Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Prameny plné arzenu

Náchod a Hronov

Arzen je dalším prvkem, který v těle máme, ale nevíme proč. Zároveň jde ale i o jakési synonymum jedovatosti. Kontaminace pitné vody arsenem je obrovskou hrozbou zejména v rozvojových zemích. Následkem pití takové vody vzniká rakovina, chronická otrava a předčasná a bolestivá smrt. Zdá se tedy, že vyhledávat prameny s arzenem je holý nesmysl. Nu - není tomu tak, za arzenem se jezdí i do lázní.

Spolu s hliníkem, kadmiem, rtutí a olovem je i arzen esenciálním stopovým prvkem, který náš organizmus obsahuje a nějakým, nám neznámým způsobem, i využívá. Jeho prospěšnost je zatím vědecky neprozkoumaná a o to delší je výčet jeho škodlivosti. Sám arsen jako kovový prvek sice jedovatý není, ale velmi rychle reaguje na sloučeniny, které jedovaté jsou velice. Má díky své chemické struktuře podobné biochemické vlastnosti jako fosfor, který umí určitým způsobem nahradit. Fosfor je jedním ze základních biogenních prvků a najdeme ho v podobě fosforových můstků už na úrovni aminokyselin. I proto arzen velmi zhoubně účinkuje už od úrovně DNA. Destruuje enzymy i proteiny, poškozuje celistvost stěn krevních vlásečnic, ničí játra, hromadí se v kostech, vlasech i nehtech. Vstřebává se snadno trávicím traktem i dýcháním a sliznicemi, prochází i placentou do plodu. Dávka 0,2 gramu arseniku (oxid arsenitý) člověka spolehlivě zabíjí, organismus umírá během několika hodin v bolestech, křečích, dávivém kašli, krvavém průjmu i zvracení. Chlorid arsenitý, který lidé nazvali něžně "luisit", se zase používá jako bojový plyn na zabíjení jiných lidí. Smrt nastává nevyhnutelně, máte-li štěstí, umřete rychle na krvácení do mozku. Při dlouhodobém požívání malých dávek arzeniku vzniká odolnost. Tělo si umí na arzen zvyknout a takto "trénovaný" organizmus vydrží jednorázovou dávku mnohonásobně převyšující dávku smrtelnou. Ovšem chronická otrava si vybírá svou daň - poškození nervů, zraku, obrovskou únavu, cirhózu jater a gangrény.

Arzen ve vodě
I u nás jsou mnohé pitné vody kontaminovány arsenem. V místech jeho přirozených ložisek mohou jeho koncentrace přesahovat povolenou normu o stovky procent. Trvalé užívání takové vody je opravdu životu nebezpečné. Z toho všeho je vidět, že arzen je nepochybně prvek, který nám umí hodně ublížit. A přesto je nám tak podivně blízký. Jeho podobnost s fosforem není náhodná. Stejně tak i fosfor je jedovatý zabiják, a přesto si ho evoluce pro nás vybrala jako základní biogenní prvek. Arsen má podobné chemické vlastnosti a dokonce snad umí fosfor i nahradit. V roce 2010 přišli vědci se zásadním, i když poněkud kontroverzním objevem. V kalifornském jezeře Mono Lake objevili žijící kolonie bakterií, u kterých se zdálo, že mají DNA založenou na arzenu. Velmi slaná a alkalická voda v tomto jezeře je totiž arzenem prosycená a naopak fosfor tu není skoro žádný. Hypotéza se nakonec nepotvrdila a momentálně se považuje za nepravdivou. Zdá se, že DNA bakterií je "klasická" fosforová, přesto však bakterie arzen nějakým způsobem využívají a umí přežít i ve vysoce toxickém arsenovém prostředí. I to je dostatečně fascinující. Ukazuje se znovu, že formy života mohou opravdu vznikat i v těch nejneuvěřitelnějších podmínkách a přizpůsobovat se i krajně nepříznivé situaci. To je povzbuzující i pro nás - ničitele vlastního životního prostředí.

Hormeze
Hranice mezi toxickým zabijákem a nezbytným prvkem je (nejen) u arzenu zvláštně nezřetelná. Objevuje se v našem žití poměrně často. V jistých koncentracích či chemických vazbách jsou látky léčivé a prospěšné, v jiných spolehlivě zabíjejí. Jak dobře tohle známe! Atomová energie a radioaktivní záření, léky, dynamit, elektřina - jen pár příkladů chemikálií, nástrojů a objevů, které se dají použít ku prospěchu nebo k ničení a zabíjení. Čím ostřejší je hranice a čím je větší rozdíl mezi užitkem a škodou, tím mocnější bývá dotyčný nástroj. Zacházení s ním je náročné, nebezpečné a nutně zodpovědné. Ale o to větší užitek z něj můžeme mít. Určitě i arzen v sobě skrývá tajemství své užitečnosti a velké prospěšnosti. Jen na něj přijít. Zatím víme jen jedno. Sloučeniny arzenu jsou skupinou přírodních látek, způsobujících tzv. hormezi. Hormeze je zajímavá a zatím ne úplně objasněná reakce organizmu, který se v přítomnosti nízkých koncentrací škodlivých látek burcuje ke zvýšené obranyschopnosti a regeneračním procesům. Ale překvapivě se tato (snad) imunitní reakce na toxin netýká pouze snahy o jeho vyloučení z těla! Hormezí se všeobecně zlepšuje stav organizmu i v těch oblastech, které se dané látky zdánlivě netýkají. Obměňují se narušené a napadené buňky, zefektivňují se málo účinné chemické reakce a burcuje se činnost bílých krvinek. Princip hormeze je vlastně základem i běžné vakcinace, kdy se organizmus provokuje slabou kulturou bakterií. Stejně to funguje i u řady léků: léčivý účinek léků a chemických sloučenin se dostavuje pouze při té správné koncentraci. Při vyšších koncentracích už látka škodí nebo i zabíjí. Nejznámějším příkladem hormeze je pozitivní vliv nízkých dávek radioaktivního záření. A čtenářům Regeny jistě není třeba připomínat i MMS. Provokace těla arsenem může být významná v tom, že se pravděpodobně stimulují opravné procesy opravdu už na bázi DNA, a tedy mohou být opravdu napraveny a nahrazeny buňky a tkáně zdánlivě neopravitelné...
Nelze tedy obecně říct, že arzen lidskému zdraví pouze škodí. A proto jsou i některé vody s jeho obsahem léčivé. Při znalosti těchto informací snad už nepřekvapí, že nejznámější českou minerální vodou, obsahující "prudký jed" arzen, je kdysi velmi populární IDA. Vynikající náchodská minerálka obsahuje kolem 1mg/l arzenu v podobě kyseliny arseničité.

Princezna Ida
Bělovesskou kyselku Idu zná asi každý starší občan naší vlasti. V minulosti patřila k nejznámějším distribuovaným českým kyselkám. Existovala i s příchutí různých sladkých sirupů, ochucená minerálka byla svého času velký "výdobytek socialismu". Zelená vratná skleněná láhev s korunkovým uzávěrem byla dlouhé roky ikonou socialistických nealko nápojů. A nutno říci, že Ida byla oblíbená oprávněně. Je to výborná minerálka s minimálním obsahem železa a naopak vysokým obsahem oxidu uhličitého. Obsahuje vyvážené koncentrace hořčíku, vápníku, sodíku a síranů. Celková mineralizace není příliš vysoká (asi 950mg/l) a tak je Ida opravdu kvalitní stolní vodou. Až na ten arzen... Vzhledem k jeho přítomnosti se k trvalému užívání Ida dnes nedoporučuje.
Historie pramene je slavná, jeho nedávná minulost smutná, přítomnost snad blýská na lepší časy. Prameny na břehu Metuje v Bělovsi u Náchoda jsou známé odedávna. Náchodský zámek je na dohled, a tak není divu, že pramen neušel pozornosti vrchnosti. Svoje jméno voda získala na počest princezny Idy, majitelky náchodského panství, která se s její pomocí vyléčila. Lázně vznikly na původním přírodním prameni, ale rychle bylo navrtáno dalších asi deset zdrojů. Na rozdíl od řady zaniklých vodoléčebných lázní, lázně v Bělovsi i stáčírna minerální vody prosperovaly až do devadesátých let dvacátého století. V lázních existoval i veřejný prameník pro odběr neupravené vody. Říkalo se mu Jakubův pramen a jezdili sem lidé z celého okolí. Po revoluci se díky nepodařené privatizaci provoz lázní i stáčírny zastavil a místo zpustlo. Zkrachovalé lázně se staly zdevastovaným mementem toho, jak snadné je ničit a obtížné i jen zachovat to, co zdánlivě funguje samo, coby "zlatý důl" vyhlášené obchodní značky. Ida zmizela z českých pultů. Voda Jakubova pramene byla jen provizorně vyvedena přímo k hladině Metuje, pramenný altán byl uzavřen a posléze vandaly zdevastován. To naštěstí dnes už neplatí. Po dlouhých tahanicích byla kaple s prameny zásluhou města v roce 2011 opět obnovena, včetně technologie odběru. Voda zde opět proudí z moderní nerezové fontány v původní kapli. Dnešní Ida je v přírodní neupravené podobě a je směsí vody ze dvou vrtů. Zájem lidí o minerálku asi předčil všechna očekávání. U výtoku se střídá nepřetržitý proud lidí s lahvemi i kanystry. V místě panuje skvělá atmosféra, lidé se na sebe usmívají, kaple svítí novotou, voda zurčí pochvalně. Dobu marasmu snad opět střídá naděje ve schopnost lidí se dohodnout a upřít svou pozornost i k bohulibým a všeobecně prospěšným skutkům.

Hronov
Nedaleko Náchoda nalezneme další minerální prameny v Hronově. Spolu s bělovesskou Idou patří k jedněm z mála minerálních pramenů ve východních Čechách. Podobná geneze vzniku zdrojů v Náchodě i Hronově dává oběma vodám společný základ. Jsou jedinými minerálkami, v kterých u nás najdeme ve vodě arzen. Hronovské prameny patří k silně mineralizovaným vodám s celkovým množstvím minerálů až 2 g/l a vysokým obsahem oxidu uhličitého. Voda obsahuje významný podíl železa, za zmínku stojí i obsah fluoru. Navíc voda obsahuje i sirovodík, což je v českých (nikoliv moravských) minerálkách další významná vzácnost. Vinou nelibého pachu si hronovská minerálka vysloužila hanlivou a nepříliš originální přezdívku "Prdlavka." Oficiálně tady nalezneme dva prameny - Hronovku a Regnerku. Oba prameny jsou jímány ve vrtaných odběrových studních, Hronovka se momentálně nevyužívá kvůli kontaminaci povrchovou vodou. Regnerka byla v sedmdesátých letech převrtána a můžeme jí ochutnat v prameníku v parku u Metuje na levém břehu. Dnes tam nalezneme Jiráskovy sady, což v Hronově platí doslova, jelikož Jiráskovy sady jsou opravdu v místě, kde býval sad patřící prarodičům i rodičům známého spisovatele. Nejlepší orientací při hledání pramene je tedy rodný dům Aloise Jiráska, dnes fungující jako muzeum. Nálezová situace pramenů v Hronově je podobná jako v Náchodě. Prameny se dnes čerpají z nehlubokých vrtů, ale voda tady vyvěrala i před existencí vrtů volně do Metuje. Rodina Aloise Jiráska stojí i za využitím pramene k léčebným účelům. Rezavých skvrn u výtoků vody do Metuje si údajně povšiml zdejší vlastenecký kněz a buditel Regner-Havlovický a Václav Jirásek (otec Aloise) pak vybudoval první primitivní koupelové lázně poblíž řeky. Ty však zanikly během první světové války. Moderní vrty byly provedeny v roce 1943, byla zřízena pitná fontána, ale lázně tu nakonec nikdy nevznikly. Prameník byl znovu opraven v sedmdesátých letech, a dnešní stav je tedy už opět poněkud zanedbaný. Nicméně voda stále teče a nabízí alkalickou železitou kyselku s obvyklou přítomností vápníku a sodíku. Přítomnost vyššího obsahu železa prozrazují oranžově zbarvené výtoky i nádoby. Navíc voda obsahuje v českých krajích spíš vzácný sirovodík, také jód, fluor a hlavně už zmíněný arzen. Chuťově je minerálka výborná, i když její pach vede řadu zájemců spíš k náchodské Idě. Je to možná škoda, neboť hronovská voda je určitě universálnější a působí na širší spektrum potíží. Jak už víme od moravských pramenů Zrzávky, železo se sirovodíkem vytváří silnou dvojkombinaci živlů ohně a země, sirovodík působí regenerativně a protizánětlivě, blahodárně působí i na oběhové ústrojí, nervové nemoci, potenci, kožní i gynekologické choroby. Železo zase dodává sílu a energii, působí na krvetvorbu, zlepšuje dýchání i funkci jater. Arzen v této vodě excituje tělo k hormetické reakci. Voda se požívá proti skleroze, na vysoký krevní tlak i únavu. Myslím, že hronovská voda je nedoceněným a hodně účinným pokladem.   

Jiří Škaloud

Regena 10/13
Jakubův pramen Idy
Jakubův pramen Idy
Jakubův pramen Idy
Jakubův pramen Idy
Jakubův pramen Idy
Původní odběrové místo zaplavené vodou
Prameník Hronov
Prameník Hronov
Prameník Hronov
Prameník Hronov
Prameník Hronov
Prameník Hronov
Prameník Hronov
Rodný dům Aloise Jiráska
Pomník
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart