Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Matrix a svobodná vůle

Matrix - kdo by ho neznal? Tohle pojmenování se dnes používá pro to vše, co nás různě manipuluje a dle našeho mínění nás drží v moci. Ať se rozhodneme jakkoliv, stejně skončíme v náruči Matrixu. Moc prostoru nám nedává. Můžete si za tenhle pojem dosadit peníze, konzumní společnost, hmotu, léky, státní aparát...  

Mnozí o Matrixu mluví, mnozí na něj žehrají a mnozí z nás se z něho chtějí vymanit a dojít tak k výšinám čarokrásného bytí. Každý dělá, jak umí a podle svého. Též jsem se snažil vymanit se ze jha Matrixu. Dopadl jsem hůř, než sedláci u Chlumce. Tak jsem si doposud myslel. Nyní si kladu otázku - je tomu skutečně tak? Není to jinak? K čemu mě to přivedlo? Proč se tak muselo stát?

Píše se rok 2013 a před několika lety jsem se rozhodl, že si uzpůsobím Matrix dle obrazu svého. Opustil jsem práci a začal s přestavbou a budováním lepších zítřků. No, někde se něco pokazilo a kazilo a kazilo. Čím víc jsem chtěl být vně, tím víc jsem byl stlačován dovnitř. Proces to nebyl a ještě stále není rozhodně příjemný. Dostal jsem se do hraničních situací, kdy byla narušena sama moje další existence ve hmotě - peníze. Přicházely mně na mysl otázky, problémy a situace, o kterých jsem si rozhodně nemyslel, že potkají zrovna mě! Nu, sám jsem byl toho strůjcem a příčinou.

Během procesu se uvolnila vlna otázek a poznání, proč tomu tak asi je. Proč se tak děje a lze-li to celé zařídit jinak. Odpovědi, prožitky, zkušenosti a řešení v takovéto době byly více než dech beroucí. Dostával jsem se k poznáním, myšlenkám, možnostem, které byly v příkrém rozporu s mými dosavadními zkušenostmi. Začal jsem na Matrix i svobodnou vůli nahlížet jinak.

Začala se mě kreslit cesta "proč". Proč jsem tady. Co jsem si přišel sem na Zemi prožít. Prožít zkušenost v dualitě vyzbrojen svobodnou vůlí. Snad. Úkolem je, přijít si sem pro prožitky a zkušenosti. K tomu je tady trenažér zvaný Matrix a planeta Země. Já, okleštěné vědomí sebe sama vyzbrojeno egem, emocemi a do jisté míry i svobodnou vůlí. Lekce začíná: jsi na Zemi, tady jsou spousty možností vybrat si kontinent, podnebí, zemi, náboženství, místo žití, rodinu, přátele... A také nepřeberné množství ovládacích programů a sub-programů! Ty působí přes ego, prostřednictvím emocí, pomocí svobodné vůle, skrze rodinu, skrze... Skutečně nepřeberné množství možností, jakou konkrétní zkušenost zde zažít. Trenažér je opravdu geniálně vymyšlen, není ani dobrý ani zlý. Je. A dar svobodné vůle zde slouží k rozhodnutí, na jakou stranu a kudy jít. Je to vždy požehnaný dar? Nebo pouze jenom další zkouška mého sebe-uvědomění?

No, a aby to nebylo tak jednoduché, tak tady ještě máme návdavkem lpění a strach. Lpím na něčem co znám, protože mám strach to změnit, neboť nevím, co přijde po tom, co to změním. Tak raději zůstanu na té své dosavadní kupce hnoje, vždyť co když o krok dál žádná kupka už není? A tak sedím na místě, lpím a mám strach to změnit. A uvědomuji si v tu chvíli, proč jsem zde? Co je mým úkolem? Sedět nebo jít za další zkušeností? Poznáním?
Je zde někdo, nebo něco, co mně pomůže? Uslyší? Uvidí? Pochopí? Ano. Je zde několik záchranných kruhů. Zaprvé lidé, kteří prožili a ví. Je jedno, jakého jsou zaměření, vyznání, rasy či náboženství. Oni prostě prošli, zažili, pochopili. Pak jsou zde i jiné bytosti než lidé. Většina z nás je nevidí a ani neví, že jsou. Bereme je jako postavy z dávných mýtů, bájí a pohádek. Jedněm říkáme andělé, druhým přírodní bytosti. Každý z nás je má ve svém okolí. O každého z nás pečují. Čekají, až si uvědomíme jejich přítomnost a poprosíme je o pomoc. To neznamená, že veškerou odpovědnost za svá rozhodnutí a činy hodíme na ně! To zas ne! Oni nám jsou rádci, ale my jsme ti, kdo se rozhodují jak dál!

Proč jsem tady?
Takže, přijdu sem na Zemi zažít dualitu ve hmotě na vlastní kůži. Abych věděl, jak to chutná, jaké to má vibrace, co to se mnou dělá, jak já na to reaguji svoji svobodnou vůlí, nakolik si já uvědomuji, že to je zkouška-trenažér, nebo to beru smrtelně vážně, kam až se nechám zavléct do hry svého ega a nakolik zde budu uplatňovat svoji svobodnou vůli. Jak, jakým směrem a kdo ji povede. Srdce? Ego? Rodina? Společnost?

Přišel jsem na planetu Zemi, abych prožil zážitek, ten třeba dále v podobě emocí (ukřivdění, zloba, strach, ztráta) zpracoval a měl takto prožitou zkušenost. K tomu, abych mohl vše prožít a zažít na vlastní kůže je zde Matrix. To je soubor programů, které jsou nastaveny tak, aby mě umožnily zažít to, co mám. Svobodnou vůli používám jako prostředek v rozhodování se během těchto zkoušek. Zároveň však slouží jako dvoubřitá sekera, které mě může poslat na jinou stranu zkušenosti, na jinou stranu řešení zkoušky. Během tohoto procesu by mělo přijít vědomí, že toto celé je jen zkouška, abych zakusil dualitu. Mám zde na pomoc lidi, kteří si toto (nebo něco obdobného) již uvědomili a jsou mi průvodci na další cestě prožitků. Některým z nás mohou dělat průvodce andělé nebo přírodní bytosti, pokud si k nim najdeme cestu. Byli a jsou nám rádci po celé generace lidského bytí.

Zkrátka a jasně, jsem zde, abych prošel zkouškami v dualitě, kde hlavním prostorem je Matrix. Svobodná vůle řídí moje kroky směrem, kterým se rozhodnu jít, a mám zde pomocníky, kteří mně poradí, když nevím kudy kam. K prožití používám všech nástrojů a pomocí, které zde jsou pro mne připraveny. Úplně ideální je, když toto vše podstupuji s vědomím, že jsem si na Zemi přišel tyto zkoušky prožít. A že zde nejsem za trest.

Libor Domas

Netvrdím, že tomu je skutečně zcela tak, jak popisuji. Je to má varianta "Cesty do středu Země". Každý z nás má svojí vlastní a jedinečnou cestu do svého středu..

 

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart