Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kulaté otazníky

Kamenný svět skrývá mnohá překvapení a záhady. Jedním z nich jsou určitě i kamenné koule, které nalezneme na řadě míst světa. Až neuvěřitelně pravidelné koule dosahují průměru až několika metrů a vzpírají se představě o přirozeném původu těchto objektů. Jsou i u nás, a tak se na ně můžeme zajet podívat.  

Kamenné koule patří k dosud nerozluštěným záhadám našeho geologického světa. Jak vznikly a k čemu sloužily? Jsou to umělé lidské výtvory a dílo jakési prastaré a technicky zdatné megalitické kultury, nebo jsou koule výsledkem přirozených geologických procesů? Z takových otázek samozřejmě vyplývá, že kamenné koule nenechávají esoteriky, vědce, odborníky ani veřejnost spát a teorií a spekulací o jejich vzniku je celá řada. Lidé jim často připisují léčebné, energetické a magické účinky. Ale je to reálné, nebo jde jen o sen, sugesci a představy? Znovu vidíme starý známý problém - tam, kde věda není schopna uspokojivě vysvětlit jakýkoliv fenomén, vznikají více či méně divoké teorie. Záhady a tajemství provokují lidskou fantazii a ta často nabízí řešení, které věda zatím nenabízí, či přímo odmítá jakožto nesmyslné. Ale neměli bychom se smát ani hloupým, nelogickým či zdánlivě nesmyslným nápadům. Děkujme bezbřehé lidské fantazii, vždyť i v tomto případě je studnicí, z které nakonec vylovíme správnou odpověď. Zda bude fantastická, nebo "obyčejná a normální" je vlastně úplně jedno. A na druhou stranu - děkujme i vědě, že nepřijímá žádnou teorii bez důkladné analýzy, skepse, ověřování a důkazů, avšak současně (s větším či menším nadšením) přijme cokoliv, co unese tíhu "důkazního řízení" a tím změní současný stav poznání o světě kolem nás.

Kamenné koule se nachází různě po světě a jsou tvořeny různými horninami, ať už vyvřelinami nebo sedimenty.  Evidentním faktem je, že koule z různých lokalit se od sebe velmi liší v kvalitě, materiálu i provedení, a je tedy zřejmé, že i způsobů jejich vzniku bude více. Obrazně řečeno, nelze házet všechny kuličky do jednoho pytlíku. Ze světově nejproslulejšího naleziště v Kostarice známe hlavně koule z tvrdého granitu (žuly). Jiné koule nalezneme v Austrálii, Mexiku i na Novém Zélandu. K nalezení jsou též na Kanárských ostrovech na Lanzarote, i na dalších místech s vulkanickou činností. A v poměrně nedávné době byly objeveny i v Beskydech. Stávají se lákadlem zdejšího jinak turisticky málo navštěvovaného kraje na hranicích mezi Moravou, Slezskem a Slovenskem. Podíváme se tam za chvíli.

Kostarika

Ty neslavnější koule byly v novodobé historii objeveny a poprvé popsány ve třicátých letech 20. století, když severoamerická společnost United Fruit Company na Kostarice rozšiřovala banánové plantáže a kácela a vypalovala prales. Bylo jich zde nalezeno velmi mnoho, o průměru od několika centimetrů do několika metrů, některé o váze více než 17 tun. Bývají nalézány ve skupinách, řadách, nebo v uspořádaných a uměle sestavených geometrických formacích a obrazcích, výjimkou ale není ani solitérní jedinec. Další byly nalezeny při vykopávkách, kdy bylo zjištěno i jejich ukládání do hrobů datované do doby cca 800 - 1 200 př. n. l. Některé byly rozkradeny při stavbě železnice a jsou součástí soukromých sbírek. Kamenné koule byly v Kostarice vyhlášeny národním kulturním dědictvím a nejvíce jich vlastní Národní muzeum v hlavním městě San José. Můžeme je zde nalézt i před školami, kostely či nemocnicemi. Když se díváte na fotografie dokonale opracovaných a pravidelných mnohatunových žulových koulí, zdá se jejich umělý původ nezpochybnitelný. Ale kdo a hlavně jak je vyrobil? To je velká záhada. I s dnešní moderní technikou by lidé měli potíže s výrobou a manipulací s tak obrovskou hmotou. Samo za sebe hovoří to, že domorodci jim říkají „nebeské koule" a jejich nezemský původ mají za nesporný. Další legendy a teorie hovoří o zkamenělých vejcích dinosaurů či draků, zkamenělých semenech prastarých rostlin, či přímo o kuličkách bohů, nebo o tom, jak a s čím si dráčata hrála v jádru matky Země. Hovoří se i o činnosti mimozemských, či velmi vyspělých prastarých kultur na zemi a použití neznámých technologií k opracování či k výrobě (někteří archeologové jsou přesvědčeni, že koule byly vyrobeny před více než 10 000 lety). Kostarické i australské koule jsou mimo měřítko našeho současného chápání geologických přirozených procesů.

Geologové ovšem velmi dobře znají tzv. kulovou odlučnost hornin, což je opravdu přirozený proces, ke kterému dochází ne zcela objasněnými pochody při chladnutí a pohybech zejména vulkanických hornin. Vznikem tepelného pnutí v procesu chladnutí opravdu může kolem jakýchsi kondenzačních jader vzniknout kámen s poměrně pravidelnou kulovou formou. Případnou další tektonickou činností, pohyby zemské kůry a erozí se mohou tyto koule uvolnit z původní polohy a vytvořit kulatý kámen. Kulová odlučnost je pozorovatelná na řadě míst. Ale bloky většinou nejsou příliš pravidelné a tvarově přesné. Většinou jde jen o částečně oblý tvar přecházející do nepravidelného bloku. Dokonalost kostarických koulí je skutečně neuvěřitelná. A navíc jejich materiál - žula, vylučuje i možnost, že by šlo o výplně jakýchsi dutin po obrovských vejcích či semenech. Tento skutečně přirozený proces, díky němuž se zachovaly milióny zkamenělin v sedimentech, prostě v případě pomalu tuhnoucích a žhavých granitů není možný. Další možností je činnost mořského přílivu. Skutečně od moře i z řek známe i dokonale kulaté oblázky a kameny. Ale tunové koule? Neuvěřitelné.  

Zase jiným způsobem pravděpodobně vznikají koule z vulkanických hornin. Na Lanzarote jim domorodci říkají „bomby" a spojují je se sopečnou činností a dračí silou. Tady se zdánlivě nabízí přirozené vysvětlení vzniku těchto kamenů. Koule je přirozeným tvarem materiálu, má ze všech tvarů těles stejného objemu minimální povrch. Víme, že ve vakuu a stavu bez tíže se kapaliny samovolně přeskupí do naprosto přesných kulatých kapek. Je to dáno povrchovým napětím kapalin a obecně gravitačním zákonem. Ostatně markantním příkladem v makrosvětě je tvar planet a hvězd. Koule je zkrátka velmi přirozeným a energeticky nejvýhodnějším tvarem hmoty. Ovšem sopečné pumy, které létají ze sopek při erupcích magmatu, jsou nepravidelné a plné plynů, které horniny ve vzduchu trhají na kusy. Představa jakési „kapky" lávy, která ve vzduchu ztuhne, je fyzikálně možná opravdu jen pro nepatrné kuličky velikosti broků. Snad jen valení jakési lávové koule po svahu sopky by mohlo být příčinou. Odborníci dodnes nemají jednotný názor na jejich vznik a tak i tady vzniká prostor pro fantazii a fantaskní možnosti.

Vyšné Megoňky

Ale pojďme už honem ze světa k nám domů a přesvědčme se na vlastní oči. Na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku nalezneme několik lokalit výskytu tohoto geologického fenoménu. Materiálem koulí je v tomto případě pískovec až slepenec. Ani tvar většiny koulí není tak pravidelný jako u koulí z Kostariky, spíš připomínají šišky či obří vejce. V okolních sedimentech jsou ve valné většině případů krásně vidět vrstvy různých materiálů. Ty tedy nejsou koncentrické, vrstvy jdou místy i napříč koulemi. Okolní hornina je stejného složení i struktury, nebo opatrně řečeno - je velmi podobná materiálu koulí. Zdá se, že koule jsou už od počátku součástí okolních vrstev a nejsou tedy "vloženy" do pozdějších sedimentů. Uložení koulí v totožné matečné hornině je důkazem, že vznikly buď už v procesu sedimentace pískovců, případně se vytvořily později z okolní horniny zatím neznámým fyzikálně chemickým procesem či umělým technickým působením neznámého původu. Vědci nevylučují ani biochemický nebo mechanický vliv snad v průběhu zpevňování usazených písků a jílů. Nezapomínejme také, že se nalézáme v oblasti Karpatského flyše, neboli pásma, kde proběhly velmi intenzivní horotvorné posuny. Propletené a popraskané vrstvy různých sedimentů to jasně dokazují. Nejznámějším nálezovým místem je pískovcový lom poblíž osady Vyšné Megoňky na Slovensku. Kousek za hraničním přechodem Mosty u Jablunkova, směrem na Čadcu najdeme tuto obec a přímo na hranicích (ze slovenské strany) i lom. K lomu se dá pěšky dostat i z české strany přes Šance u Mostů. Dokud se v lomu těžilo, bylo koulí daleko více, doslova při odstřelu vypadávaly z lomové stěny. Řada z nich je dnes k nalezení v zahradách v okolí. Přesto ale pár krásných a obřích koulí v lomu stále ještě najdeme. K vidění je tady několik zachovalých jedinců, největší o průměru tři metry, a také otisky lůžek dalších koulí. Ale koule se nalézají i v lesích kolem. Přímo ve svahu nad lomem při troše hledání nalezneme vyčnívající kulový vrchlík další koule. Dlouhodobě odhalené koule jsou už částečně erodované a nemají tak hladký povrch jako jejich kolegyně z lomu, na druhou stranu jsou cennější v tom, že jejich poloha je původní, a okolní skála je v přirozeném stavu. Země nám je tady nabízí k použití a tak i z hlediska senzibilního vnímání jsou cennější a jejich energie je silnější. 

Radvanov

Krásné a přírodou odhalené "dračí oko" vykukuje ze svahu v rokli přítoku Radvanovského potoka nad Písečnou u Jablunkova asi kilometr proti proudu od soutoku (49° 34' 55.377", 18° 47' 25.873"). Pod svahem nalezneme i druhou kouli, jejíž lůžko je ve srázu ještě patrné, a ve strži potoka jsou i další fragmenty koulí. Radvanovské koule se ovšem bez místního znalce hledají poměrně špatně, protože cesta k nim nevede žádná. Vnímaví lidé si zde ale přijdou na své a ti ostatní jistě ocení dobrodružství při hledání těchto skvostů. Další lokalitou, kde koule nalezneme, jsou Klokočovské skálie na Slovensku, nebo na Moravě v okolí osady Vidče poblíž Rožnova pod Radhoštěm. Tady se nedaleko kostela sv. Cyrila a Metoděje nalézá v parčíku další kousek. Ten spíš připomíná „dračí vejce" a pochází z nedalekého a dnes již též zrušeného lomu nad obcí.

Přestože se přikláníme k většinovému názoru na přirozený původ beskydských koulí, neznamená to o nic menší zážitek. Proč by přírodní fenomén neměl mít zemské energie? Jsou snad unikátní hříčky přírody nezajímavé kameny? Ve valném počtu případů nikoliv. Senzibilním jedincům mají koule jistě co říci, vzájemná výměna energií a informací může být velmi zajímavá, v některých pozicích až nebezpečná. Pro senzibilní jedince je namístě snad i varování před jejich neobvyklou silou, koule mají tendence se energeticky propojovat do jakési sítě a fungují jako akumulátorové články poměrně značné energie. Proto je na místě opatrnost i pokora. Pokud u našich předků předpokládáme vnímavost k zemským energetickým anomáliím, je jisté, že kamenné koule je nemohly nechat chladnými. I pro návštěvníky bez senzibilních schopností může být návštěva koulí krásným výletem, spojeným s návštěvou „přírodní" světové kuriozity.

Text a foto:  Petr Brzobohatý, Jiří Škaloud, Vlaďka Brzobohatá

 

Regena 04 - 15
Radvanov
Koule na Lanzarote
Koule na Lanzarote
Koule Radvanov
Koule Radvanov
Koule Radvanov
A v zahrádkách...
Lom Vyšné Megonky
Lůžko koule
Leskne se jako...
Lom Vyšné Megonky
Lom Vyšné Megonky
Lom Vyšné Megonky
Slepence koulí
Kráska nad lomem Vyšné Megonky
Další vypadlá lůžka...
Koule ve Vidčích
Klokočovské skalie
Klokočovské skalie
Klokočovské skalie
Energetická funkce jedné z koulí
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart