Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Můžeme všechno!

Upozorňuji vysoké duchovní bytosti a povahy posílající všeobjímající lásku všemu a všem, že tato úvaha/zkušenost, rozhodně nepasuje do paradigmatu jejich světa.

I stalo se, že jsem byl konfrontován s „vyšší autoritou".  Ego a sebestřednost mu teda rozhodně nechyběla a vlastnost "soudím tebe podle sebe" také ne. Dost mě tenkrát zdvihl mandle. Nicméně vím, že to byl jasný signál k tomu, abych vylezl z ulity a podíval se také kolem sebe a nasál nějaký ten prožitek.

Porovnával jsem, jak to, že on se tak chovat může a já ne. Kde je ten mechanismus, který jednomu i druhému v tom protipólu zabraňuje? Dlouho jsem na to nemohl přijít. Tak jsem si promítal životní přístupy jemu podobných "vyšších autorit". I našel jsem. Příslušníci vyšší autority si nedělají starost, nestrachují se, doslova neomezují se tím, jak by se měli chovat. Neberou ohledy, neřeší co je slušné, morální, lidské. Chovají se tak, jak chtějí oni. Díky tomu se stali vyšší autoritou. Šli svojí cestou za svým cílem. Na nic jiného nehleděli. Plně se soustředili na to, čeho chtěli dosáhnout. Ať už svojí, nebo cizí pomocí.

Nechci ale teď řešit, co je správné a co ne. Nechme morálku a etiku stranou, soustřeďme se na princip. Ten je rozhodující. Principem je totiž to, na co máme přijít, uvědomit si, prožít a zažít. Zbytek okolo je kulisa. Miliónkrát opakované klišé se opakuje tak dlouho, dokud nepřijdeme na princip. No a jejich princip je - můžeme všechno. Co chtějí, uskuteční. Svojí vůlí a silou donutí ostatní ke splnění jejich cílů. Neuvědomují si princip, ale perfektně ho ovládají a jsou v tom mistry. Ostatní jsou otroci, co na ně dřou a při tom si brblají. Je to jednoduché - chceš to? Tak to udělej. Chceš to? Tak to zkus. Chceš to? Tak jdi tou cestou. Jsme tady proto, abychom to zkusili. Jsme tady za prožitkem. Zkušenost prožitku je zde to, co se od nás očekává. Nejdříve si to musíme uvědomit, pak to v sobě zpracovat, pak si to připustit, že by to tak mohlo být. Tady je už jenom krůček k uvědomění a následně k prožitku.

Něco jako trest se nekoná, neexistuje. To jsou okovy, které si na sebe vymysleli lidé. Omezující programy, většinou k ničemu. Bohužel jsou nahrávány do každého. Nejsme tady proto, abychom byli otroky, kteří se bojí programu druhých i svých vlastních, jsme tady proto, abychom si věci sami vyzkoušeli. Kde jinde ve vesmíru se nám to může poštěstit, než na Zemi - kde je dualita? A funguje to tak úžasně, že pokud chceme, jsme vědoucí a sledujeme znamení, tak se dozvíme (relativně) v reálném čase, jdeme-li správnou cestou.

Znovu opakuji, že teď neřeším, co je správné a co ne. Pravidla a omezení hmotného světa nechme zatím stranou. Morálku, etiku, víru, zákony, vězení, reinkarnaci, společnost, odpovědnost, civilizaci teď přenechávám jiným. Zkušenost prožitého principu "můžu všechno" je důvodem, proč jsme tady na Zemi. Můžu, co chci. Mám svobodnou vůli. Nikde jinde to není. Tady na Zemi ano. Tady je dovoleno vše. Je to zkušenost, pro kterou sem jdeme. Máme svobodnou vůli, rozhodneme se k činu, ten má následky a my časem na následcích vidíme, jaké důsledky mělo rozhodnutí naší svobodné vůle. Je to naše zkušenost a důvod existence. To, proč jsme sem šli. Prožitek jakékoliv zkušenosti na základě činu vzniklého ze svobodné vůle.

Na stráž!  Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart