Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Vojtěch, kam se podíváš

Zázračných studánek svatého Vojtěcha je v naší zemi celá řada. Svědčí to o tom, že tenhle světec je nějakým způsobem s vodou spjat. Pojďme se u několika jeho studánek podívat jak.

Svatý Vojtěch je jedním z patronů české země. Svatým byl prohlášen po své mučednické smrti z rukou pruských pohanů, za svého života byl „obyčejným" člověkem, ovšem z knížecího rodu Slavníkovců. Protože bylo v zájmu Říma vyzdvihnout na náboženský stolec pražského biskupství někoho, kdo naruší světskou moc Přemyslovců, stal se Vojtěch v pořadí druhým pražským biskupem. Jeho předchůdce Dětmar byl Němec, a tak Vojtěch byl prvním ryze českým biskupem. V době upevňování křesťanství latinské liturgie proti té staroslověnské, a ve stále ještě napůl pohanských Čechách, to jistě nebyla snadné úloha, a Vojtěch tedy zcela jistě musel být schopným politikem a diplomatem. Ve svém politickém vlivu byla církev daleko silnější než vládnoucí knížecí rod Přemyslovců, a proto byl zemský kníže v roli toho slabšího, když mu Vojtěch kvůli českému pohanství začal dělat potíže u papeže v Římu. Toliko z oficiální historie, v které se ovšem o Vojtěchových zázračných skutcích u studánek mnoho nedočteme. Esoterické skutečnosti či spíše předpoklady musíme hledat a odvozovat z jiných, méně spolehlivých zdrojů a náznaků - tedy z pověstí. Sluší se dodat, že i z těchto fantazií ovlivněných zdrojů se dá vytvořit poměrně věrný a realistický obraz historie, který navíc není suchý a bez života, ale naopak klade velký důraz na tehdejší lidské vnímání života. V tom spočívá velká cena pověstí.

Voda a kameny

Mnoho legend o svatém Vojtěchovi hovoří o jeho propojení s vodou a kameny. Podobně jako u svatého Ivana je i Vojtěchovi připsána řada zvláštních dochovaných kamenů s údajnými otisky jeho těla. Kameny jsou často i součástí kaplí - jak je tomu například v Neratovicích, v Nepomuku, nebo ve Vrčeni. Celkově je u nás Vojtěšských kaplí, kamenů, památných míst i studánek kolem padesáti. Je docela pravděpodobné, že tyto kameny byly původně menhiry, na kterých křesťanští misionáři nechali jakousi svou „stopu". Prostý lid pak hledal (a nacházel) doslovnou stopu neboli otisk světcova těla, přestože se velmi pravděpodobně jednalo spíše o otisky duchovní. U studánek je situace obdobná. Při svých cestách se u nich Vojtěch údajně modlil, a některé prameny i přímo vytvořil. Podle pověstí zarážením své berle otevíral zemi, z které pak vytryskla žádaná voda. Dělal tak vždy na popud trpících, ku prospěchu žíznících lidí i dobytka. To je jistě zajímavý moment - lidové pověsti chtějí zdůraznit Vojtěchovu soucitnost a dobrotu, ale vlastně nám také ukazují tehdejší vztah k Zemi. Otevření země a "vynucení si" pramene je tak trochu omlouváno zájmem potřebných a trpících tvorů.

Vojtěchovým životním tématem byl ovšem boj s pohanstvím. V jeho době stále ještě probíhal proces pronikání a upevňování křesťanství na území plné pohanských pověr i funkční víry ve stará božstva. Slovanští pohané ve své polyteistické víře navázali na keltskou i germánskou tradici uctívání živlů i přírodních bytostí.  I mezi historiky je uznáván názor, že daleko starší menhiry i prameny určitě patřily k posvátným místům, kde se soustřeďovala a udržovala víra. Christianizace takových míst byla pak nejjednodušší cestou jak starou víru překrýt. Pálení model a bourání menhirů patřilo k "bohulibé" činnosti všech zapálených nositelů nové víry. Ovšem u Vojtěcha to vypadá trochu jinak. Přestože byl horlivým šiřitelem nové víry, přesto s pomocí benediktinů velmi účinně využíval i geomantických pravidel. Uvědomoval si, že spojení kámen - voda - strom tvoří velmi silnou zemskou triádu, která se sice dá snadno zničit, ale mnohem lepší je jí využít. Ohnout její účinek směrem, kterým chci, neboli dát jí nový duchovní program. A tak místo ničení Vojtěch kameny "světil" svým otiskem, a mohl být (zdánlivě paradoxně) i přímým iniciátorem vztyčování "vhodných" kamenů tam, kde ty původní už nebyly k dispozici.

Nepomuk

Většina míst spojených se svatovojtěšským kultem se nachází v jižních a západních Čechách. Například Zelená hora u Nepomuku má své jméno právě podle legendy o svatém Vojtěchu. Původně se prý jmenovala Suchá, ale zazelenala se po Vojtěchových motlitbách za déšť pro celou českou zem. Mělo se tak stát při legendární cestě z Říma do Prahy v roce 992, kdy Vojtěch přicházel společně s dvanácti benediktiny, v jejichž klášterech v Monte Casinu a v Aventinu Vojtěch pravděpodobně získal tajné zasvěcení. Na Plzeňsku se z nějakých důvodů zdrželi poměrně dlouho, do Prahy dorazili až napřesrok. V té době patřilo Nepomucko k panství Slavníkovců, Vojtěch tam tedy byl doma a tak není divu, že Zelená hora či nedaleký vrch Štědrý s pravděpodobnými megalitickými svatyněmi neunikly jeho pozornosti. Je dost dobře možné, že zastávka na Plzeňsku a činnost kolem studánek a kamenů byla součástí jakéhosi tréninku či výuky, kterou Vojtěch pod dohledem zkušených benediktinů absolvoval. Hlavním cílem ovšem bylo založení prvního mužského kláštera v Čechách v Praze, známého dnes jako Břevnovský klášter. Pod Zelenou horou dnes najdeme Vojtěchovu kapli zvanou "Šlepěj". Uvnitř je kámen s údajnou stopou světce. Kousek ve stráni nad kaplí pak stojí starý menhir, zvaný - jak jinak - Vojtěchův kámen.  Poblíž Nepomuku je také ves Klášter, pojmenované podle cisterciáckého kláštera. Ten byl sice údajně založen až sto padesát let po Vojtěchově době, ale místo bylo pravděpodobně využíváno už při té první cestě. Cisterciáci byli pozdější přímou odnoží benediktinů a plně navázali na jejich snažení.

Vrčeň

Nedaleko odtud u Vrčeně je další staré a dnes opomíjené poutní místo. Vrčeň má dokonce ve svém znaku Vojtěchovy atributy - biskupskou mitru a veslo. V lese asi 1.5km od obce stojí velká osmiboká kaple, uvnitř je zachovaný kámen, na kterém údajně Vojtěch odpočíval a nechal svůj otisk. Ve stráni nad kaplí je ještě další energeticky aktivní kámen přírodního původu. U kaple ve Vrčeni bývaly i středověké lázně, z kterých se ale nedochovalo nic. A s vodou je to tady slabší - u kaple je jen pozdější fontána v podobě křtitelnice, ozdobená reliéfem Vojtěcha s berlou, ale voda tu už neteče. Pramen vody zde ani nikdy nebyl - voda sem byla přiváděna dřevěným potrubím z protilehlého kopce Štědrý. A tam se tedy při stopování Vojtěcha vydáme i my.

Pramen Dobrá voda na Štědrém

Kopec Štědrý je místní dominantou nad údolím řeky Úslavy. Na jeho svazích Vojtěch údajně pobýval i lovil zvěř. Kopec je obestřen řadou pověstí připomínajících Blaník. Hora se prý na Velikonoce otevírá a v jejím nitru se ukrývá velký poklad v podobě stříbrného vozu se zlatou pavézou, také tam má být socha zlatého kance a stříbrného koně. To může být skrytá vzpomínka na bohatý keltský vozový pohřeb. Na vrcholu údajně stávala jakási věštírna či svatyně, čemuž odpovídá i současné esoterické poznání - vrchol je silné místo s pozitivní energií. Kopec si dokonce údajně tvoří vlastní počasí, navíc je tu po nocích čas od času slyšet dupot kopyt, křik a troubení na lesní roh i bubnování. Pramen na úbočí kopce je jednou z dalších dobrých vod v kraji. Stejně jako prameny Dobrých vod na Strakonicku, je i tato voda mírně radioaktivní. Pramen měl vzniknout zaražením šípu, který vystřelil Vojtěch na jelena. Podle jiné verze tu Vojtěch opět zachránil trpící, tentokrát to byli žízniví uhlíři. Ať tak či tak, voda studánky je zázračně léčivá. Pro pohodlí poutníků byla voda studánky vedena dřevěným vodovodem až ke kapli do lázní naproti v údolí. Křesťanský dohled přímo u pramene zajišťuje kromě dávného Vojtěchova posvěcení i kovový kříž. Zřídlo vody je zanořené do svahu a upravené z volně skládaných kamenů, voda je dnes volně přístupná a odtéká po povrchu, až níže ve svahu se ztrácí do sběrače vodovodu. Vodou se pochopitelně léčilo, dokonce se traduje zvyk postříkat s ní na jaře dobytek, aby se mu vyhnuly nemoci. Voda je vynikající, má v sobě sílu zlata i stříbra z ukrytých pokladů.  Podobá se vodě z nedaleké Kloubovky, což je vyhlášená léčivá studánka u Kotouně (a jeden z našich příštích cílů.)

Lštění u Čkyně

Další kostel a studánku sv. Vojtěcha najdeme ve vysoce položené vesničce Lštění v šumavském podhůří nedaleko Čkyně. Místo pamatuje významné slovanské hradiště, kdysi jedno z center moci v oblasti jižních Čech. To může být i důvodem, proč do tohoto dnes zapadlého koutu Vojtěch zavítal. Název Lštění pochází z praslovanského označení lískovému porostu, který tady rostl. Stará legenda říká:

"Před dávnými časy putoval přes Šumavu do Říma biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců. Byl unaven a žíznil. Z keře lískového bral si hůl a požehnal jednomu vrchu. Naplnila se hora jezerem a z úbočí počal stékat pramen hojivé vody. A když je veliké sucho, putují sem ke studánce procesí z širokého okolí a za vodu prosí."

Kromě obvyklého spojení Vojtěcha s vodou, je v téhle pověsti i malá připomínka slavné Vojtěchovi poutnické hole. Líska je zajímavou dřevinou, proutkaři si z ní dělají virgule. Líska byla také ctěna coby strom poznání s moudrostí prostoty a nevinnosti. S pomocí lísky se snáze otevírají brány, je symbolem kouzel a hravosti. Bylo snad něco z vlastností tohoto dřeva důvodem, proč sem na Lštění Vojtěch zavítal? Poblíž studánky byl později založen kostel, původně pozdně románský, v 18. stol. barokně přestavěný. Pod kostelem pak najdeme vlastní pradávné poutní místo - studánku sv. Vojtěcha. Chrání jí zanedbaná osmiboká kaple, čekající na opravu. I cesta k ní je zarostlá kopřivami. Uvnitř kaple se studánka skrývá pod poklopem, a k vodě je třeba se řádně sklonit. Voda je ale čistá a pitná, teplá a chutná sladce. Věřilo se, že voda je dobrá na oči, mladé dívky a ženy z celého okolí si sem za „dávných" časů jezdily léčit zrak a svěřovat se světci. Kousek od studánky svatého Vojtěcha je zanedbané jezírko s lekníny a okolo mokřady.


Bouček

Další kapli a pramen sv. Vojtěcha najdeme u Kasejovic směrem na Chloumek, v lokalitě zvané Bouček. Turistická značka sem nevede, ale kaple je na mapách označená. Dnes je Bouček zemědělská samota, ale bývalo to slavné poutní místo s hospodou i s tanečním sálem. Součástí areálu je i kaple svatého Vojtěcha.  Dnešní majitelé soukromé farmy jsou vstřícní a ochotně nás do kaple pustili. I k této lokalitě se vztahuje stejná pověst o suchu a žízni dobytka. I zde Vojtěch svou berlou otevřel zemi a nechal vzniknout pramen. Voda je pochopitelně zázračná a údajně léčí sedmero nemocí. Které to jsou nevím, možná si můžete vybrat. Už v roce 1780 byl učiněn první vědecký rozbor vody, který tehdy potvrdil léčivý účinek. Nad původně přírodním pramenem, byla po dlouhých průtazích se sháněním peněz a dohady nad vlastnictvím vystavěna zděná kaple, a byly tu také zřízeny lázně a konaly se tu slavné poutě. Pramen je dnes skryt uvnitř kaple pod poklopem přímo před oltářem, ovšem voda slyšitelně proudí a je čistá a skvělá.

Voda ze svého původního účinku pranic neztratila, náboženské půtky, ani vzestupy a pády slávy a popularity se jí netýkají, to jen člověk ztrácí a naštěstí i znovu nalézá svou důvěru v moc vody. Vojtěchovo snažení a programy jsou v jeho pramenech stále patrné. A co s námi při pití vlastně dělají? O tom příště ;-).

Jiří Škaloud

Petr Brzobohatý

léto 2011,   článek vyšel v REGENĚ, v únoru 2012,   

Souhlasíte, nebo máte jiný názor, či zkušenost? Budu rád, když nám to řeknete!  Napište mejlík na info!  Díky (do předmětu pište název článku)  nebo na skaloud@putujici.cz

Regena 2/2012
Klášter a Zelená hora
Kaple Vrčeň
Interiér kaple ve Vrčeni
Svatý Vojtěch na kašně
Dobrá voda na Štědrém
Dobrá voda na Štědrém detail
Žabka na prameni :-)
Znak obce s Vojtěchovými atributy
Kostel sv.Vojtěcha ve Lštění
Kaple s pramenem Lštění
Kaple s pramenem Lštění
Kaple s pramenem Lštění
Kaple s pramenem v Boučku
Kaple s pramenem v Boučku
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart