Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Svoboda

Nečekejte zde morální polemiku nad významem a obsahem tohoto slova. O tom tahle úvaha není.

K tématu svoboda a její úloze jsem se dostal na základě událostí zaznamenaných v mé úvaze "Můžeme všechno". Zaobíral jsem tam se principy a mechanismem svobodné vůle, až jsem došel k otázce, která se jmenovala svoboda. Začal jsem se na toto slovo - svoboda (ne však obsahově a významově) - koukat jinak.

Rozhodujeme se prostřednictvím svobodné vůle, ale najednou jsem našel bariéry, které i rozhodnutí ze svobodné vůle omezují. Ano, byť se rozhodujeme ze svobodné vůle, jsou zde stále omezení, na základě kterých se svobodně ne-rozhodujeme. Tato omezení jsou rodina, společnost, obec, výchova, my sami...

V rámci života jsme příslušníky rodiny, místa, skupiny přátel, obce, společnosti, náboženství atd. Toto vše nás formuje a předává nám svoje omezující programy, v jejichž limitech se svobodně rozhodujeme dál. Máme sice radost z našich svobodných rozhodnutí, ale už nevidíme tu klec kolem nás vytvořenou právě těmi programy. To je totiž na celé té věci to nejzákeřnější. Ne vždy tam jsou pouze omezující programy, ale takových případů je jak šafránu.

Když si výše uvedený mechanismus uvědomíme a pochopíme fakt, že jsme schopni se svobodně rozhodovat nezávisle na okolí, prostředí, rodině... tak teprve pak se začneme skutečně nejen rozhodovat, ale i chovat. Do té doby jsme ne-svobodní, byť to tak nevypadá.

Vymaníme-li se z ovládacích programů, přestaneme žít buď v minulosti či budoucnosti (i to mají za úkol ovládací programy - odvádět nás od přítomného okamžiku, protože pouze v něm se dá tvořit ve hmotě) a konečně začneme žít v přítomnosti. Teprve potom si plně uvědomíme, jak jsme byli svázaní a jaké možnosti máme před sebou. A můžeme se svobodně nadýchnout. Pomalu zjišťujeme, že některé věci jsou mnohem snazší, než byly před tím. Můžeme svobodně tvořit, žít.

Život se nám změní. Vše vnímáme jinak. Mnohdy najednou víme, co je za jednotlivými skutky a činy. Chápeme principy a mechanismy proč se tak stalo či děje. Může to mít za úskalí také to, že se z okolí vyčleňujeme a lidé kolem nás mnohdy naše skutky a chování nechápou. Hlavně to, jak je možné, že žijeme tak lehce, jednoduše. Proplouváme životem, aniž bychom měli větší či menší katastrofy. Můžou nám i závidět a nechápou, jak jsme mohli dosáhnout tolik věcí v tak krátkém čase.

Ani bohové nemají svobodnou vůli. My však ano. My to víme. Vystoupili jsme z ovládacích programů a vědomě jsme se stali svobodnými.

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart