Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Prameny vodní linie

Někde se cítíme dobře a jinde ne. Těžko říct proč. Racionální důvody k tomu většinou nejsou, jde o vnitřní pohodu či naopak neklid. Snad je to dané naším intuitivním vnímáním souhrnu energií v daném místě. Místa na nás působí také podle toho, jací jsme a v jakém rozpoložení se nacházíme. U někoho gradují emoce, jiného a jinde naopak zklidňují. Jakoby Země vždy hledala ten nejúčinnější způsob pomoci a ovlivnění.

Nikdy a nikde na světě nejsme odříznuti od okolí, nikde nejsme dokonale izolováni a ponecháni jen sami sobě. Pohybujeme se v gravitačním poli, jsme pod vlivem stavu počasí i sluneční aktivity, neustále na nás působí energie a síly - reálné i esoterické. Nakolik je náš duševní stav ovlivněn například počasím nebo skvrnami na Slunci, to je individuální otázka, nicméně vliv je tady vždy a u každého. Geomant se při průzkumu míst záměrně snaží tyto vnější vlivy rozpoznat a oddělit je od svého vlastního vnitřního rozpoložení. Pokud se to povede, pak mohou být pocity z "energie místa" objektivním hodnocením skutečnosti. I v případě míst s takzvanou negativní energií je vždy namístě dobrá vůle a snaha o pochopení. Ne všechno, co považujeme za škodlivé, tím totiž opravdu je. A je nanejvýš domýšlivé tvrdit, že to negativní má být odstraněno. Zvlášť když není jasné, proč a k čemu to slouží. Smířlivější je z takového místa odejít a nechat ho tak, jak je.

Jak řečeno, stav okolí nás ovlivňuje, ale podobně působíme i my na něj, jde o vzájemné působení. Naše psychika i tělesné pochody se přizpůsobují vlivu místa, ale současně i toto místo se naším působením malinko (někdy i více) změní. Z toho vyplývá další rozšíření naší lidské zodpovědnosti - už nejen za své činy a skutky, ale i za naše vnitřní stavy, za myšlenky i za energetické působení. Místo egoismu, agrese, zloby, pýchy, přetvářky, vypočítavosti i místo vylepšování světa a falešného altruismu, bychom měli světu kolem sebe nabízet hebkou energii vycházející z hloubky srdce. Energetická místa jsou jakýmisi senzory a tlampači. Naše vnitřní stavy přijmou, zesílí a posílají je dále do světa. S o to větší pokorou a láskou bychom na ně měli vstupovat. Netřeba do světa troubit vlastní hloupost.

Nejmenší studánka na světě

Kostel panny Marie Strašínské patří do sbírky slavných poutních míst na Šumavě. A protože stojí i na velmi silném, energetickém a zajímavém místě, a navíc je tu i studánka, podíváme se sem i my. Ale jak napovídá už i nadpis, s tou studánkou to není jen tak. Osadu Strašín nalezneme na severní straně Javornického hřbetu, poblíž Kašperských Hor. Poněkud děsuplný název obce je pravděpodobně odvozen od pragmatického významu Strážín - tedy strážní místo, kdysi ležící na passovské kupecké cestě. Místo prokazatelně obývali už Keltové a mnohem později se sem dostali i Slované. Prehistorické osídlení i tady znamená pro senzibily zvýšenou pozornost. Málo platné - stovky příkladů po celé planetě ukazují, že naši předci byli k síle přírodních míst daleko citlivější, než jsme my dnes. A tak i tady, na ostrohu skalního výběžku nad Zábrdským potokem pravděpodobně bylo posvátné či obětní místo dávných kultů. Energie místa tomu nasvědčuje.

Historie poutního místa je popsána pověstí, která se velmi podobá řadě pověstí z jiných míst, až člověka napadá, že tahle místa vznikala podle ustáleného, i když mnohdy nepochopitelného postupu nadpřirozených bytostí. Zejména panně Marii, ale i svaté Anně vždy záleželo na tom, kde jejich svatyně stojí. Jistě není náhodou, že obě patří k základním ženským energiím, spojených s matkou Zemí. Tady na Strašíně tomu bylo údajně takhle: Místo pro stavbu kostela bylo původně vybráno jinde, ale vše, co bylo ve dne postaveno, bylo v noci zbouráno, a přenášeno na místo dnešního kostela. Po třech dnech a nocích takovéhoto „souboje", lidé konečně pochopili, že panna Marie si přeje jiné místo, a postavili kostel na dnešním ostrohu. Na skále na konci ostrohu se navíc panna Marie několikrát zjevila a jako důkaz svého zjevení svým palcem vmáčkla do skály důlek, z kterého ihned vytryskla voda. Už tušíte, jak asi vypadá nejmenší studánka? Opravdu jen jako malý důlek v kameni, v kterém ovšem voda údajně nikdy nevysychá. Jistě není náhodou, že právě ten kámen s důlkem je místem s velmi silnou a prospívající energií. Právem se můžeme ptát, co bylo dříve? Stvořila energetické místo duchovní bytost, nebo se naopak panna Maria zjevila na přírodním místě k tomu nejvhodnějším? Ať už věříte čemukoliv a vnímáte energie nebo ne, stojí strašínské poutní místo za návštěvu. Stačí přijít s otevřenýma očima i srdcem a bez velkých očekávání nějakého zábavného povyražení. Růžový kostel vypadá jako sněhová pusinka, a kaple panny Marie a samozřejmě i kámen samotný mají velmi příjemnou energii. Přestože se toho tady, v rovině reálné i esoterické, odehrálo dost a dost, převládá tady dnes velmi pozitivní energie i skutky. Místo člověka osloví, obejme a potěší tak, že se mu odtud nechce. Je to místo, na které vzpomínáme, a které v nás vzbuzuje touhu k návratům. Těžko hledat důvody, proč tomu tak je, a hledat slova, která to popíšou, je ještě těžší. Ale při pohledu na obrázky možná i vás přepadne touha po létu, po vrzání cvrčků, po cestování a návratech domů, po kráse večerního chladu po horkém dni. V tomto pocitu je obsaženo kouzlo místa. Pokud s takovým pocitem stoupnete na energetický bod, rezonance jistě bude veliká a veskrze pozitivní. A vězte, že ať v suchém chladu podzimu, v jarním slunci i parném letním suchu, vždy byla v malinké studánkové prohlubni na skále za strašínským kostelem voda. Nikdy ne moc, jen tak na omočení prstu, ale byla tam pokaždé, když jsem tam přišel.

Hauswaldská kaple

Vysoko v horách Šumavy, poblíž Srní najdeme dnes znovu přístupnou Hauswaldskou kapli. Přesně řečeno - najdeme ruiny bývalých tří kaplí, které nevydržely dlouholetou „péči" strážců železné opony a v roce 1957 byly úplně zdemolovány odstřelem. Zbytky kaplí zarůstaly lesem v uzavřeném pásmu a tak dnes znovu objevujeme dříve velmi populární poutní místo panny Marie, samozřejmě i se studánkou zázračné vody. Historie zdejšího místa je obvyklá. Podle pověsti u pramene překvapil dvojici žen medvěd. Zachránila je upřímná motlitba k panně Marii. Později se tu odehrála i řada zázračných uzdravení. Pro vzrůstající počet poutníků tu postupně vyrostly tři kaple, z nichž se ovšem dochovalo hodně málo. Nejzajímavější místo je vyznačeno kamennou podezdívkou nad cestou a skrývá v sobě nadprůměrně silný energetický bod. Pod cestou je ruina druhé a třetí stavby, která původně snad zastřešovala zázračnou studánku. Poutní místo bylo velmi populární až do války. Po odsunu převážně německého obyvatelstva Šumavy a uzavření hraničního pásma byly stavby odstřeleny a na ruiny v lese se skoro zapomnělo. Až v roce 2006 se poutní místo dočkalo radikální "rekultivace". Kopřivy a nálety zmizely, zbytky zdí kaplí byly zakonzervovány, cesta i podlahy bývalých staveb byly vysypány štěrkem. U nového kamenného oltářního stolce v kapli se znovu konají bohoslužby pod širým nebem. Cesta sem vede kroky poutníků i turistů, protože místo leží na trase naučné stezky kolem Vchynicko -Tetovského plavebního kanálu v nejnavštěvovanější části Šumavského národního parku.

Výraznou změnou prošla i studánka. Pramen byl moderně upraven, a tady hledejme i potíže... Kde byla původní studánka, totiž není úplně jasné. Slabý pramen pod kaplí je překryt krásným kamenem, ale vedle byla vytvořena druhá, zbrusu nová fontána. Je to jako když vedle staré a ušmudlané škodovky postavíte nablýskaný bourák. Nakolik je novodobá forma pramene samoúčelná, či symbolická, moderní a umělecká, to posuďte sami. Voda je sem přivedena ze silnějšího pramene nejdříve plastovou rourou a posledních asi sto metrů dřevěnými žlaby vodovodu. Voda z korýtka padá do skleněné plastiky ze zeleného lesního šumavského skla. Ve skleněném monolitu je vytvořen reliéf spojených dlaní, do kterých voda padá. V celé délce dřevěného potrubí je vodovod doprovázen padesáti devíti velkými oblými kameny, symbolizujícími korálky růžence. Celá ta stavba je sice velmi efektní, ale přírodní formě studánky hodně vzdálená. Dílo vyžaduje stálý lidský dohled a údržbu, fontána se na zimu "vypíná" a zakrývá poklopem. Věřím, že v celém díle je skryta hluboká symbolika a upřímný umělecký záměr, ovšem prameny a studánky bychom měli „opravovat" jen velmi uvážlivě. A zejména zázračné studánky, které jsou unikátní tím, že přírodní záměr vody a místa je podpořen vyšší duchovností. Fontána u Hauswaldské kaple nenaplňuje původní poslání zázračného zdroje vody a současně vyjadřuje poněkud přezíravý vztah k původní studánce. Jakoby to bylo jedno, odkud teče voda! Ateisté v zázraky nevěří vůbec, věřící naopak přisuzují zázračnost vody pouze duchovním bytostem a světcům. Nuže - není tomu tak ani tak, k zázrakům musí být naplněny všechny tři podmínky, tedy určitý druh vody, coby přírodního daru Země, určitě i víra v zázrak a také nutná duchovnost. Pouhé desítky zázračných studánek mezi tisíci těch „obyčejných", jsou toho důkazem.

Pro oko turisty, fotografy a uspokojení dětí je pramen zajímavý, ale vody jsem se přece jen raděj napil ze stojaté a odstrčené studánkové Popelky. A to doporučuji každému - je to dost poučné. Ochutnejte obě vody - tu původní, kterou musíte velmi opatrně nabrat do dlaní tak, abyste si vodu nezakalili pískem, a tu novodobou. Tu nabírejte raději hned nahoře - tam, kde vytéká z plastové trubky usazené v jakési mohylce z kamenů. Nebo dokonce můžete jít ještě dál a dohledat samotný pramen, z kterého voda pochází.

Kaple Zmrtvýchvstání Páně

viz též: VIDEO: Kaple Zmtrvýchvstání Páně 

Tohle zapomenuté místo hledejme vedle Kašperských hor mimo značené cesty. Údolím pod kopcem Lišák přitéká potůček, pramenící v přírodní rezervaci s příznačným názvem Nebe. Lokalitě se obecně říká Na prádle, což má původ ve středověku, kdy tady byly úpravny a čističky zlatonosných rud. Půjdeme-li proti proudu, mineme parkoviště pod místní sjezdovkou a pak i poslední domy a chaty. Údolí potoka se zdvihá k Nebi, a to doslova. Asi půl kilometru od sjezdovky vtéká do potoka silný pramen. Prameniště je přímo v ruinách kaple Zmrtvýchvstání Páně. Zřícená stavba je dnes bez střechy, voda teče přímo po podlaze a vytéká prázdnými veřejemi ven. Vevnitř vidíme zajímavou kamennou mísu, dříve snad plnou vody a na stěně novodobý kříž a nepatrnou výzdobu. Pramenu se také říká pramen Vzkříšení a taková je i jeho voda - je to silný životabudič, křišťálově čistá voda je dokonalou ukázkou toho, jaká má pramenná voda být. Kdybychom byli jinde, určitě by si tak kvalitní pramen zasloužil větší lidskou péči a zájem. Na Šumavě je ovšem takových pramenů hodně, tak zatím asi nikomu nezbývá sil na jeho obnovu. Ovšem vodě ani místu lidský nezájem neškodí, vodě je jedno, zda teče po podlaze, nebo vytéká z moderního prameníku. Stejně tak i místo zapomenuté kaple nikterak netrpí smutkem z opuštěnosti. Naopak - v klidu a samotě se tu dají načíst dokonalé harmonie všech přítomných živlů. Opírá-li se slunce do stráně nad pramenem, země je otevřená a vzduch voní jarem, zpívá zdejší krásná voda velmi šťastnou píseň. Z Nebe i z nebe sem přicházejí bytosti i Bytosti, aby se opatrně radovali v místě, které lidé na chvíli opustili. Člověk tu není netrpělivě očekáván a žádán o pomoc, ale také není odmítán. Pramen Vzkříšení Krista není známým energetickým místem, ale má jednu zajímavou schopnost. Dá se odtud "exportovat" harmonie, živlová rovnováha. A tak tady platí víc než kde jinde to, co jsem psal v úvodu. Přicházejme na toto místo bez zášti, spěchu a netrpělivosti, s pokorou a otevřeným srdcem, abychom přidali ke zdejší poklidné harmonii i svou sílu a poselství. Tato energie se odtud dá posílat do celé Šumavy. 

Ptáte-li se, jak souvisí Hauswaldská kaple, pramen Vzkříšení a Strašín, pak vězte, že všechny tři prameny leží na jedné přímce. A tato linie má prakticky přesný severovýchodní směr a protíná řadu dalších zajímavých míst. Navíc je rovnoběžná s jednou zajímavou linií z nedalekého Ždánova. Co to znamená? Je to náhoda nebo jakýsi záměr? A jak souvisí vodní propojení s klasickými geomantickými ley-lines? Těžké otázky... Ptejte se Země.

Jiří Škaloud

Regena 07/08 - 2014
Strašín
Strašín
Přístup ke kapli i kameni
Kaple a kámen
Panna Marie strašínská
Nejmenší studánka na světě
Fontána u Hauswaldské kaple
Zbytky kaple
Kaple nanebevzetí páně Kašperské Hory
Pramen vzkříšení Krista
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart