Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Jakou barvu má drak?

A tak mě táhlo hlavou, jakou barvu má drak. No co se smějete, to je důležitá věc! Kdo to neví, jako by nebyl! Po chvíli mě tato myšlenka opustila a zapomněl jsem na ni. Leč ona se zase po nějakém čase objevila a byla neodbytná. Velmi neodbytná!

A tak jsem se jal tuto důležitou věc podrobit bližšímu zkoumání a bádání. Věru, nebyla to věc jednoduchá! Komu se dnes podaří potkat živého draka? Že? Ale jak to tak již bývá, život to vše zrežíroval tak, že se pomalu začaly objevovat náznaky odpovědí a časem i odpovědi jako takové. Nezkoumám, je-li tomu tak. Odpovědi přijímám s radostí dítěte radujíc se, že tázajícímu bylo odpovězeno.

Možná, že celá věc byla umocněna tím, že jsem od celé akce nic neočekával. Ani v nejmenším jsem nevěděl, do čeho jdu a co od toho čekat. Měl jsem prostou zvídavost. Takové to: "Jé, hele cesta! Pojď, půjdeme po ní, kam nás zavede!"

A cesta mě po velmi malilinkatých krůčcích dovedla k odpovědím. Začal se přede mnou objevovat dračí svět. Barevný dračí svět. Bylo velmi zajímavé stát se jeho součástí a sledovat vývoj draků v tomto legendárním světě. První barva, kterou jsem uviděl, byla taková cihlově hnědá. Zrzavo-hnědá. Dost mě to připomínalo zemi. Načervenalou půdu. Rudý pouštní písek v západu slunce. Nevím, jestli víc zemi nebo oheň. Nedokázal jsem to určit.

Průběhem času se přebarvil na leskle kovově-modrou. Dokonce jsem i chvílemi vnímal bílý pruh na okraji křídel. Vypadalo to hezky. Kombinace kovově modré s bílým lemem. Byl to drak fešák. Uplynul další čas, a barva draka byla světlezelená až zelená. Prostě barvu žabince. Kdyby na mě udělal bre-ke-ke, tak bych mu toho vodníka uvěřil. Toto zbarvení netrvalo dlouho. Pak se zpět vrátilo ke kovově modré.

To nějaký čas vydrželo, ale neposedný drak si nedal říct, pořád někde lítal a zažíval různá dobrodružství. Musel se nutně utkat na turnajovém kolbišti. To mu vyneslo černou barvu. Černá mu celkem dlouho vydržela, neb kolbišť bylo několik a on je všechny musel zdolat. Ověnčen vavříny slávy a pár boulemi nakonec kolbiště opustil.

Na určitý čas se náš drak ztratil z dohledu. Co se dělo, nevím. Mohu se jen dohadovat. Pravda je ta, že mu to vyneslo bílou barvu. Zaslechl jsem šeptem něco o dračí slečně. Je-li tomu skutečně tak, ví jen on sám.

A tak to je asi na konci své cesty, říkal jsem si pro sebe. Bílá v sobě obsahuje všechny barvy. Je to ale chlapák, ten náš dráček! No řeknu vám, párkrát zamával křídly a kol mě prolétl drak zlatý.  Láska, blesklo mě hlavou. Tohle je barva lásky.

A takový i zůstal do té doby, než jsem odešel. Pro mne vždy bude mít všechny barvy a navrch tu zlatou.

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart