Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Klimentek

Kráčíte-li světem s nelehkým úkolem hledat zašlou slávu Velké Moravy, musíte dříve či později dorazit i sem. Na kopec ukrytý uprostřed Chřibů, dnes porostlý krásným bukovým lesem. Na místo, kde stávalo jedno z největších hradišť z dob Velké Moravy. Šlo o dávný Veligrad?

Hradiště na hoře sv. Klimenta, něžně nazývané Klimentek, leží uprostřed Chřibů u cesty mezi Koryčany a Osvětimany. Když procházíte vysokým bukovým lesem, ze stínů na vás dýchá nostalgie místa, kdysi plného kypící lidskou energií, místa ochrany a naděje k přežití, snad spojeného i s mladou křesťanskou vírou a poselstvím Konstantina a Metoděje.

Věrohodné informace o Velké Moravě jsou velmi stručné a historikové nemají dodnes jasno, kde stávalo ono bájné hradiště Veligrad, o jehož palisády a valy se tříštily vlny všech útočníků, ať už to byli avarští nájezdníci nebo Frankové. Bylo snad Veligradem dávné hradiště odkrývané archeology u Mikulčic nebo spíš Staré město? Nebo Uherské hradiště? Nebo snad dnešní Velehrad? Anebo jedno ze zaniklých hradišť v Chřibech, snad právě tohle na Klimentku? Nevíme. Všude v těchto místech byly nalezeny stopy a základy velkých staveb, hlavně kostelů i palácových budov. Trojité valy hradiště na Klimentku svědčí o velmi rozsáhlé a důkladné fortifikaci velikého výšinného hradiště. Dostatečná velikost chráněného prostoru, nepřístupnost vrcholu a nevelká vzdálenost od nížinných sídlišť v okolí Starého Města či od Mikulčic svědčí neomylně o tom, že šlo o útočištní a velmi významné hradiště. Ale na vršcích Chřibů byla takových opevnění celá řada, skoro se dá říci, že každý významnější vrchol byl takto využit. A řada z těchto osídlení je o tisíce let starší, než bylo období Velké Moravy. Jako v mnoha dalších lokalitách, i tady příchozí Slované využili staré osídlení na valených hradištích předchozích kultur. Nicméně snad jen hradiště na Klimentku si svou velikostí i rozsahem valů a opevnění zasluhuje označení nedobytného sídla. Terénní nerovnosti valů jsou patrné dodnes. Mohutné valy byly ještě nastavené palisádou. Svou délkou vzbuzují oprávněnou otázku, kolika bojovníků bylo potřeba k hájení tak rozsáhlého prostoru. Dá se snadno předpokládat, že právě tady bylo hlavní opevněné sídlo, kam se uchylovali Moravané v době útoku cizích vojsk. Tedy typické útočištní hradiště, využívané v dobách válek a nepokojů. Ale historicky doložené nálezy či archeologické důkazy o "hlavním městě" Velkomoravské říše chybí. Ani ve své době senzační nález bájného hrobu arcibiskupa Metoděje nebyl vědecky nikdy potvrzen... Pravdou je, že zde na akropoli kopce, zvaného dnes důvěrně Klimentek, byly (krom pozdějších středověkých základů) nalezeny i stopy veliké, zčásti kamenné stavby z doby Velké Moravy. Zemní stopy a kůlové jamky svědčí o stavbě, která byla velmi pravděpodobně kostelem, v kterém mohli kázat Konstantin a Metoděj. Takových kostelů bylo ale ve velkomoravském prostoru objeveno až překvapivě mnoho. Za zmínku stojí dochovaný kostelík poblíž Kopčan na Slovensku, jehož fragmenty a možná celá stavba je pravděpodobně už z doby velkomoravské. Pokud to je pravda, jednalo by se o nejstarší dochovanou stavbu z velkomoravské doby.

Přestože historické dokumenty chybí, byla Velká Morava velmi pravděpodobně zemským celkem vzniklým ze zbytků Sámovy říše. Snad i vládnoucí dynastie Mojmírovců pocházela ze Sámovy krve. A tady nesmíme zapomenout, že Sámo byl Frank a tedy možná už i křesťan! Zjevnou skutečností se stále více jeví, že Konstantin a Metoděj křesťanství na Velkou Moravu nepřinesli. Oba věrozvěsti přišli velmi pravděpodobně již na křesťanské území, které ovšem ovládali kněží latinské bavorské diecéze. Dnes se předpokládá, že za příchodem Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu byl spíš církevní boj o sféry vlivu mezi východokřesťanskou a římskou církví, než jakási mise na pohanské území. Nicméně, přínos Konstantinův byl pro staroslovanské prostředí bezesporný a zcela zásadní. Jak víme ze školních lavic, vytvořil písemnou podobu staroslověnského jazyku (hlaholici), což významně napomohlo stabilizaci našeho národního prostředí. Díky písmu a prvním opisům církevních textů se náš jazyk zafixoval do stabilní podoby a získal tím velkou oporu proti germanizaci. Ovšem to, že dnes používáme v češtině latinku a nikoliv azbuku, je zase přínosem latinské církve. Latinka nám vždy otevírala a otevírá snazší cestu ke zbytku Evropy. Jazyk nás zase napojuje na slovanské prostředí a východ.  Takže si vyberte, co je lepší a vám bližší. Konstantinu i Metodějovi novodobí pohané vytýkají právě to, za co jim vděčíme. Tedy, že svým písmem vytlačili jakési hypotetické a neprokázané původní slovanské runové písmo a že svým kázáním v češtině zpřístupnili křesťanství širokým masám lidí. Učinili víru v Krista srozumitelnou a pochopitelnou a věřme, že i lákavou pro všechny. Zpopularizováním křesťanství se zasloužili o potlačování pohanství daleko víc, než tisíce božích bojovníků s mečem v ruce. Je to dobře či špatně? Toť otázka k diskuzi, ale nepochybné je jedno: Vinit Konstantina a Metoděje ze zániku pohanských tradic je nepochopením procesu, který v té době zasahoval celou Evropu. Přijetí křesťanství bylo ve všech barbarských zemích ranně středověké Evropy především politickým aktem, kterým si země zajišťovaly svébytnost a uznání od křesťanského světa. Je jasné, že legitimita země coby křesťanského území, měla být zárukou proti "bohulibému" dobývání pohanského území. Takové šíření křesťanských držav bylo totiž legálním a církví podporovaným způsobem dobývání území. Přijetí křesťanství jako oficiálního náboženství tak bylo pro malé země doslova nutností. Všimněme si prosím, že žádný "barbarský" stát se v Evropě neudržel. Křesťanství proniklo do celé barbarské Evropy, tedy i na Moravu a bylo by tomu tak s Konstantinem nebo bez něj. Oba světci přispěli k mocenskému boji a posloužili velkomoravským velmožům a nakonec i Přemyslovcům k politickému uznání knížectví ve střední Evropě.

Energie Klimentku

Velká Morava měla přes svou velkou sílu i velkou slabinu - v poloze svého území. Všem civilizacím, žijícím v prostoru jižní Moravy, totiž hrozilo vždy stejné nebezpečí. Z otevřených prostor uherských nížin přicházeli dobyvatelé a krom řek jim nestálo víceméně nic v cestě. První kopce, které mohly poskytnout jakousi ochranu, a které by zpomalily cestu rychlým jezdcům rovinou Pomoraví, byl pás Karpat od Bratislavy, Pálava a pak Chřiby. A tak i z esoterického hlediska jsou některé body v těchto územích velmi důležitá a silná. Najdeme zde silné ochrany a uměle stvořené a posilované bariéry a linie, které slouží dodnes. Avarští nebo uherští jezdci představovali trvalou hrozbu. Šlo o vojsko, které se spoléhalo na moment překvapení díky rychlosti a schopnosti bojovat i střílet z luků ze sedel koní. Jezdci se pohybovali stejně nebo i rychleji než jakýkoliv posel, a pokud se jim podařilo zamezit vyslání poplašných kouřových či světelných znamení, opravdu snadno získávali značnou kořist a otroky. Loupeživé výpady byly tím nejnebezpečnějším, co přicházelo z uherské pusty. Útočištná hradiště a hlavně systém varovných hlásek tomu měly zabránit. Pokud se přeci jen podařilo varovat obyvatele vnitrozemí, ti ukryli zásoby potravin a obilí a sami se zachránili útěkem na chráněné výšiny, které nebyli jezdci schopni snadno a v krátké době dobýt. A asi se o to většinou ani nepokoušeli. Pokud přišli o moment překvapení, ztratili se zpět, odkud přišli a čekali na svou další příležitost. Z hlediska ochrany Velkomoravské říše byl tak zcela zásadní Devín u Bratislavy, určitě i Nitra, pásmo hlásek v Malých a Bílých Karpatech, Pálava i okolí Znojma.

Gorazdova studánka

Pod areálem hradiště na Klimentku nalezneme studánku se jménem jednoho z žáků Konstantina a Metoděje. Žáků bylo celkem pět, říká se jim ovšem svatí sedmipočetníci (šestým a sedmým do počtu byli sv. Konstantin a Metoděj). Gorazd i ostatní žáci jsou historicky doložené osoby. Existují záznamy o jejich vysvěcení v Římě na kněze. Arcibiskup Metoděj nakonec zvolil Gorazda svým nástupcem, ale ten se jím kvůli církevním půtkám nikdy nestal. Všichni žáci byli nakonec z Velké Moravy vyhnáni a tady se nabízí další možnosti ke spekulacím. Jednou z nich je, že alespoň na čas unikli do Čech, kde se jim mohlo dostat podpory. Nedávno byly objeveny základy kostela na Vyšehradě, o kterém Kosmova kronika zcela mlčí, přestože ve své době to byl největší kostel v Praze a možná i v celých Čechách. Tvar základů přiřazuje tuto stavbu jednoznačně ke kostelům byzantského typu. Přestože o něm musel Kosmas vědět, v jeho důsledně latinském pojetí kroniky se o něm nedočteme ani řádku. Takový "důkaz z mlčení" může nasvědčovat tomu, že tato stavba a její provozovatelé byly pod vlivem staroslověnské liturgie, což Kosmově pojetí historie nevyhovovalo. Je možné, že staroslověnský a velkomoravský vliv v Čechách nebyl nevýznamný, a zdaleka se neomezoval pouze na Slavníkovce a pozdější sázavský klášter...

Ale vraťme se honem od teorií a historie ke studánce pod Klimentkem.  Studánka tryská na březích místního potoka. Výše proti proudu objevili archeologové základy hráze, která zjevně zadržovala vodu pro potřeby hradiště. Zdá se, že nádrž i samotný pramen byl obklopen hradbou, nebo alespoň palisádou a patřil do chráněné části podhradí. To samozřejmě byla nezanedbatelná výhoda pro obránce. Ve své době byl takový čistý zdroj vody v době obléhání i obyčejného sucha nedocenitelný. Dnešní studánka je krásně upravená, voda je skvělá, chladná a samozřejmě pitná. Na studánku dohlíží dřevěná plastika světce, zajímavě propojená s podstavcem vytvořeným z rostlého pařezu. To, že je voda čistá, dosvědčí i přítomnost vzácného mloka skvrnitého, který vyhledává opravdu jen prvotřídně čistou vodu. Studánka je ovšem zdánlivě obyčejná, netraduje se k ní žádné zázračné uzdravení, žádné poutě se sem nekonají. Obyčejná prostá lesní studánka s výbornou vodou. Ale lze něco takového říci? Je obyčejným něco, co v tisíci jiných případech zaniklo, nebo je poničeno znečištěním? Nebo je spíš zázrakem, že takovéhle studánky ještě nacházíme? Místo dýchá dokonalou harmonií živlů, je jako stvořené pro obrodu těla i duše. Je krásným místem, v nejhlubším významu slova krása. "Obyčejná krása" je protiřečením, které nám příroda stále ještě nabízí. Zapomeňme na obyčejnost a hledejme a važme si jen krásy. V místě Gorazdovy studánky dostanete také průpravu k tomu, co se i dnes může odehrát v prostoru akropole dávného hradiště. Dostanete energii a informace o tom, k čemu místo sloužilo a vlastně slouží dodnes. A věřte, že nejde jen o dávné ochrany lidí před zlobou a násilím jiných lidí. Místo má daleko vyšší cíle a poslání. Jaké to jsou? Omlouvám se, ale na tuhle otázku se ptejte až na místě. S otevřeným srdcem a jasnou myslí odpovědi a pokyny uslyšíte docela zřetelně.

Jiří Škaloud

 

Regena 07,08 - 15
Hradiště sv. Klimenta
Hradiště sv. Klimenta
Hradiště sv. Klimenta
Hradiště sv. Klimenta
Hradiště sv. Klimenta
Svatí Sedmipočetníci
Gorazdova studánka
Gorazdova studánka
Gorazdova studánka
Gorazdova studánka
Mlok u Gorazdovy studánky
V lesích v okolí
V lesích v okolí
V lesích v okolí
V lesích v okolí
Přístup ke hradišti
Loučení s předky
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart