Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Bubovický dub

● Duch stromu ●

Není ani největší, ani nejstarší, ani nejznámější. Jeden z mnoha památných dubů v naší zemi. Přesto je tady první. Někde se začít musí. Bez vyzdvihování, bez glorifikace. Jako u stromů v lese - nezáleží na tom, odkud si začnete stromů všímat. Stromy tvoří jednotu a o vašem zájmu si řeknou.

Dub v Bubovicích byl vyhlášen památným stromem v roce 1986. Dle legend a pověstí byl vysazen v den zrušení nevolnictví Josefem II. v roce 1781. Stáří stromu je tedy odhadováno na "pouhých" 231 let. Ani obvod kmene (3,75m), ani výška stromu (20m) žádného znalce památných stromů neohromí. Ale právě proto, že strom není až takový dědeček, je v nejlepší kondici, kypí zdravím a oplývá silou, kterou nabízí i ostatním. Posaďme se na chvíli pod jeho korunou...

Bubovický památný strom je dub letní (Quercus robur).  Staré indoevropské i evropské kultury nejen doby bronzové, spojovaly dub s bohy. Většinou s bohy blesků a bouří. Se slovanským a pobaltským Perunem, severským Thorem, saským Donarem, či keltským Taranisem. U Řeků to byl Zeus a v Římě zase Jupiter. Ve Velké Británii a Německu se dub projevuje i jako strom „Zeleného muže". I Robin Hood žil mezi duby a kulatý stůl krále Artuše byl vyroben z dubového dřeva. Dub a stromy obecně vždy hrály důležitou roli v kultuře, mýtech, a symbolech.

Staří Keltové, Germáni, Slované a pravděpodobně i všechny ostatní kultury stromy uctívali a komunikovali s duchy či strážci stromů, nebo dryádami, což jsou krásné a veselé lesní nymfy, duše stromů. Staré, mohutné, či jinak posvátné a památné stromy rostly a byly vysazovány na energetických místech či dračích liniích. Jejich „zahradníky" byli druidové, uctívaní kněží, lékaři, věštci a učitelé. Důležitá kmenová shromáždění, rozhodování či rituály se skoro vždy konaly pod takovými stromy. S příchodem křesťanství zanikají skoro všichni druidové a většina „posvátných" a „památných" stromů a hájů. Byly označeny za čarovné, pohanské či přímo ďábelské, a jako takové byly zničeny a spáleny. Ale stromy mají takový význam a sílu, že se zničit nedají. Lidová zbožnost a moudrost byla v tomhle vždy daleko silnější než oficiální víra. Stromy přijaly křesťanskou nálepku, ale podstatou zůstaly stejné.

Dub je navíc velmi užitečný i v přírodním lékařství. A žaludy dlouho tvořily i důležitou složku potravy a to nejen dobytka, prasat a ovcí. Žaludová mouka byla důležitou součástí jídelníčku nejen starých Řeků. Míchala se s moukou z obilí. Žaludy se sbíraly v rámci robotních povinností, v časech bídy třicetileté války zachránily spousty lidí před smrtí hladem. A ještě v napoleonských válkách bylo lidu přísně zakázáno sbírat žaludy pro sebe - byly vyhrazeny pouze pro vojska!  

Dub v Bubovicích najdete pár desítek metrů před vesnicí směrem na Srbsko. Přestože stojí necelých deset metrů od silnice, skoro nikdo z místních o něm nevěděl. Až na jednu mladou ženu, místní rodačku. Okolí stromu bylo neupravené a zarostlé, a to i přesto, že jsme zde našli nepřehlédnutelnou cedulku „státem chráněný památný strom". Dlouho už sem nikdo nezašel, natož aby přiložil ruku k dílu. A tak byl „duch stromu" zjevně naší návštěvou potěšen. Odměnou za naší lásku, úctu a pokoru se v meditaci ukázal skoro všem zúčastněným. Podotýkám, že více než polovina přítomných nikdy nemeditovala. Dojemný okamžik nastal ve chvíli, kdy asi dvacetiletá dívka pohlédla na Vladčinu automatickou kresbu ducha stromu a vykřikla: „Jé, to je přesně on, kterého jsem viděla." Pro nás to byl velký dar, ukázal se všem stejně a zřetelně, jako velký, starý a moudrý druid v dlouhém hábitu, s dlouhými zářícími vlasy. Po dlouhých předlouhých letech, kdy už vázlo i propojení na kámen (kaplička sv. Vojtěcha s hrušní) a na vodu (bubovický pramen, jezírko a vodopády) se pomalu snad i jemu konečně dostane „lidských bioenergií", které celé posvátné triádě dávají smysl. A tak držíme místním starousedlíkům, paní starostce i těm, co se sem přistěhovali teprve nedávno, v jejich konání palce.

Voda a hmota, směs tvrdého a měkkého, to je klíčový recept na veškeré živé na naší planetě. A to vše pod dohledem stromů, starých moudrých bytostí, které v sobě nesou záznamy místní historie. Stromy vytvářejí „síť" kolem Země, okolo planety. To je celé tajemství. Až tomu budeme chtít „porozumět", až začneme hlasům přírody naslouchat, a až na ně začneme reagovat, dostane se nám léčení pro nás i pro Zemi. Tak zujte botky, a po špičkách hurá na stromy :-).

S láskou a pokorou....

Petr + Vlaďka

To je on
Okolí je zanedbané
Státem chráněný
Naší návštěvou byl potěšen
Máme Tě rádi
Sdílení po meditaci
 Duch stromu - automatická kresba
Loučení
Mapka
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart