Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Aktuální upozornění (jaro 2022):  majitel obory Oškobrh rozšířil plot obory a zahrnul do ní i doposud volný západní kraj. Momentálně se na vrchol a vyhlídku nedá dostat. Botanicky, enviromentálně i geomanticky cenná část naší krajiny tak zmizela z nabídky veřejnosti ve prospěch majitele obory. Považujeme to za svévoli a aroganci moci.

Oškobrh

Oškobrh nedává svou tajemností spát nejednomu historikovi. V základu tohoto jména se snad skrývá keltský název pro Javorové hory - Askiburgion oros, nebo germánský Aska-berg. Tohle jméno najdeme v knihách a na mapě řeckého geografa Ptolemaia. Otázkou ovšem zůstává, proč by se nevýznamný kopec v Polabí, hluboko v barbarských krajích, dostal i na mapu světa?

Anebo není tak nevýznamný? Je něco pravdy na pověstech, které ho obklopují? Je jeho postavení v českém kotlíku nějak výjimečné, nebo je to všechno jen přání, či velký omyl? Nevíme... Existují různé teorie i pověsti o původu tohoto jména, vybrat si mohou všichni. Keltové zde měli velké město napojené na pravěkou obchodní dálnici (tzv. Čertova brázda), kněžna Libuše sem jezdila na kouzelné byliny a věštila, v kopci spí další vojsko svatého Václava. A nebylo náhodou na Oškobrhu i legendární hradiště Canburg, kde neslavně skončila výprava franckých nájezdníků Karla Velikého? Dal kopci jméno germánský jasan, nebo snad legendární Vošek, blízký přítel či milenec Libušin? Zdá se, že příznivci Keltů, Germánů, Slovanů i červené knihovny mohou být spokojeni se svým vysvětlením. Oškobrh uspokojí všechny, včetně svých dnešních návštěvníků - turistů a milovníků odlehlých koutů. A pokud se pídíte po pravdě, vězte, že je jako místní opuka - veledůležitá pro stavitele zdejšího hradiště, nebo nedaleké libické tvrze, a bezcenná pro sběratele bylin, obdivovatele větru a ochutnávače nehmatatelných energií. Země se nenechává příliš vyrušovat dováděním blech na své kůži.

Z geomantického i historického hlediska je Oškobrh evidentně důležitý kopec, a to minimálně pro střední Čechy. Jakožto svědecký vrch byl jistě významnou pozicí lidského osídlení už odedávna. Vypíná se nad labskou rovinou, která jistě vždy byla místem plným zvěře. Kopec svým obyvatelům dával výhodu snadného přehledu nad lužními lesy pod sebou, a současně poskytoval suché a bezpečné místo k osídlení. Zajímavý je zde i rozdíl v energiích tohoto výšinného hradiště oproti nedalekým Libicím, kde bylo naopak hradiště blatné, založené na energiích a pod ochranou vody.

Geograficky je tenhle kopec středem rozsáhlé sníženiny od Kolína na jihu až po Rožďalovice na severu. Tam najdeme i záložní zdroj Oškobrhu - vrch Chotuc. S tím je Oškobrh spojen linií. Nicméně geomanticky Oškobrh rozměr tohoto území značně přesahuje, linií je tu daleko víc, a pravděpodobně je Oškobrh důležitým kopcem i v rámci celého českého kráteru. Rozhodně stojí za návštěvu!  Na Oškobrh se můžete vydat kdykoliv. Přestože čas jara i předletí je nejlepší vzhledem k množství květin, přesto je tady hezky a učenlivě vždycky. Putující sem chodí rádi, naposledy na svatého Václava loňského roku. Tehdy s námi byly i naše kamarádky Anna a Klára, které vykládají energii míst pomocí tarotových karet. Přečíst o tom si můžete víc zde , nebo na Anniných stránkách.   

Výprava na Oškobrh by měla začít trochou plánování u mapy. Místo léčivých bylin je tady potřeba sbírat trpělivost s lidským omezením a omezováním. Zdánlivě nejlepší cesta z Vlkova pod Oškobrhem je totiž zablokována velikou lesní oborou, zabírající skoro celou plochu rozsáhlého dvojitého vršku. Krom myslivců a spárkaté zvěře je ostatním vstup do lesa zakázán. Jen jižní vrchol je alespoň částečně přístupný a nejlépe se na něj dá dostat taktéž od jihu. Z osady Oškobrh sem vede pohodlná asfaltka a v závěru pak hliněná cesta podél plotu obory až na vrchol. Naštěstí je jižní vrchol s odlesněnými stráněmi snad tím nejlepším, co Oškobrh nabízí. Prostřené louky plné motýlů, vůně mateřídoušky rozechvělá letním tetelením vzduchu, desítky květin, stín pod duby a ticho rozvibrované kobylkami a cvrčky do těch správných rezonancí s mozkovými frekvencemi. Duhové vlny v mysli nemusí být nutně vyvolány jen halucinogenními berličkami. V letním horku to jde i bez nich, a tady na Oškobrhu možná líp než jinde. Takže se postavme na kraj prudkého nezarostlého svahu, a očima oslepenýma zapadajícím sluncem pohleďme na fatu morganu v mihotajícím se vzduchu. S rukama nad hlavou pohleďme do budoucnosti: „Vidím město veliké, jehož sláva..." A proč by ne odtud? Pověstí o Libuši je tady v kraji plno a polabská rovina se před námi otevírá do široka daleka. Praha je odsud doopravdy vidět v přeludech na obzoru. Oškobrh není velký svou výškou, ale výjimečnou polohou, kterou předčí leckterého horského velikána. I proto ho mám rád - tenhle malý kopec, z kterého je hodně, ale hodně daleko vidět. Pohleďte i vy daleko do kraje a zkuste své vlastní: „Vidím..cosi..veliké...!" Posměchu se nelekejte a na funění daňků a muflonů za zády nehleďte..

Jiří Škaloud

Oškobrh od jihu
Mapka přístupu
Cestou vzhůru
Desítky kvetoucích rostlin
A tisíce motýlů
Hrana kopce
Zbytky vodárny
Podél obory z druhé strany
Vrcholu dosaženo! (alpským způsobem)
Vidím HO!
Štěstí v kartách? A co děti, AHA!
přístup k vrcholu zahradil plot (2022)
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart