Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Děkuji všem, co v řádcích i mezi nimi umí číst, a často i jen tak se zavřenýma očima snít. Rozum někdy zap(vyp)nout nejde, ale když se pár přátel sejde, dostaví se rádci, uděláme dobrou práci.

Cesta domů

                       

Stopy k západnímu oknu mířící,

slzy po kamenech kanoucí.. 

Jenom klídek, výdech, nádech.

A co ten mrazivý pocit v zádech?

Neohlížet!  Jen vpřed do dáli,

to bychom si moc, moc přáli.

Strachu ranec v batohu - to dám, to dám!

Bože, to snad ustanu.

                      

Ač nepoznáš to v první chvíli,

ten pocit v tobě sílí, sílí -  

že tvé kroky jsou pod ochranou,

zas síly v srdci zaplanou.

A Slunce zase vychází,

snad celý vesmír ho provází.

Obzor zas láká na cestu,

pryč strachu! , křičíš v protestu!  

                            

Věřit v něco, to je príma,

vyprat se dá snad každá špína.

Ten poslední flíček, co zůstane,

hezky obkresli, ať vyvstane.

Udělej z něj cudnost svou,

vždyť to mé je i chybou tvou.

                           

Až třikrát se budeš ptát, až třikrát zvonek zazvoní,

až vzdáš se cesty daleké a přijmeš tu, co nevoní.

Pak dojde ti, žes´ v dálce marně hledal jen,

hledej uvnitř a najdeš cestu ven.

Najdeš cestu domů... cestu domů.

      

Vlaďka Brzobohatá
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart