Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Jan, za chrta dán

Vydejme se na Chlumecko, do snivé krajiny na soutoku Cidliny a Bystřice. Kromě uchvacující dominanty města - zámku Karlova Koruna tu najdeme i další, méně známé cíle. Harmonie mírných energií nížiny tady nabízí hlavně klid, tak odlišný od dramatičnosti horských soutěsek a štítů. Ideální místo k žití i odpočinku těla i duše.

Karlova koruna

Chlumec nad Cidlinou je obývaný od pradávna. Archeologické nálezy svědčí o tom, že území kolem soutoku Cidliny a Bystřice bylo oblíbeným místem k pobytu už od paleolitu. A není divu, krajina nabízí příznivou nadmořskou výšku, lužní úrodnou nivu dvou mírných a neširokých toků, a také nízké a ploché kopce kolem, vhodné pro osídlení mimo dosah záplav. Souvislé osídlení tu bylo odedávna, i když keltské oppidum tady archeologicky zatím doloženo není, je více než pravděpodobné. Raně slovanské osídlení už doloženo je, ale jeho pozůstatky jsou překryty dnešním městem, které postupně vzniklo na významné cestě z Prahy na Hradec Králové, která tu ostatně vede dodnes. Ve středověku tady vyrostla vodní tvrz na ochranu brodu přes Cidlinu. Ani tvrz se nedochovala, zanikla po třicetileté válce spolu s další pevností u Nového města. Později převzal úlohu hradu hlavní turistický cíl Chlumce - zámek Karlova Koruna. Tento klenot Santiniho barokní architektury se tyčí na kopci nad městem a zcela nezaměnitelně a výrazně se podílí na energiích i geniu loci celého okolí. Přestože jde o barokní stavbu (postaveno 1721-1723), nevyniká přehnanou zdobností. I tak ale jde o odvážnou kombinaci, kterou kdyby někdo postavil dnes, pravděpodobně by si vysloužila kritiku a zařazení do kategorie "podnikatelského baroka". Křivky a obliny se střídají s přímkami, obdélník s oválem, do toho pilastry, římsy, lisény i dórské sloupy. Objevíme monumentalitu, v níž cítíme i jakési základy pozdějšího empíru. Přes všechny barokní nezbytnosti ale vše ladí, v architektuře stavby nenaleznete jediný disharmonický detail, zcela v duchu geniálního Santiniho citu pro rozmáchlé a neskromné energetické dílo. Stavba funguje celkovým tvarem a posvátnou geometrií pronikajících se ploch zdí a střech. Základním motivem stavby je posvátná triáda, která je ve stavbě zcela jasně zakomponována. Triáda je i základním harmonickým prvkem řady přírodních míst v okolí. I z toho je vidět, že Santini tvořil a byl schopen prosadit díla, které svou geometrií velmi ladí s energií místa, kde stojí. Proto jsou vždy tak zdařilá a nepůsobí kýčovitě. Násobí to, co krajina kolem vysílá.

Anežčin pramen

Rovinaté území Polabské nížiny nenabízí mnoho pramenů, které by přirozeně a volně vyvěraly ze země. Nedostatkem vody ale území určitě netrpí, říční nivy jsou vodou prosáklé, stačí jen vyhloubit jámu a voda se objeví v nevelké hloubce. Ovšem přírodních povrchových vývěrů moc není, pochopitelně proto, že volný pramen potřebuje svažité spádové území s ukloněnou nepropustnou vrstvou, po které voda stéká, aby v jednom místě prorazila na povrch. V nížinách, tvořených hlavně náplavy a sedimenty, není ani moc kopců, ani mnoho nepropustných vrstev. A proto je čistá a na povrch volně vytékající voda vzácností a každé takové místo by mělo být pečlivě chráněno, včetně spádového území. Oč větší je škoda, když přijdeme o nížinný pramen, který je na kilometry daleko třeba jen jediný? Přece jen, jakkoliv kvalitní voda ze studní se s tou živou vodou pramenů srovnávat nedá. Splavněním, napřímením a prohloubením řeky Labe i jeho přítoků se snížila úroveň podzemní hladiny v celé krajině a zaniklo tak nenávratně velké množství pramenů. Za všechny vzpomeňme alespoň jeden jediný - Krvavý pramen v Poděbradech, což byla nepochybně železitá voda, která podle pověsti zrudla krví popravených kutnohorských havířů. Už jí nehledejte...

Tady u Chlumce se naštěstí dva zajímavé prameny zachovaly. První je Anežčin pramen. Nalezneme ho v lese Mračňovka pod Františkovem, již na území sousední vsi Olešnice. Návrší Františkov leží naproti vršku s dnešním zámkem a může být místem nejstaršího zdejšího osídlení. I samotná existence prameniště poblíž je velkým argumentem pro předpokládané sídliště. Už v pozici Na Františku můžeme dohledat na okraji lesa pumpu a také mokřady průsaků, a v lese cestou dolů k prameni může pozorné oko objevit jakési zbytky valu, který snad mohl chránit pravěké osídlení. Historické podklady se o něm ovšem nezmiňují. Anežčin pramen je pojmenován po manželce Oktaviána Kinského, kterému panství patřilo, a který se o novodobou úpravu pramene zasloužil. Pramen je upraven do podoby empírového mini-altánu a voda byla považována za léčivou. Dodejme, že právem. I když obsahem rozpuštěných látek na titul „minerální voda" nedosahuje, přesto má voda vysoký obsah vápníku, a dokonce vytváří i sekundární travertiny. Bohužel - pěnovcový útvar, který se za mnoho let pod výronem vytvořil a donedávna prameni dodával tak trochu přírodní ráz, někdo odstranil, a tak opět zbylo jen poněkud syrové zdivo. V okolí pramene je půda rozrytá od černé zvěře, a voda tedy může nést i bakteriologické znečištění, zejména v teplém období roku. Nicméně v době mé zimní návštěvy byla perfektní, chutnala sladce po vápníku a pramen ukazoval vstřícnou tvář živlové rovnováhy. Zpráva pramene byla jasná a zvučná - harmonie živlů ukazuje na prastaré a původní místo skutečně přirozeného vývěru. Ochrany posvátného pohanského místa stále drží i po tisících let. Ovšem původní podoba pramene určitě byla jiná, travertiny jistě tvořily velké kupy, a voda se musela rozlévat do širokých mokřadů. Už víme, jak travertinové prameny vypadají, už jsme jich několik navštívili, například pražský pramen v Malé Chuchli, nebo travertinový vodopád u Haniččina pramene v Ratibořickém údolí, na Moravě zase třeba unikátní travertinovou kaskádu poblíž Tiché (viz předcházející díly Regeny nebo www.putujici.cz, v sekci Prameny). Jak už víme z jiných příkladů, travertinové prameniště nemusí nutně být ve vápencovém krasu. Dostatek vápníku se může do vody vyplavovat i v krajině, kde na viditelnou vápencovou skálu nenarazíme. To je případ i Chlumecka, kde kopce tvoří sedimenty opuk a jílovců. Travertinový pramen opravdu žije z rovnováhy všech živlů. Sedimentace rozpuštěného kamene vzniká na základě působení tepla, suchého vzduchu a prostřednictvím životních pochodů rostlin, hlavně mechů. Chemická, fyzikální i biologická rovnováha je křehká a snadno se poruší. Realita pozdějších úprav Anežčina pramene se tak objevuje jako drsný zásah do původního přírodního stavu. Travertinová krása a křehkost je pryč a nahradila jí syrovost a hřmotnost zdiva empírové stavbičky. Ale voda to ustála, naštěstí je stále dobrá a léčivá, a to i bez růžových brýlí idealizmu víry. Voda stále hlásí kvalitní rovnováhu, jen se její zpráva změnila v naléhání s jakýmsi pozdviženým obočím a nevyřčenou otázkou. Po takovém umělém zásahu se o pramen už teď musíme starat my lidé, abychom udrželi námi rozbitou rovnováhu a obdrželi odměnu v podobě kvalitní a třeba i léčivé vody. Bez lidského úsilí se místo časem vrátí k přírodní podobě, která vyhovuje černé zvěři, ale člověku už méně. Voda Anežčina pramene nese bazální energie Země, perfektně ukotvuje do hmoty, propojuje člověka s přírodou kolem, zklidňuje jeho mysl. Po napití se rozhlédněme kolem. Nic se nezměnilo, a přesto jsme jakoby v jiném lese. V lese, kterému více rozumíme a vidíme ho jinýma očima.

U Jánečka

Vzdušnou čarou asi kilometr od Anežčina pramene leží i druhý, významnější pramen Chlumce. Je to pramen zvaný U Jánečka. Nalezneme ho pod silnicí z Chlumce do Olešnice, v místě zvaném Krašov. Značení k němu nevede, ale místní o něm vědí a chodí si k tomuto silnému prameni pro skvělou vodu. Ta je stejně jako u Anežčina pramene opět velmi tvrdá, plná vápníku. Místo u pramene je otevřené k jihovýchodu směrem do údolní louky u Cidliny a je velmi pozitivní. V minulosti tady bývaly i vodoléčebné lázně, ale z těch už nezůstalo vůbec nic. U pramene stojí krásná lípa a také kaplička, věnovaná sv. Janu Křtiteli. Zdálo by se, že důvěrné jméno U Jánečka je podle světce Jana, ale opak je pravdou. Janu Křtiteli bylo místo přiřčeno asi až dodatečně, snad aby se zakryla podivná lidová pověst, s tímto místem spojená.      

"Ján, za chrta dán" , kde já to jen slyšel? Kdo a kdy vyměnil Jana za psa? Byv kulturní barbar, tohle jméno divadelní hry mi jen chabě utkvělo v troskách gymnaziálních vědomostí. Paměť mi osvěžila až informační tabule na zámku. Nuže - jde o starou a docela zajímavou pověst odtud z Chlumecka, kterou zdejší rodák Václav Kliment Klicpera zpopularizoval divadelní hrou. Podle této pověsti se zdejšímu rytíři Sosnomilovi ztratil v lužních lesích pes Rychlan. Zlá čarodějnice Morana rytíři nabídla, že mu jeho milovaného chrta najde a vymění ho za panoše. Rytíř souhlasil a k výměně nabídl sluhu Jana. Ovšem nevěděl, že mladíka tajně milovala Sosnomilova dcera, zvaná Kráska. Pobuřující výměna člověka za psa měla proběhnout právě u pramene U Jánečka. Morana s Janečkem zmizela v lesích a rytířova dcera zhrzená ze zničené lásky zmizela v lesích též. Rytíře hryzalo svědomí hůř než vzteklý pes, a dal tedy postavit kapličku. Ovšem pokání přijato nebylo, stříbrný zvon v kapli místo zvonění zapíval krutou píseň: Ján, Ján, za chrta dán", načež se utrhl a zmizel v hlubině. Rytíře uhryzalo špatné svědomí, pes brzy chcípnul, Jan zmizel, dcera se nevrátila. Zkrátka a dobře, tahle pověst je asi ve své podstatě skutečná, protože dopadla tak nejhůř, jak jen mohla... Nicméně pramen U Jánečka je dnes určitě mnohem optimističtějším místem. Voda je skutečně hodná názvu léčivá. Má silný energetický potenciál k léčení bazálních potíží kostí i kloubů. Je snadno ovlivnitelná přáními a prosbami, zkrátka správná voda pro "zázračnou" studánku.

Bohyně smrti Morana nás vede

Zmíněná tragická pověst nás může přivést i k dalším pramenům v oblasti. Morana totiž měla sídlit v lužních lesích kolem původního soutoku Cidliny a Bystřice, kterým se dodnes říká Luhy. Najdeme je asi 5km severovýchodně od města. Dnes tam je hájovna a podél cesty k ní stojí tři památné a staré duby, pojmenované jmény z pověsti - Jan, Kráska a Rychlan. Až do roku 1963 tu byla i Morana, což byl 800let starý jilm. Ve zmíněném roce ovšem při vykuřování sršňů shořel. Zdálo by se, že Morana špatně dopadla, ale je 800 let málo na jeden život? Zbylé stromy jsou pořádná dubiska a za pohlazení určitě stojí. A téměř na dohled od dubu Kráska a tzv. Bezedného jezírka můžeme navštívit další pramen. Přejdeme přes novou lávku přes Mlýnskou Bystřici, vydáme se přes mokrou louku směrem na Mlékosrby, až uvidíme nenápadné rákosiště. V něm se schovává hluboký vrt, jeden z mnoha novodobých vrtů geologického průzkumu. Vrt je vybaven i kohoutkem, takže se můžeme vody napít. Nacházíme se na okraji tzv. labsko - cidlinské vodní akumulace. Podobně jako v Poděbradech se tady dají navrtat hluboko v zemi kapsy s minerální vodou pod velkým tlakem. Ten je v podzemí způsoben příronem oxidu uhličitého z velkých hloubek. Okyselená voda rozpouští minerální látky a tlak plynu je schopen jí dopravit na povrch i z velkých hloubek. Vodonosné vrstvy jsou tady ještě hloub než v Poděbradech, kolem čtyř set metrů. Voda je díky tomu už i mírně teplá. Její mineralizace je hodně vysoká, také vyšší než v Poděbradech. Chuťově je určena silným povahám, je mírně slaná, a kromě obvyklých příměsí obsahuje i fluor, barium a stroncium. Otevřené vrty této vody jsou tady u Cidliny dva, druhý je k nalezení u mostu a železniční zastávky Luková. Vzdušnou čarou je mezi vrty jen asi 500 metrů, ale odděluje je řeka.

Jiří Škaloud

Regena 05_14
Chlumec nad Cidlinou
Zámek Karlova Koruna
Anežčin pramen
Anežčin pramen
Anežčin pramen
Pramen U Jánečka
Pramen U Jánečka
Pramen U Jánečka
Morana?
Kráska
Zde stávala Morana
Dub Jan
Vrt v Mlékosrbech
Vrt v Mlékosrbech
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart