Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Ne vše světské je nutné

Vytanula mě na mysli jedna vzpomínka: Zase jednou jsem se v práci rozčiloval (samozřejmě že jen pro sebe sama uvnitř, nikoliv navenek!), že by to jako šlo dělat líp, jednodušeji, účelněji a tak.

Porovnával jsem situaci v práci s mými zkušenostmi a hledal jsem, jak najít cestu lepšímu dění na pracovišti. Našel jsem. Moc by to od ostatních nechtělo. Jenom změnit pohled. Úhel pohledu. Možná že i někdy přiznat sama sobě, že tak, jak to dělám, že to není zrovna nejlepší a nejsnazší cesta. Prostě to vyžadovalo drobné změny v pohledu na věc a na základě tohoto přijmutí jistých změn. No jo, jenže kdo si přizná, že to co dělal, nedělal zrovna dobře a že to jde i líp.

A tak jsem se tím dost vnitřně trápil, protože skutečně chtělo jenom pár změn a vše by bylo úplně jinak. Někteří jednotlivci občas i přiznali, že se to dělá špatně, že by to chtělo změnu, a tím to i taky skončilo. S lidmi nepohneš. Dost mě to mrzelo, dost jsem se tím natrápil. Mněl jsem i zčásti připravená řešení, která by chod nasměrovala lehčeji. Ale nešlo to. Byla tam zeď lidského já, a tou se nedalo projít.

Dlouhou dobu jsem pokukoval po jedné zřícenině kostelu Všech svatých blízko práce. Zřícenina byla zamčená a lézt přes plot se mně zrovna dvakrát nechtělo. A jednou se stalo, že tam káceli nálety. I optal jsem se a pustili mě dovnitř. Jen jsem vešel za plot, již jsem cítil jiný svět. Až jsem tomu nechtěl věřit. Vstoupil jsem do ruin kostela a pocit se umocnil ještě víc. Nevěděl jsem, kde se ta energie bere. Pak jsem šel na místo oltáře pod kupoli, která před zbořením držela snad jen silou vůle.

Nevěřil jsem. Výtah. Nastal okamžitý výtah. Táhlo mě to nahoru. Lehký, velmi lehký vánek, jako hebké fouknutí. Vyloženě jsem cítil energii světců.

Pak se ozval hlas, nebo spíš myšlenka: „Proč chceš zasahovat do světských věcí za každou cenu a měnit je? Proč řešíš, jak změnit chod věcí v práci, když stejně víš, že kolegové na to nejsou připraveni? Proč jim nutíš svou vůli a chceš to měnit? Myslíš si, že je tvým úkolem měnit chod světských věcí? Ano je to úkolem, ale jiných, ne tebe. Je to jejich cesta. Ty jsi tady za jiným účelem. Skrze světské věci poznáváš věci jiné, jinde neviditelné. Prostřednictvím těchto věcí zjišťuješ příčiny, důsledky a následky. Principy fungování, proč se věci dějí tak, jak se dějí. A na základě těchto principů poznáváš sebe sama. Což tě pak logicky vede k tomu, že to chceš změnit tam, kde to začalo - ve světském světě. Ale ne vždy se to od tebe vyžaduje a je to tvým úkolem. Ano, žiješ a žij ve světském světě, pozoruj ho, vnímej a jeho prostřednictvím se uč. Uč se, jak se dostat do světa tvého. Tam, kam patříš. Tam žij a poznávej. Tam je tvá cesta."

Vím ale já, kam patřím?

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart