Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Dračí Jezero

• Velké Karlovice •

„Svět duchů není uzavřen,

tvá mysl je uzavřena, tvé srdce je mrtvé!

Omývej, žáku, neúnavně hruď země v ranních červáncích!

Pozornému není příroda ani mrtvá, ani němá".   

 (J. W. Goethe) 

Draci, dračí (hadí) síla, dračí energie... Jaká spojitost se asi nalézá mezi bájemi, legendami, pověstmi a pohádkami? Mezi naší představou a tou zdánlivou či skrytou skutečností? Mezi dračí a hadí silou kundalini, která nás udržuje při životě? Kdo ví, ať napoví...

Rohatý drak Marduk byl Babyloňany považován za nejvyššího boha, jenž stvořil zemi a uprostřed ní město Babylon (6. století př.n.l.). I mystický drak v Číně byl dlouho považován za boha, vládce moří. Lidé se k němu obraceli hlavně v období sucha či povodní. Draci jsou nejmocnější bytosti éterické říše a stejně jako andělé na nebi, mohou být ochránci na zemi. Jsou strážci bran a pokladů a nemyslíme tím jenom ty hmotné. Zastupují a symbolizují dualismus a animismus, živlové a protikladné síly. Energetické body země se nazývají dračí body. Již staří Etruskové před založením města povolali znalce, jenž vyhledal to správné místo a dřevěným kolíkem pak narazil dračí (hadí) sílu. Toto místo se pak stalo středem města. Dřevěný kolík, se pak časem změnil v poutnickou hůl, biskupskou berlu, meč (třeba ten Artušův) nebo kopí (třeba to od sv. Longina, či sv. Jiří). Dračí síly jsou tektonické nejmocnější síly matky země a není moudré se je snažit ovládnout. Jsou to síly s mocí tvořit i zničit celou naší planetu. Z tohoto pohledu je třeba k nim vzhlížet se zvlášť velkou pokorou a úctou. Pro církev bylo toto animistické a duální vnímání energií a sil zcela nepřijatelné a tak se draci a jejich síly stali velkým "třídním" nepřítelem.

Plníme slib (viz. web Vrch Soláň) a vracíme se zpět do srdce Valašska. Nedaleko, východně pod vrchem Soláň, asi čtyři kilometry severně od Velkých Karlovic, nad obcí Jezerné, nalezneme jezero s příznačným názvem Jezero nebo také Dračí Jezero. Nejlépe je vydat se s Jezerné z rozcestí po žluté turistické značce směrem k severu. Cestou k jezeru minete nespočet studánek, o které se velmi dobře starají místní chataři. U samotné vodní plochy se pak nachází další dvě, nesoucí názvy Nad Hrází a Nad Jezerným. Jejich voda pak přináší střípky informací do celé skládanky o této krajině. Samotné jezero vzniklo v minulosti díky tektonickým poruchám v této oblasti mohutným sesuvem půdy, jenž zahradil tok potoka. V datování samotného sesuvu se geologičtí odborníci rozcházejí, od cca 10 tisíc let zpět do poměrně nedávného času cca 16. století našeho letopočtu. Ani v této době zde ještě nebylo trvalé osídlení, místo bylo obklopeno původním pralesem, a tak si případného sesuvu nikdo nevšímal. Jezero je obestřeno řadou pověstí a legend. Třeba ta o ďáblovi, který se zde snažil nechat vyhloubit strouhu, která by mu přivedla odtud vodu na nedaleký Čertův mlýn pod Radhoštěm. Použil k tomu čerty, kteří zde pak zanechali otisky na okolních kamenech. Některé dosahují velikosti pěti, šesti metrů.  Nejznámější legenda pak hovoří o dracích, kteří zde nejen žili, ale i se rodili. Místo i jeho okolí je působivé a tajuplné i dnes, plné zvláštních scenérií i díky balvanovému moři v nedalekém lese. Nalezneme zde řadu geologických zajímavostí, včetně pseudokrasových jevů.  Je to místo s magnetickými anomáliemi díky tektonickým poruchám a narušení dračích žil a k peklu a drakům je to zde opravdu jen kousek. Z toho vzniká i prvotní velké napětí vnímané při příchodu do tohoto prostoru. O to větší je vyžadována pokora, úcta a čistota záměru a srdce. Strážce jezera - opodál stojící menhir, hledící na tajemný vrch, i místní draci plní své ochranné úkoly jasně a bez pardonu. Na omyly se zde zřetel nebere. 

Po náročné letní cestě z Prahy na Moravu po naší dálniční tepně, po asi tak tříhodinovém zpoždění ve více jak třicetistupňovém horku, zcela utrmácen z cesty autem, kdy žena se okamžitě ztrácí v lesích, nedbám zde zprvu ničeho. Poučnou památku od dračího drápku na levém lýtku již budu mít na vždy. Dnes již pochopený a přijatý zážitek, ale když Fleš v jezeře (kde jsem vymýval ránu) kolem mne plaval v kruhu, vrčel a snažil se potápět, no věru vězte, že to nejdříve nebylo moc příjemné. S Vlaďkou jsme pak na vodní plochu vypravili malý obětní vor a teprve potom v klidu místo opustili. Strávili jsme zde pak další dva dny, již ve vzájemném porozumění a harmonii a domů se nám moc nechtělo.

Černý a bílý drak, mužský a ženský princip, Jang a Jin, jeden ve dvou. Též ale dvě strany jedné mince, dvě složky bohyně matky Země, bílá paní a černá Madona, laskavá a podporující i přísná a trestající. V zpodobnění jejích živlů, jejích dětí (esenciálních složek), je modrý drak symbolem a sílou vzduchu, zelený pak živlem vody.

Genius loci a Genius tempori zde pak udělali i velký dojem na Karla Jaromíra Erbena. Jeho pověst Karlovské jezero najdeme v Národních pohádkách. Za návštěvu těchto pozapomenutých a stále skrytých míst i za přečtení „Sto prostonárodních pohádek a pověstí", nebo prolistování „Vybraných bájí a pověstí jiných větví slovanských" to jistě stojí.

Kdo ví, ať napoví...

Petr a Vlaďka

Dračí Jezero
Dračí Jezero
Dračí Jezero
Místní strážce
Kouká na Soláň
Smíření
Přijmutí
Jedna ze studánek
Jeden z ovladačů
Okolní les s kameny
Stále neobjevené
A záhadné
Tak příště, Fleši
Loučení
Automatická kresba místa (7.7.2014)
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart