Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kamenné otazníky

Menhiry, obelisky, vztyčené kameny - k čemu jsou?  Proč je vlastně lidé staví? V krajině vždy zaujmou naši pozornost, cosi vytváří, spojují i rozdělují. Uměle vztyčený kámen může být mezníkem, hranicí nebo třeba středem území. Může být výstrahou, může označovat posvátné či památné místo. Ale i zarytí odpůrci esoteriky a energie krajiny přiznávají těmto kamenům i cosi navíc. Vždyť desetitisíce menhirů po celé Evropě hovoří jasnou řečí o jejich skryté, nejasné, ale zdá se, že o to důležitější roli či poslání.

 

vyšlo tiskem v časopise NOVÁ REGENA, publikujeme s laskavým svolením redakce.  

Vzhůru do světa českých menhirů! Jde o prosté historické památky dávno zašlých časů, nebo o jakási stále funkční zařízení? O náboženská centra, svatyně, zářiče, či jen jednoduché hraniční mezníky? Nikdo neví, a menhiry mlčí. Či spíš - promlouvají jen senzibilně a takové informace jsou mnohým lidem k smíchu. Těch původních menhirů, postavených už kdysi dávno, u nás není mnoho, ale jako houby po dešti se objevují nově vztyčené kameny. A tady se objevuje konflikt mezi kritiky a zastánci takových "moderních" kamenů. Jedna strana hovoří o mystifikacích, kýči a změnách historie, druhá o energiích a krajině a funkci menhirů, která se dodnes neztratila. Pojďme se na tento spor podívat s nadhledem...

Menhir v Klobukách

Psát o českých menhirech znamená začít v Klobukách. Zdejší český největší a nejznámější menhir zná snad každý, kdo se kamenům alespoň trochu věnuje, takže psaní o této české ikoně budiž pouhou stručnou povinností a nutným opakováním základních pojmů pro zatím nepoznamenaného čtenáře. Menhir je slovo keltského původu a značí prostě jen - dlouhý kámen. Aby se kameni dostalo titulu "menhir", musí být také uměle vztyčen. Zdá se, že vztyčení lidskou silou i jakýsi duchovní či náboženský důvod a zasvěcení kamene je pro titul "menhir" podstatnější než délka kamene. Existují totiž i menhiry deskové, trojúhelníkové, kulaté nebo vejcovité. Většina kamenů je v přírodní podobě, jen málokterý má na sobě uměle zvýrazněné křivky, vyryté obrazce či antropomorfní prvky. Tady je třeba zmínit i smírčí kříže, které v některých případech vznikaly otesáním starších menhirů a dnes působí zmatek v klasifikaci a vnímání kamenů. Často se mluví o falickém tvaru a významu menhirů, ovšem ani toto není obecně platné pravidlo.

Mnoho menhirů je sestavených do jednoduchých staveb. Kruh menhirů je nazýván kromlech, taula je vodorovný kámen položený na svislém sloupu, trilit pak překlad přes dva sloupovité menhiry nebo sloupy. Dolmen je pak jakýsi "domeček", kde na kamenných sloupech či stranách leží další plochý kámen jako "střecha". Mnohé z dolmenů jsou velmi pravděpodobně pozůstatkem mohylových pohřebních komor, ale existují i takové, které nikdy zasypány nebyly a nebyly v nich nalezeny žádné kosti. V Dánsku i Meklenbursku jsou zase z menhirů tvořeny jakési ovály neboli "kamenné lodě", které pravděpodobně sloužily jako rituální prostředek k dopravě duší do země mrtvých. Velké množství centrických struktur (kromlechů) má středový kámen, či dokonce několik pohromadě. Jsou menhiry samotáři i menhiry, které by bez skupiny nebo linií neměly valný význam. Kameny mohou být malé i nepochopitelně obrovské, velikost se zdá být důležitou pouze z hlediska lidského ohromení, případně jako pojistka proti přemístění, zničení či krádeži. Menhiry bývají seřazeny i do řad, nejznámější příklady jsou v Carnaku, u nás pak nalezneme kamenné řady u Kounova. Menhirů jsou napříč Evropou desítky tisíc, ale předpokládá se, že se zachovala jen mizivá část a původní počty šly do statisíců! Zdá se, že "megalitická" kultura, která s menhiry začala pracovat, byla celoevropská. Ovšem její datace je obtížná až nemožná. Snad šlo o stejnou civilizaci, která stavěla napříč Evropou rondely (zemní kruhové valené objekty) a datuje se někam do neolitu neboli mladší doby kamenné. Jisté je jen to, že Keltové to nebyli, ti přišli až o tisíce let později. A přestože menhiry také používali a ctili, přece jen přejali tehdy už tisíce let trvající megalitickou kulturu. Potíž s datací menhirů je evidentní - kámen samotný je starý miliony let, ale datum jeho vztyčení se dá poznat jedině, pokud pod ním nalezneme archeologicky datovatelné předměty. To se až na naprosté výjimky nikdy nepodařilo. Tento nedostatek důkazů je ale vlastně jistým důkazem sám o sobě. U rondelů i u menhirů se nikdy nenašly žádné lidské zbytky, pozice nálezů jsou většinou prázdné, jakoby lidé v těchto místech nikdy nežili, neodhazovali zde odpadky a udržovali pořádek. To může být nepřímým důkazem, že jde o výjimečná místa s duchovním významem, který se smrtí a pohřby příliš nesouvisel. A taktéž, že hmotné oběti věcí (i tvorů) bohům nebyly v době megalitické kultury běžné, v místech menhirů jsou druhotné a patří až do pozdějších kultur. 

Také u Klobuk na Slánsku, kde stojí náš největší a nejznámější menhir nazvaný Zkamenělý pastýř, se nikdy nenašlo nic archeologicky datovatelného. Přesto panuje shoda, že kámen patří k "pravým" českým menhirům. Podle pověstí původně měl být obklopen kruhem devíti dalších kamenů, ty se však nedochovaly. I vlastní "pastýř" byl povalen a znovu postaven. V dobách nedávných bylo kolem pole, dnes je kámen ohrazen a okolí i přístupová cesta je udržována.

Vědě tedy chybí důkazy a historické detaily o původu menhirů, ovšem senzibilové mají víceméně jasno. Cítí energetické „vyzařování" kamenů. Existují i vědecké pokusy, které zachytily změny energií kolem menhirů při východu slunce... Identifikace vztyčených kamenů coby menhirů je tedy možná i senzibilně. Jde pochopitelně o jádro sporu vědy a esoteriky - nakolik jsou senzibilové spolehliví? A hlavně - kteří z nich? Vždyť mezi senzibily ani zdaleka nepanuje shoda. Navíc - energeticky aktivních kamenů je v přírodě poměrně velké množství, jak je ale odlišit od původních menhirů? Vnímání kamenů jakožto energeticky aktivních také nemluví nikterak o tom, kdy a zda vůbec byly jako menhiry vztyčeny. A ani důvod jejich vztyčení není opět jasný. Mnoho senzibilů se mnou nebude souhlasit, protože mají své přímé a jasné odpovědi na otázky stáří i funkce kamenů. Ovšem co senzibil, to jiné poznatky i čísla. Škála teorií je natolik rozdílná, že v očích skeptiků diskredituje psychotroniku jako celek. Zatím není možné nalézt uznatelnou skutečnost a pravdu. Fatální neznalosti funkce kamenů (a ostatně i rondelů i pozemních obrazců) se obvykle schovají za tzv. „náboženské důvody". To je velmi oblíbené vysvětlení pro nepochopitelné lidské konání. Za náboženské důvody se dá schovat prakticky cokoliv. 

Pokud lidé nemají vlastní senzibilní schopnosti, mohou dělat jen jediné - zvolit si to, čemu chtějí věřit a co je jim blízké. Měli by si zachovat nadhled a ptát se sám sebe, zda přání není otcem myšlenky. Pokud senzibilní schopnosti máte, můžete si sílu, či energii kamene změřit sami. Ve chvíli, kdy máte jakousi stupnici vlastní senzitivity, můžete porovnávat jednotlivá místa i kameny a ptát se i na jejich význam. U aktivních kamenů se dají psychotronicky měřit hranice okruhů, kam až vyzařují, dá se stanovit přední i zadní strana, dají se měřit propojení, léčivé schopnosti, hlavní funkce kamene, místa s polarizací pro muže a ženy i linie, které ke kamenům vedou.  

Zakletý mnich

U osady Drahomyšl najdeme další kámen, u kterého panuje víceméně shoda o tom, že jde o menhir. Najdeme ho severně od obce, u polní cesty vedoucí kolem rybníka. Stojí v poli, ale bývá kolem něj ponecháno místo pro návštěvníky, kteří si vždy vyšlapou cestu oranicí. Na rozdíl od železitého pískovce klobuckého menhiru je tento kámen tvořen křemitým pískovcem až křemencem, neboli tzv. "sluňákem", což je materiál řady dalších menhirů. Křemence neboli silicity jsou obecně velmi zajímavé kameny s velmi vysokým obsahem oxidu křemičitého, což napomáhá i jejich energetické a esoterické funkci. Vznikají různými způsoby jako druhotná hornina - zvětráváním živců, případně sedimentací křemeliny schránek mořských rostlin a živočichů. Jsou tedy vlastně sedimentární horninou, a proto mají jejich bizardní tvary a různé otvory, které v nich nalezneme, naprosto přirozenou příčinu. Známějšími mezi silicity jsou buližníky a hlavně pazourek. České sluňáky se pro svou velkou tvrdost dochovaly na řadě míst, a přestože jich velké množství padlo na výrobu žáruvzdorných materiálů a skla, stále je v přírodě můžeme snadno nalézt.

Drahomyšlský Zakletý mnich je chráněn pověstí - kdo kámen ukradne, bude proklet stejně jako původní ubohý mnich. Ten skončil zakletý do kamene, protože si dovolil milovat dívku, což se jeho církevním nadřízeným hrubě nelíbilo, a tak neváhali použít nečistých magických praktik kletby. Což je ovšem nepochybně jen pověst, protože to by církev jistě nikdy neudělala. Kámen je mohutný, váha se odhaduje na dvě tuny, jde o deskový menhir. Je značně ukloněn, původní poloha byla pravděpodobně svislá.  

Slavětínská Baba

Třetím menhirem k dnešní návštěvě budiž kámen u Slavětína. Najdeme ho v polích západně od cesty k vlakové zastávce. K orientaci snad poslouží osamělá lípa, která stojí nad kamenem. Baba je moc pěkný pískovcový kámen, jehož zajímavá energie nenechává senzibily na pochybách. Kámen je na vrcholu zjevně poškozen pozdějším zásahem, při kterém do něj byl pravděpodobně vytesán otvor pro kovový kříž. Skeptici tedy mluví o soklu pro boží muka. Přesto je kámen určitě starým menhirem, jen později posloužil i křesťanskému využití. Stojí ve stínu lípy, s kterou tvoří velmi malebné a harmonické spojení. Stojí za to spočinout na chvíli v mezeře mezi stromem a kamenem a užít si obou - živého stromu i neživého kamene. Přes zdánlivě nepřekročitelný rozdíl organického a anorganického světa je mezi nimi silné spojení, svědčící o vědomí kamene.  

Co dodat závěrem? Snažme se přistupovat k menhirům, ale i vědcům a esoterikům, smířlivě, s nadhledem a bez předsudků, s myslí otevřenou všem možnostem. Berme informace z obou stran. Mnozí z vědců nejsou jen bigotní skeptici bez fantazie. Uvědomme si, že kouzla, tajemství a kreativita přírody jsou obrovské. Tisíce jevů i přírodních hříček jsou dokonale přirozené. O tom není pochyb. Valná většina toho, co kolem sebe vidíme a tušíme, má dokonale přirozenou příčinu. Nepoznané neznamená nadpřirozené. Jen je zatím prostě nepoznané a skryté - esoterní. Lidé vždy měli tendenci si neznámé a nevysvětlitelné jevy vykládat jako dílo nadpřirozených sil a bytostí. To trvá i dnes, mnohé jevy čekají na vysvětlení. Na druhou stranu, valná většina senzibilů se nás nesnaží „ošidit" jen proto, aby byli zajímavější a vytahali nám z kapes peníze. Lidé jsou tvořiví a tvořivost a fantazie neustále překračuje hranice do světa, kam věda zatím nemůže. I jevy nadpřirozené mohou být dokonale přirozené, pokud jsou jejich původci přirozenou součástí přirozeného světa. To, že řada přírodních jevů je vysvětlena, nemění nic na jejich neuvěřitelné zázračnosti. Nevíme všechno, a tak a priori zavrhovat jakoukoliv možnost (i nemožnost) je naivní. Víra ve vědu je stejně slepá, jako víra v nadpřirozené bytosti. Pravda je někde mezi a ten, kdo stvořil přírodní zákony i jejich otazníky, se dobře baví...

Jiří Škaloud

článek vyšel v časopise Nová Regena v říjnu 2014. 

 

 

Zkamenělý pastýř
Klobuky u Slaného
Učednice, pastýř a čaroděj
Otázky a odpovědi
Zakletý mnich
Drahomyšl
Jak tam tak stáli
Slavětínská baba
Baba a lípa
Detail
Regena 10-14
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart