Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Vejdova lípa

Tahle lípa velkolistá patří k českým "nej". Údajně má největší obvod kmenu, jaký můžete na území České republiky naměřit (13 metrů). Lípu najdete nad přehradou Pastviny na úpatí Orlických hor. I stáří lípy je úctyhodné, má jí být 700-800 let. Strom je vzhledem ke svému věku v dobré kondici, dutinu má zakrytou stříškou, či lépe řečeno domečkem, do kterého se dá vstoupit, a údajně se do lípy vejde četnický stůl a čtyři židle, zda včetně četníků, to již v hlášení není. Korunu má strom od roku 1997 svázanou a ořezanou zdravotním řezem. Lidé se o strom starají, a asi to dělají dobře, neboť strom se tváří spokojeně a nestěžuje si. Majitel soukromého pozemku, na kterém strom stojí, se už tak spokojeně netvářil a vrčel na mě sekačkou trávy. Ale plot kolem lípy není a tak jí můžete jít pohladit.  

Historie stromu je prozaická. Původně bylo lip víc (čtyři) a měly být zasazeny v rozích pastviny, která sloužila i jako ohrada pro dobytek. Druhým rohem měla být lípa, která dnes existuje jako tzv. Bouchalovy lípy. Tato skupina lip se považuje za tzv. polykormon" (viz níže) a najdete je nedaleko od Vejdovky. Další dvě lípy již odumřely. Vejda kupodivu nebylo jméno majitele stromu, ale přezdívka pana Dolečka. V místech dnešní chalupy stával statek, později hájovna. Okolí se zaplnilo zástavbou až při vybudování pastvinské přehrady a po nuceném stěhování obyvatel.   

Ke stáří stromu: lípy jsou stromy, které dobře zmlazují a často tvoří tzv. "polykormon". To je růstová forma dřeviny, kdy z jednoho kořenového systému vyrůstá více nadzemních kmenů. Pokud tyto výmladky vyrostou po obvodu umírajícího stromu a je jich dost, mohou po čase srůst do jednoho obrovského a dutého kmene. Zdá se, že toto je případ i našich největších českých lip - nejen zdejší Vejdovy a Bouchalovy, ale i Tatobitské a Tatrovické. U lípy na mohyle v Libomyšli zase můžeme pozorovat desítky výmladků, kterými se lípa snaží nahradit odumírající starý kmen.  

Wiki: Mezi polykormony patří i největší žijící organismus na zemi nazývaný Pando, který roste ve státě Utah. Jde o topol osikovitý (Populus tremuloides), respektive velké množství kmenů vyrůstajících ze společného kořenového systému, který se neustále rozšiřuje. Pando se skládá zhruba z 50 tisíc kmenů, hmotnost celku je odhadována na 6 tisíc tun. (cit., wikipedia.org)

Zmlazováním si stromy přirozeně obnovují svou nadzemní část, ale rostlina vlastně zůstává stále stejná. Pokud si toto uvědomíme, stáří stromu se podle nadzemní části nedá určit, a rostliny mohou být opravdu staré i tisíce let. Anebo naopak, kmeny polykormonu se můžou tvářit jako tisíciletá rostlina a přitom kmenům není ani "směšných" tři sta. Vadí to? Stromům určitě ne, a mně taky ne, to jen někteří lidé mají pocit, že unikáty a "nej" mají větší cenu než "normální" a běžné rostliny. Polykormon se nás nesnaží "ošidit". A jestli nás někdo může poučit o vitalitě a kontinuitě a o schopnosti přežívat, tak je to právě on.    

Jiří Škaloud

Vejdova lípa
Pastvinská lípa
Stále žiji
Domeček
Ochrana
Informační cedule
Největší obvod kmene v ČR
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart