Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Prameny plné síly

Prameny v Teplicích nad Bečvou jsou unikátní v rámci nejen naší vlasti. Podle nedalekých Hranic na Moravě se celému území říká Hranický kras. Jde o hydrotermální kras, je vytvořený teplou minerální vodou. Najdeme tady nejhlubší českou propast i Zbrašovské aragonitové jeskyně. A navíc u pramenů v lázních můžeme unikátního tvůrce zdejších divů i ochutnat. Tak honem na cestu!

Přestože jsou Hranice na Moravě hluboko uvnitř naší země, jsou opravdu hraničním územím. Masiv Západních Karpat se tady prostřednictvím Beskyd a Vsetínských hornatin dostává na dohled Oderským vrchům a Českému masivu. Zúženému průchodu mezi oběma celky se říká Moravská brána. A navíc - kromě propleteného styku dvou hlavních českých geologických celků je zde i další hranice, a to mezi dvěma hlavními moravskými povodími - Odry a Dunaje. Čára rozvodí obou veletoků leží kousek odtud. Pokud toto víme, dostává jméno města Hranice jasnější význam. Moravskou branou tedy není pouze vstupní údolí, kterým táhly migrující oběti lovců mamutů, ale je to opravdová hranice a vstupní brána mezi Slezskem a Moravou. Ne nadarmo se po rozvodí táhne i hranice Moravskoslezského a Olomouckého kraje. A z tohoto "hraničního" pohledu je třeba vnímat i celý Hranický kras. Něco zde začíná, něco končí, dochází tady ke změnám, mění se tady energie, postoje i životní cesty. Překračování hranic může být často výzvou i nám samotným. Někdy pozitivní, někdy destruktivní, ale téměř vždy silnou a měnící.   
 

Geologická D1
Hlavním českým sponzorem povodí Dunaje je řeka Morava. Postupujeme-li podél ní proti proudu, je jejím posledním velkým přítokem řeka Bečva. Ta opouští Beskydy u Valašského Meziříčí a u Hranic proráží vápencový masiv. Spolupodílí se tak na vývoji a tvarování Hranického krasu. Povrchové krasové jevy nejsou příliš viditelné, ale o to zajímavější je to pod zemí. Cestu k povrchu si tady totiž hledá voda obohacená oxidem uhličitým z hloubek minimálně sedmi set metrů. Oxid uhličitý je posledním dozvukem čtvrtohorní sopečné činnosti na Jesenicku a proniká z hlubin podél tektonických zlomů právě na styku zemských ker Českého masivu a Západních Karpat. Unikátní na celé situaci je to, že Západní Karpaty se při třetihorních zemských přesunech jakoby pokusily výrony podzemních plynů a vody ucpat tím, že nahrnuly na celé území obrovskou masu svých hornin. Ale Karpaty předešly o miliony let stavební firmy a použily špatný materiál, v tomto případě rozpadající se vápence. Místo zpevnění a ucpání průduchů se podloží začalo vzdouvat a rozpouštět. Podzemní agresivní minerální voda totiž vápenec snadno naleptává a rozpouští. Plyn tlačí vodu stále výš, až nakonec proráží na povrch řadou děr. Země tak připravila unikátní a nestabilní prostředí, kde se živly tak trochu mezi sebou "perou". Takže na téhle zvlněné dálnici zpomalme aspoň na třicítku a pojďme se na to podívat pěkně z hloubky...

Propast beze dna
Proudící termální uhličitá kyselka postupně rozšiřovala pukliny v rozlámaném podloží a vytvořila soustavy jeskyní, které jsou jakoby postavené na hlavu. Místo průsaků dešťové vody vznikly totiž tyto jeskyně na výtlacích minerální vody z hloubky země. Místo kapes a jezírek u nohou, v jeskyních uvidíte kapsy a prohlubně na stropě nad sebou. I oranžovočervenou barvou dutiny spíš připomínají vnitřek kotle, než klasickou jeskyni. A zatímco klasické průsakové krasové jeskyně svou hloubkou nemohou přesáhnout hladinu podzemní vody, v hranickém krasu je hloubka jeskyní teoreticky limitována pouze spodní polohou vápencového masivu, což se odhaduje až na tisíc metrů pod povrchem. To je také důvod, proč zde můžeme nalézt i nehlubší českou propast, nazvanou Hranická. Její povrchová, suchá část sice dosahuje pouze neúctyhodných sedmdesáti metrů, ale o to hlubší je zatopená část propasti. Podle potápěčů a průzkumných robotů je zde vody opravdu hodně - podle posledních měření je zatím celková dosažená hloubka asi 330 metrů, ale dna stále ještě nebylo dosaženo. Hladina vody v propasti je na úrovni nedaleké řeky Bečvy, ovšem v propasti nikdy nezamrzá. To je způsobeno stálým přísunem teplé minerální vody z hloubky. Teplota vody v propasti dosahuje průměrně patnácti stupňů a jezírko v propasti je tedy kromě nejhlubšího i nejteplejším přírodním jezerem u nás. Není třeba pochybovat, že minerální voda v propasti je svým složením i hloubkou unikátní a podporuje tak i existenci extrémních a možná i neznámých životních forem. Ovšem k pití voda není - stojatá hladina jezírka je pokrytá listím a řasou. Naštěstí máme k dispozici navrtané minerální prameny na protějším břehu v lázních, kde vodu ochutnat můžeme.

Lázně Teplice nad Bečvou
Lázně Teplice nad Bečvou se tísní v úzkém údolí na levém břehu řeky Bečvy v těsném sousedství Hranic. Prameny minerální vody jsou v tomto místě známé odedávna. Doložitelné zprávy o nich pocházejí už z 16. století a moderní lázně tady vznikly už v roce 1711. Stejně jako na řadě dalších míst je kyselka s vysokým obsahem vápníku a oxidu uhličitého předurčena zejména k léčbě srdečních a cévních onemocnění. A také na prevenci a rehabilitaci po mozkových příhodách, voda je dobrá i na cukrovku i onkologické nemoci. Velkým hendikepem lázní je frekventovaná silnice a železniční trať na protější straně údolí. Živá dopravní tepna srdcím a nervům pacientů moc neprospívá. Hluk z dopravy je v úzkém údolí hodně slyšet a narušuje jinak idylický klid malých lázní.
Původní přírodní prameny minerálky, které kdysi volně vyvěraly na povrch, byly hodně mělké a při vyšších stavech hladiny v řece Bečvě byly často kontaminovány a nevyhovovaly hygienickým předpisům. Proto byl v roce 1930 proveden hlubinný vrt, který úspěšně narazil na tlakovou minerální vodu už v hloubce 60 metrů. Byl nazván Kropáčův pramen. Jeho vydatnost činí až 600 litrů za minutu a pokrývá spotřebu poloviny lázní. Voda má teplotu přes 22°C a v létě tedy příliš neosvěží, za to v zimě je její pití o to příjemnější. Ochutnat jí můžete v několika místech. Jednak přímo v místě vrtu na kolonádě na nábřeží řeky, potom i v prameníku nazvaném Galašův pramen uprostřed lázní a také v Janáčkově zdroji u parkoviště. V lázních existuje ještě druhý vrt - Jurikův pramen. Ten hledejme nad lázněmi v kopci u silnice na Valšovice. Jeho voda je velmi podobná té v Kropáčově prameni, ale má ještě vyšší obsah oxidu uhličitého. I průtok Jurikova pramene je veliký a využívá ho druhá půlka lázní. Celková mineralizace obou pramenů dosahuje 2800mg/L a hlavní složkou je kromě oxidu uhličitého pochopitelně vápník. Objektivně řečeno, ve srovnání s jinými uhličitými termálními kyselkami není zdejší voda svým složením ničím až tak mimořádným. Jak již bylo řečeno, její unikátnost spočívá v genezi jejího vzniku, v mimořádné koexistenci přírodních podmínek. A protože tímto způsobem k nám posílá silnou zprávu i matka Země, je zdejší voda mimořádná i z hlediska esoterního, jen jí musíme pochopit v kontextu celého systému.            
 

Zbrašovské aragonitové jeskyně
Po povinném seznámení a prvním ochutnání vody se tedy ještě trochu rozhlédněme kolem. Pomůže nám to pochopit další souvislosti. K vodě se ještě vrátíme. Na protějším břehu řeky Bečvy přímo proti lázním se nachází už zmíněná Hranická propast. Ale i na levém břehu je řada krasových jevů. Přímo ve svahu nad lázněmi nalezneme unikátní Zbrašovské aragonitové jeskyně. Východ z jeskyní je hned vedle Kropáčova pramene, ke vchodu ale musíme kousek do kopce. Návštěva jeskyní patří téměř k povinnostem všech pacientů a návštěvníků lázní a nevynecháme jí ani my. Byly objeveny v roce 1912 při těžbě v tehdejším kamenolomu, a už v roce 1923 byly zpřístupněny veřejnosti. Rychlé zpřístupnění bylo jistě důsledkem komerčně velmi výhodného sousedství s lázněmi. Jeskyně jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu u nás. A díky termálním pramenům jsou i nejteplejší. Teplota vzduchu uvnitř je až 16°C. Další "nej" zdejších jeskyní nikdy neuvidíte, ale může vás zabít. Spodní patra jeskyní jsou totiž plná oxidu uhličitého, který se tady hromadí nad hladinou minerálních jezírek a spolehlivě udusí cokoliv živého. S kolísáním podzemní vody tady stoupá i klesá hranice této zóny smrti. Provádět průzkum neznámých prostor v Hranickém krasu je opravdu dost nebezpečné, nicméně ve zpřístupněných částech jeskyní hlídají hladinu neviditelného zabijáka senzory a alarmy. Prohlídky jsou tedy bezpečné, přesto úroveň adrenalinu v krvi návštěvníků jeskyní poněkud zvyšují cedulky s lebkou a hnáty, nápadně umístěné podél návštěvnické trasy u vchodů do nepřístupných štol. Pokud návštěvníci odcházejí poněkud otrávení, není to plynem, ale spíš třeba nedostatkem populárních krasových jevů - krápníků. Větší část jeskynního okruhu ukazuje stěny a zřícené bloky bez očekávané výzdoby. To je právě způsobeno zmíněným procesem vzniku působením teplé minerální vody. Ovšem ani krápníková výzdoba nechybí úplně, v horních částech jeskyně najdeme typické sintry i vzácné aragonitové krystaly a třeba i unikátní "gejzírové" stalagmity. Nevznikly klasickou genezí kapáním vody jako v jiných jeskyních. Jejich původ je malou záhadou a souvisí s hydrotermálními procesy ve zdejších jezírkách. Životních forem v jeskyni tu mnoho není. Vysoká teplota nevyhovuje k zimování netopýrům a koncentrace oxidu uhličitého spolehlivě likviduje všechny vyšší životní formy v průduchách unikajícího plynu.

Síla vody
Dalším unikátním jevem, který v lázních Teplice v příznivých podmínkách můžete spatřit, jsou výrony oxidu uhličitého přímo v korytě řeky. Je-li nízká hladina a nezakalená voda, z mostu k lázním snadno uvidíte řetízky bublinek stoupajících ode dna. Svědčí to o tom, že zachycené prameny a známé jeskyně nejsou zdaleka jediné. Puklin je evidentně obrovské množství. Řeka a celý hydrologický systém tak dostává třetí rozměr. Voda odkudsi z vyšších povodí Bečvy stéká po nepropustných vrstvách a proniká velmi hluboko do podzemí, aby tam byla ohřáta a nasycena a v okolí Teplic byla spolu s plynem vytlačována zpět. Co z toho všeho vlastně vyplývá? Shrňme si to - nacházíme se na neklidném hraničním území geologických celků i vody. Živel země je tady nahlodáván živlem vody ve spolupráci s živlem vzduchu (plyn) i ohně (vulkanické dozvuky). Voda, kdysi odsouzená k věčné temnotě, se tady přesto vítězně dostává na povrch. Harmonii živlových energií tady budeme opravdu hledat marně. Celá krajina připomíná porézní houbu, protkanou póry, kterými proudí voda i plyn a voda teče snadno i do kopce. Tedy stabilitu a klid zemských energií tady nehledejme. Neklid, přeměny, křehká rovnováha nesmířených protikladů jsou energie, které tu můžeme hledat. Čím jsou nám prospěšné? Tím, že burcují a podněcují ke změnám, dráždí i startují přirozené procesy změn i u nás. Povzbuzují imunitní systém, podporují vůli, sebevědomí, vnitřní sílu. Síla vítězství je hlavním darem zdejší vody, který tady můžeme hledat a nalézat. Nebezpečná síla, která se musí používat uváženě, ale může se stát obrovským pomocníkem.

Jiří Škaloud

Regena 09/13
Lázně Teplice nad Bečvou
Lázně Teplice nad Bečvou
Lázně Teplice nad Bečvou
Lázně Teplice nad Bečvou
Lázně Teplice nad Bečvou
Galašův pramen
Galašův pramen
Galašův pramen
Jurikův pramen
Jurikův pramen
Janáčkův zdroj
Janáčkův zdroj
Kropáčův pramen
Kropáčův pramen
Kropáčův pramen
Schema Hranické propasti
Oxid uhličitý bublající ze dna Bečvy
Slavné gejzíry ve Zbrašovských jeskyních
Neváhejte...
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart