Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
  Paví vrch.

Paví vrch je zcela sympatické místo v Praze. Není moc nápadné, není ani vysoké, ani skalnaté, nekráčely tudy dějiny, je obklopené domy, ploty a cestami, je podkopané tunelem Mrázovka a obklíčené hlukem dopravy. To je dost odpudivý popis, souhlasím. O to markantnější a obdivuhodnější je, jakou si udržuje sílu, jak příjemně působí a jak pohladí každou hledající duši, která ho navštíví. Jak se pokusí naplnit srdce vyprázdněná smutkem i pokonejšit rozumy ztemnělé zmatkem a nejistotou.

Tohle místečko najdete na hranici mezi Smíchovem a Radlicemi, nejlepší přístup je z ulice Na Pláni, nebo pěšky od Radlické. Při jízdě rušnou Radlickou ulicí směrem dolů k řece se vám oči automaticky zdvihnout k tomuto kopci, který se poměrně strmě oblí proti obzoru. Člověka tak nějak napadne, že by se tam měl někdy podívat, pohled na kousek přírody láká zejména, když sedíte v autě zamrzlém v koloně končící až někde dole na Smíchově. Pak se kolona rozjede a Paví vrch zase zmizí z očí. Jeho volání není nijak nutkavé a naléhavé, a většinou ho neposlechneme. Je to takové to nevyřčené volání mámy, které volá své odrostlé děti zpátky na návštěvu rodného hnízda. „Měl bych se tam podívat,"  hryzne si do nás svědomí, ale uděláme to stejně zas až na Vánoce.

Návštěva Pavího vrchu je návratem domů a nenechávejme ho jen na Vánoce. Kopec je nabitý mateřskými energiemi Země, ostatně i jeho tvar mi okamžitě přišel jako to nejúžasnější těhotenské bříško. Vhání slzy do očí svou něžností a krásou, posláním, vypětím, darem, kontinuitou, prostě vší tou silou zrození, nad kterou kdo neslzí, tak se ještě nezrodil. Před kterou kdo neklečí s hlubokou pokorou, tak ještě kope jako nezrozené dítě vevnitř. Komu nepřipadá jako ten nejskvělejší tvar ženského těla, ještě stále nedospěl. Na Pavím vrchu mě to nutilo plakat, hladit trávu a keříky, klečet v pokoře i děkovat na všechny strany. Další zážitky si s dovolením nechám pro sebe, ale byly úžasné Smile

Když se proberete, tak odtažitější pohled říká, že tenhle bříškově mazlivý kopec je tvořen břidlicemi, tedy sedimenty, a tedy horninou vzniklou ze živé hmoty. To mu rozhodně pomáhá k tomu, že tohle místo tvoří jeden ze zdrojů energie, z kterého roste celá Praha. Není jediný, ale je silný. Chcete-li pochopit Prahu, je tohle místo jedním z těch, kde se dá začít. Začít pěkně od podlahy, od podstaty, od Země. Tady je možné získat recept, podle kterého kdysi Země míchala tohle území, z kterého jednou nakyne těsto-město. A dokonce  tady můžete dostat pár informací, nakolik se jí její záměr podařil, a nakolik se nakynutá pražská buchta povedla. A tyhle zprávy se nás velice týkají, protože ve chvíli, kdy do hrnce vstoupil člověk, už dávno Země nevaří sama.

Jiří Škaloud

Foto: Vladimíra Brzobohatá, Milan Lisner 

SmileZa letecké záběry děkujeme modeláři, panu Milanu  Lisnerovi, který má krásnou schopnost být ve správný čas na správném místě! Smile

Souhlasíte, nebo máte jiný názor, či zkušenost? Budu rád, když nám to řeknete! 

Napište mejlík na info!  Díky (do předmětu pište název článku) 

nebo na skaloud@putujici.cz

paví vrch z Radlické
cestou nahoru..
pohled k východu
pohled na západ
už tisíce let patříme k sobě...
a přece se točí..
opět na správném místě
Paví vrch z pohledu ptáků.
Přistáváme...
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart