdíl mezi krasem a pseudokrasem je pro ně natolik zásadní, že neváhají vést vášnivé polemiky nad odbornými pracemi. Zatímco pseudokras vzniká běžnou erozí jako pouhá nápodoba skutečných krasových jevů, pravý kras vzniká přednostně chemickým rozpouštěním vápenců. Zásadní pro určení typu území je podíl vápnitého pojiva v horninách. Situace území kolem Ondříkovic je právě taková. Povrch území je tvořen převážně pískovcem, nebo slepenci a vrstvou vápenatých jílů. Pod nimi pak vrty prokazují ukloněné vrstvy Jizerského souvrství vápenitých pískovců. Na povrchu nejsou viditelné žádné škrapy ani vápencové štíty, či portály jeskyní. Přesto tu jsou vyjádřeny i některé krasové jevy - především závrty, ponory a vyvěračky. Skrytost a malá přesvědčivost krasových jevů vedla dříve vědce k zařazení tohoto území do kategorie „velmi vyvinutého" pseudokrasového území. Ovšem jeden zásadní objev toto hodnocení změnil.

Bartošova pec Podívejme se nejdřív k "pachateli", který stojí za vznikem údolí - k vodě. Do údolí Vazoveckého potoka vyvěrá celá řada silných pramenů. Některé z nich byly využity i jako zdroje pitné vody pro nedaleký pivovar v Malém Rohozci, síla vody byla také využita v řadě historicky doložených mlýnů, hamrů i sklářských hutí. Bartošova pec je název mohutného pramene v horní části údolí. Ale spíš než pramen je na místě název vyvěračka, protože se jedná o mohutný proud velikosti potoku, vytékající z jeskynního portálu. Průměrná vydatnost zdroje je kolem třiceti vteřinových litrů, ovšem často může přesáhnout i sto litrů za vteřinu. Vody je tolik, že snadno plní rybník, který dříve sloužil k vyrovnávání dodávky vody do nedaleké Bartošovy sklářské huti a brusírny skla, dnes hotelu a restaurace. Odtud tedy i pojmenování Bartošova pec. Pramen se velmi liší od běžných vývěrů či studánek. Vyústění pramene tvoří široký, ač nízký portál jeskyně. Není nikterak skrytý, vede k němu i turistický chodník a značka. Ovšem vstup do po zemí býval vždy chráněn vodou a blátem víc než účinně. Donedávna byla známá pouze otevřená vstupní část jeskyně, která se z výšky asi metr nad hladinou postupně snižuje, aby po zhruba třiceti metrech zmizela pod přitékající vodou ve zdánlivě neprostupných puklinách a sifonech. Až v roce 2000 se místním jeskyňářům povedl objev, o jakém sní většina z nich. Povedlo se jim vodou proniknout za sifon do jeskynního systému Bartošovy pece a objevit asi 230 metrů neznámých podzemních prostor. V jeskynních puklinách a řícených dómech jsou vyjádřené krasové erozní dutiny, i tvar dna a nánosy svědčí o typické krasové činnosti. Sice se zde nevyskytují sintrové krasové jevy (krápníky), přesto rozbor hornin dosvědčuje vysokou čistotu vápence, a právem tedy můžeme hovořit o pravém krasovém území. Objev této jeskyně byl Speleologickou společností vyhlášen nejvýznamnějším objevem roku 2001. Je unikátní tím, že se jedná o jedinou českou jeskyni s prudkým a aktivním vodním tokem. Voda je i důvodem, proč byla jeskyně objevena až teď. Jde o prostory, které jsou místy velmi nízké, a navíc zaplavené ledovou proudící vodou - jeskyňáři pronikali do systému v potápěčských přístrojích, napůl pod vodou, napůl se plazíc v bahně a prohrabávajíc se náplavy. Jistě obdivuhodné nadšení. Odměna byla ale sladká - pohled na místa, kam lidská noha dosud nevkročila, první paprsek světla tam, kde miliony let vládla jen tma. Fyzická cesta tam "dolů" byla otevřena.  Zda je to dobře či nikoliv - to je záludná otázka! Cesta k poznání vede přes překážky, a mnohdy zdánlivě i proti vůli matky Země - klade nám překážky, a my je překonáváme. Kdybychom to nedělali, dodnes bychom lezli po stromech. Kde je ale hranice toho, co máme, nebo smíme překračovat? A kam už je vstup zakázán? Nás - milovníků pramenů a hledačů skryté pravdy - se tato otázka také týká. Nemusíme se sice prodírat do lůna země - stačí nám místo samotného pramene, ale přesto pronikáme na místa skrytá a chráněná. Chceme-li vstupovat do subtilního a nehmotného světa na hranici mezi duší, duchem a hmotnou realitou, je namístě velká pokora a citlivost k signálům a znamením, která jsou nám dávána. Je tak snadné podléhat zvědavosti, či egoistickému sebevědomí a pýše nad svými schopnostmi! Můžeme ovšem napáchat velkou škodu - především sami sobě, ale i místu a ostatním lidem. A tak buďme laskaví, opatrní a ohleduplní i u Bartošovy pece. Senzibilové mohou detekovat minimálně dvě energetické bariéry jakýchsi ochranných polí v okolí portálu jeskyně. Vytékající voda tu plní roli ochrany před vstupem hmotných těl do podzemí, ale současně je i nositelkou proudu informací. Jeskyně v nás evokuje asi hlavně představu cesty do hlubiny země a tedy i cestu proti proudu času k našim předkům. Jeskyně byla prvním příbytkem, z kterého člověk vyšel, a podle šamanistických tradic jsou zemské průchody cestou k matce Zemi, ale také cestami do podsvětí - do spodního světa. A portály jeskyní jsou jejich branami. S tím se dá snadno souhlasit i tady u Bartošovy pece, kde z brány dokonce vytéká jakási podzemní řeka Styx. Bartošova pec je brána do spodního světa, je zde energetické rozhraní mezi naším reálným světem a podsvětím. A stejně tak je to i přechodový prostor, či snad styčný bod mezi světem rozumu a světem esoterickým, skrytým. Je to jakási hovorna, místo pro setkávání. Stačí přijít bez předsudků a skepse...

Bezednice Možná ještě plni nezodpovězených otázek se od Bartošovy pece vydejme po proudu potoka dolů. Asi tři kilometry daleko je v obci Dolánky další unikátní pramen. Nalezneme ho přímo v zatáčce místní silničky. Velmi silný vodní zdroj plní asi dvoumetrovou tůňku ze spodních přítoků, voda proniká prudce písečnými nánosy na dně. Fascinující je dokonalá čistota pitné vody, v které na dně nepřetržitě víří ten nejjemnější písek. Kolotající písek připomíná miniaturní gejzíry či erupce jakési s vodou nemísitelné kapaliny. Hladina tůňky je naprosto klidná, všechen pohyb se koná na dně. A vše se také odehrává v naprostém tichu, voda nešumí ani na výtoku z jezírka. Němé a nepřetržité divadlo neustálých erupcí na dně je kombinováno s pomalým kroužením dna celé pramenné mísy. Na plotě visí cedule o zákazu koupání psů a nestabilita dna dává tomuto varování jiný rozměr, než jen snahu o udržení čistoty vody. Možnost utonutí znervózňuje majitele psů i rodiče neposedných dětí. Ne nadarmo se o tomhle prameni vypráví pověst, že zde kdysi zmizel rytíř i s koněm. Ostatně samotné jméno Bezednice svědčí o tom, že lidská fantazie zde dostává silné signály. Snad nejhezčí popis, který jsem tady slyšel je, že je to: "místo, kde Země tančí s Vodou." Realisté pochopitelně „bezednosti" pramene nevěří - a třeba vezmou klacek a zjistí, že už v hloubce kolem metru narazí na dno s pouhými štěrbinami, kterými se nikam propadnout nedá. Rozum tím problém Bezednice zanalyzoval a vyřešil v několika minutách, a uklidněně odchází přemýšlet o důležitějších věcech, navíc s posíleným přesvědčením o bláhové naivitě snílků. Záhada je vysvětlena a cesta do bezedných hlubin je pouhou lidskou fantazií! Tomu je možné se pousmát nad tím, jak je pro nás realita uklidňující. Vše znejišťující, nedokázané, nesmyslné či alespoň „velmi nepravděpodobné" musí pryč. Jak by bylo možno klidně žít v světě záhad, kde neplatí základní pravidla?

Sledujete-li upřeně tmavé částečky a větvičky, po chvíli vás přepadne závrať a mysl se propadá do toho absolutně průchodného prostředí. Voda i vířící písek opět tvoří bránu, neprostupnou pro hmotný život. Jen ale není tou kouzelnou a pohádkovou branou. Nemůžeme vstoupit ve svých hmotných tělesných schránkách, ale pouze duchovně svou myslí a nehmotným projevem. Bránu hlídají elementární živlové síly vody i země a naštěstí hlídají v obou směrech. Tak jako není možné hmotným bytostem prostup „tam", není pro nehmotné duchovní entity snadný ani vstup „sem", do hmoty. Místa jako pramen Bezednice či Bartošova pec jsou jakousi střeženou „hovornou" obou světů. Pokud tedy máme schopnost a hlavně dobrý důvod do brány v meditaci či transu vstoupit, je třeba velmi obezřetně sledovat kdeže je ta hranice, za kterou už nesmíme. Vstupujeme totiž na cestu do spodního světa. Ochrana hmotného těla je pro živé bytosti zajištěna nepřekonatelnou živlovou ostrahou, ale duchovní ochrana je otázkou naší vlastní práce, vedení, zkušenosti a techniky. O kontakt a prostup máme zájem nejen my, ale i ti „z druhé strany." A to z různých důvodů, které ne vždy musí být pro nás příjemné a pozitivní. Proto je dobré a bezpečné volat, žádat a laskavě užívat sílu a průvodcovství, které se nám ve spodním světě logicky nabízí. Kdože nám ho nabízí? No pochopitelně - naši vlastní předci. To jsou ti nejlepší průvodci, kteří nás tady na hranici spodního světa nikdy nezradí, nezklamou ani neopustí. Láska nás perfektně chrání i tady - na hranici středního a spodního světa. To je síla, o kterou se můžeme opřít, na které můžeme stavět. Uvědomění si a přijetí téhle síly je ostatně i důvodem, proč vůbec vstupovat do brány spodních světů. Přijetí síly nepřetržité příbuzenské linie od počátku věků až po nás samotné nám dává schopnost se ochránit před vším, co nám nepatří, nebo co je pro nás zatím příliš destruktivní, násilné a momentálně nezvladatelné. Dává nám pevné kořeny, místo na zemi, logiku, způsob i důvod bytí. Tvoří pevnou skálu a zem, z které vyrůstá strom našeho současného hmotného života. Strom, který pomáhá živit i voda z pramenů, jako je Bartošova pec a Bezednice.

Jiří Škaloud 



Regena 11/2011
Bartošova pec
Bartošova pec
Bartošova pec
Bartošova pec
Bartošova pec
Bezednice
Bezednice
Bezednice
Bezednice
Bezednice
Dlaskův statek
Cestou necestou
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart