Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Břetislavův dub

Je významným jedincem druhu Quercus petraea (dub zimní).Postaví-li se zpříma, větvemi dosáhne do 18 metrů, obvod kolem pasu má 480 cm. Tohoto pěkného cvalíka nalezneme poblíž Zbečna, v lesích kolem hájovny Skalka. Najdeme ho i na turistických mapách, takže cesta k němu je snadná. Je kousek od cesty a odkazuje na něj i malá směrová šipka.

Strom je pojmenován podle Břetislava II., vnuka jeho slavnějšího jmenovce Břetislava I. (což je ten, co byl syn Oldřicha a Boženy). U tohoto dubu údajně měl knížete Břetislava II. probodnout kopím zákeřný vrah Lorek. Stalo se tak dva dny před Vánocemi v roce 1100. Vrah evidentně nectil vánoční čas, to ale ostatně ani Břetislav, vracející se v té době z lovu s těly zabitých laní... Vražda Břetislavova je historicky doloženým faktem, ovšem místo, kde se to mělo stát, bylo asi jinde, i když nedaleko. Úkladný vrah totiž měl na Břetislavovu loveckou družinu čekat v údolí někde blíže ke Zbečnu, kam se družina vracela, neboť tam bývala královská tvrz. Vražda byla pravděpodobně (dle Kosmy) objednána "zlotřilými" Vršovci, kterým se ovšem přisuzuje téměř veškerá podlost té doby (asi proto, že nakonec prohráli).
Přiřčení stromu Břetislavovi II. je poněkud smutnou ironií pozdějších časů. Břetislav II. totiž byl významným bojovníkem proti dosud přetrvávajícímu pohanství v Čechách. Roku 1094 ho výnosem přímo zakázal. Dal kácet poslední zbytky posvátných hájů, a proto je poněkud zvláštní mu připisovat dub. Kníže byl navíc velkým příznivcem a podporovatelem Říše římské a tedy i latinské bohoslužby. Z jeho vůle byli ze Sázavského kláštera definitivně vyhnáni slovanští mniši, kteří zde stále ještě zachovávali staroslověnský obřad. Klášter ochotně převzali benediktini latinského obřadu. Takže se spíše dá říct, že Břetislav II. si svůj dub nezaslouží? To určitě ne, protože násilná smrt z rukou druhého člověka si pietní památku zaslouží. Vražda není ospravedlnitelná žádným zlým skutkem oběti. Násilné řešení nevědomému člověku nepřísluší. A oběti vždy patří vzdorná připomínka, aby zlý čin nebyl nikdy promlčen a zapomenut. Strom tady funguje jako smírčí kámen.

I takovými úvahami se můžeme zabývat u Břetislavova dubu. Stromu to bude spíš dost jedno, roste si, jak mu příroda velí a ostatně - podle jeho informací - je to asi už třetí následovník původního dubu z časů Břetislavových. Energie místa i stromu jsou silné a zajímavé. Opakují se už v třetí variantě původních energií místa. Krásný to příklad přenositelnosti a kontinuity programů i přes zdánlivou smrt živé bytosti stromu. V místě je dobré propojení na živly i světové strany, což stromu dává šanci na dlouhý život, i když z té nejslabší strany je už kmen puklý a uvnitř nahlodaný tlením a dřevokazy. Čtvrtá výměna se blíží. V místě samém najednou zjistíme, jak daleko je tady k historickým mocenským půtkám, sporům o náboženství a lidským nevraživostem i "vraživostem". Jak přírodní síla i zemské podmínky jsou nastavené k podpoře i povzbuzení každého. Každého, kdo přichází s otevřeným srdcem a ochotou naslouchat. Takový poutník je tu vždy vítán. A pokud přináší dárek tomuto místu, je přijat jako vítaný přítel ke společné bohaté hostině. Hostině prostřené uprostřed lesního mlází, plného pozitivní energie, s bohatou nabídkou dobrot pro všechny lidské i nelidské přírodní bytosti. Mňam!

A šmejdi? Ti dostanou za ucho! Když ne teď, tak příště určitě!

Jiří Škaloud

(léto 2012)
      

Oldřichův dub u Zbečna
Udržované místo
Haló, haló...
Vzájemné sdílení
Legenda o Břetislavovi
Uvnitř dubu
Moudrost a síla
Radost a vědění
Jsem třetí generace
Sv. Hubert
Automatická kresba
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart