Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Bratrstvo Na Horách

Pramen Na Horách patří ke starým poutním a lázeňským místům poblíž České Třebové. Kaple Panny Marie Pomocné stojí nad studánkou očistné vody, která zázračně pomohla desítkám nemocných a tisícům poutníků. A vznikla zde také česká verze volnomyšlenkářství a osobní svobody, která tak ovlivnila Boženu Němcovou. Zkusme i my vodu ochutnat a rozpoznat její esenci. I když lázně už zanikly, voda teče a slouží stále...

Pramen nalezneme na svahu Kozlovského hřbetu na západní straně České Třebové. Přestože jméno vyvolává představu horské polohy, je tady nadmořská výška pouze kolem 500 metrů nad mořem. Přesto se při výšlapu z města do kopce pořádně zadýcháte. Zástavba rodinných vilek dnes dosahuje až do blízkosti bývalých lázní, ale i tak je v místě hluboký klid. Kaple je po většinu času zavřená a k prameni jen občas někdo přijde pro vodu. Budova bývalých lázní a dnes znovuobnoveného hostince stojí u cesty stranou.

Pramen, nazývaný též Pavlova studánka, má dlouhou historii. První zmínka o něm pochází už z 16. století, kdy u studánky vznikly lázně. Snad zajímavé je, že voda v kádích se ohřívala po zimě už na svatého Matěje a lázeň v tento první den byla určena pro chudinu. Zdá se, že někdo moudrý chápal (či cítil) strasti nemytých osob po dlouhé zimě. Konec 18 století byl pak obdobím slavných mariánských poutí, a protože původní dřevěná kaple neodpovídala významu místa, byla navržena k přestavbě na kamennou. Do toho ale přišly josefínské reformy. Kaple byla úředně zrušena a spálena, údajně rukou samotného faráře. Stavba, kterou můžeme dnes vidět, byla započata až v roce 1811. Vinou hádek a půtek byla dokončena až v roce 1838, kdy po epidemii cholery a mnoha zachráněných životech znovu rázně stoupla víra a úcta k čisté a zázračné vodě. Lázně i pohostinství přežívaly s větším či menším úspěchem až do devatenáctého století, kdy byla do České Třebové přivedena železnice, což významně přispělo i k rozvoji a slávě lázní. V roce 1851 tady přebývala i Božena Němcová ve společnosti členů tzv. "Klácelova bratrstva". Činnost a myšlenky tohoto bratrstva byly velmi utopické a do jisté míry i esoterní. Že ovlivnily i názory a chování Boženy Němcové je nesporné.

"Vědomá vesměrnost jest cíl veškeré lásky a vědy." (F.M.Klácel)

Do krajiny kolem České Třebové mě přivedl zájem o zajímavou a pozapomenutou postavou Františka Matouše Klácela, který z České Třebové pocházel. Narodil se v roce 1808, a protože pocházel z chudé rodiny, dostal se ke kvalitnímu vzdělání pouze prostřednictvím církevních škol. Vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně a vystudoval teologii. V čele kláštera v té době stál pokrokový opat Napp, velmi dbající o přírodovědnou vzdělanost. K bádání proto dostal prostor i Klácel, který se staral o pokusnou zahrádku i herbáře, a stal se tak přímým předchůdcem J.G.Mendela, kterému v roce 1848 dílo předával. Tedy i díky Klácelovi objevil Mendel slavné zákony dědičnosti.

František Klácel byl ve své podstatě velký humanista, obrozenec a utopista a díky tomu se ve svém životě nedočkal velkého štěstí. Za své pokroková názory a za aktivní podporu Bernarda Bolzana byl pronásledován. Revoluční rok 1848 prožil v nejaktivnějším věku, stal se jednou z vůdčích osob povstání v Praze, byl členem Národního výboru i delegátem Slovanského sjezdu. Po porážce se musel skrývat a později se nuceně vrátil do kláštera v Brně. Darwinistická víra v neustálý vývoj přírody, člověka i společnosti, ho přivedla až k utopickým vidinám spravedlivé společnosti. A protože byl pravým synem osvícenství, spojoval vždy duchovní pokrok s vědeckým poznáním. Definoval pojem tzv. "vesměrnosti", (neboli vesmírnosti), s tvrzením, že jako jednotlivci jsme součástí nejen jednotného lidstva, ale celého vesmíru. Zdůrazňoval tím odpovědnost jedince za zájmy celku lidstva v jednotě vesmíru. V jeho době to byl revoluční zárodek globalizace a celoplanetárního lidství... Dokonce se takovou společnost pokusil aktivně stvořit. Založil spolek "Českomoravského bratrstva", coby předobraz takové osvícené společnosti. Členem tohoto bratrstva se stala i Božena Němcová, její přítel dr. Helcelet a další významné osobnosti té doby. Klácelovy vize svobodných a volných lidských bytostí a jeho osvícenecký názor na právo žen na volné svazky jistě ovlivnil i svobodomyslnost Boženy Němcové. Ostatně o Klácelovu bratrstvu se dodnes šíří zaručené zprávy o hříšné sektě volné lásky a střídání partnerů podle chuti.

Kde se láska s vědou snoubí

Snad právě tady v lázních Na Horách u České Třebové se u zázračné studánky zrodil projekt "Cesty ke Svojanovu". Byla to Klácelova utopická vize jakési socialistické komunitní společnosti se společným vlastnictvím, bez vlivu křesťanství, dobrovolně sdružená na základě vizí "vesměrnosti". Projekt z pochopitelných důvodů nebyl nikdy povolen a realizován... Dnes se nad naivní utopií můžeme usmívat, ale Klácelovi myšlenky se ani dnes nedají odmítnout jako dětinské. Naopak, byly lákavé a krásné. On jenom ještě nepoznal "reálný socialismus a komunismus", ani zklamání ze zneužitých vědeckých poznatků, nevěděl, kam lidstvo míří kořistěním přírodních zdrojů. Nikdy neslyšel o ekologii a ničení životního prostředí. Zdroje země se v té době lidem zdály nevyčerpatelné a prostředí věčné. Stejně jako řada dalších utopistů příliš sázel na lidskou moudrost, osobní morálku a dobrovolné podřízení se celku. Jeho myšlenky jsou ale dodnes živé a pro mnohé lidi lákavé. Esoterická duchovnost nás přece vede k odpovědné, leč absolutní svobodě. Přece i dnes se říká, že život v hmotném světě je možný i bez majetku, bez neustálého soupeření a boje o moc a peníze, bez direktiv, omezení a státních struktur. Že láska, osvícení, spravedlnost a dobrota je nám bytostně vlastní a že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Myslíte, že se to stále nedaří a že to (bohužel) je pouhý sen? Asi stále ano, ale také jsou to vize, ke kterým snad jednou dojdeme. Asi později, než by si přáli František Klácel, Božena Němcová a mnozí z nás.

Síla vody

Snad to bylo a je energií krásného a harmonického místa u studánky, proč se tady dařilo utopickým vizím. Vždyť v kontextu dokonalosti vůkol se zdá každá lidská bytost též čistá a dokonalá. A pokud se nám aspoň jednou obraz takového krásného světa ukáže, pak se nelze divit ani zklamáním a zhrzením nad "reálným" světem, která pak vidíme u Boženy Němcové i Klácela na sklonku jejich životů. Sny v ohni reality hoří v nicotu a zmar. Po smrti B. Němcové, jistě s vidinou nového a lepšího světa, odjel Klácel v roce 1869 do Ameriky, kde se opět neúspěšně pokusil své myšlenky realizovat. Zemřel tam v zapomenutí v roce 1882.

Ale smutky a chmury nad lidskými neúspěchy a pomíjivostí nejsou u pramene Na Horách na místě. Žádnou takovou energii pramenící voda rozhodně nenese. Posadíme-li se na chvíli ke studánce a zaposloucháme se do šumu tříštící se vody, uslyšíme za chvíli tichounké zvuky trianglů, tibetských mis a zvonků. Jakoby kdesi v dálce hrála hudba nezachytitelnou, ale líbivou melodii s uklidňujícím a jednoduchým rytmem. Rozum nám napoví, že se jedná o ozvěnu a zvuky z podzemních trubek a vodních rezervoárů, ale srdce, cit a intuice ví své: voda nám zpívá svou hlubokou píseň o propojení s jádrem země a s živly. Věčnou píseň zrození. Společně se zpěvem ptáků a šumem větru v mladém listoví stromů v okolí jde o dokonalou píseň, kde žádný muž ani žena nikdy nehraje falešně. Dokonalá harmonie plná plodnosti a naděje. A ke stejné písni jsme vybízeni všichni. Přidej se! Ale zpívat a mluvit hlasitě? To nelze, vždyť i dýchat nahlas se člověk ostýchá. Aby snad nerušil, s rytmem téhle melodie sladí i tlukot vlastního srdce. Rozpustit se ve vodě a rozplynout ve vzduchu, navštívit stromy zevnitř v jejich živlové podstatě - to je cesta k dokonalému splynutí. Kořeny až dolů, do anorganické země, otřít se a očistit přes síta písků a skal tak, aby po znovuzrození těla se znovu vytvořila integrita těla i duše, zbavená všeho špatného a nedokonalého.

Rotunda sv. Kateřiny

Pohybujeme-li se kolem České Třebové, nemůžeme zapomenout ani na tuhle památku. Jde o jmenovkyni slavnější rotundy ve Znojmě, ale i českotřebovská rotunda svaté Kateřiny je významná a zajímavá. Nejenom že jde o jednu z nejstarších staveb ve východních Čechách, ale jedná se i o významný energetický bod údolí. Rotundu, kterou místní důvěrně nazývají Kostelíček, nalezneme na východní straně města. Pochází z 13 stol. a zjevně byla centrem původního osídlení na návrší nad zákrutem říčky Třebovky. Postavili jí pravděpodobně premonstráti z litomyšlského kláštera během kolonizace po roce 1200. A nutno říct, že místo ke stavbě si vybrali velmi dobře - ať už z vlastní vůle, nebo proto, že využili polohu původního posvátného místa na energetickém bodu. Přestože se později centrum města přesunulo do údolí a kaple zůstala mimo hlavní centrum, rotunda nezanikla. I to je důkaz síly místa, které bylo vždy ctěno jakožto důležité. I v klidném městečku, jako je Česká Třebová, je okolí rotundy ještě hlubší oázou ticha a klidu, což není způsobeno jen zrušeným hřbitovem v okolí stavby. Místo si drží silnou energii i ochrany, hluk z okolí sem proniká jakoby tlumeně a nedůležitě. Památná skupina starých stromů tomu významně napomáhá. Tady se nespěchá, dá se tu dobře pracovat s časem a historickými vhledy. Místo také podporuje naši smyslovou senzibilitu a je tedy velmi vhodné i k prohlubování těchto schopností, včetně paranormálních smyslů.

K rotundě se vztahuje legenda, kterou jsme už poznali v různých variantách na jiných místech:

 "Na místě stavby se zjevila svatá Kateřina se zástěrou plnou kamení. Ale lidé jasnému pokynu nevyhověli a začali stavět kostel na jiném místě. Tam se jim ale dílo nedařilo. To, co za den  zbudovali, bylo v noci zbořeno. Nakonec nezbylo nic jiného, než postavit kapli na místě, které vybrala samotná svatá Kateřina."

Určení či přemístění základů stavby kostela nadpřirozenou bytostí se objevuje v pověstech dost často. Připomeňme tu snad nejznámější - Pannu Marii Sněžnou, která místo pro stavbu kostela označila sněhem (v srpnu). Duchovní bytost většinou nesouhlasí s původním výběrem místa a důrazně naznačuje - tady nestavte a zde naopak ano! Z existence těchto lidských legend vyplývá jednoduchý logický závěr - že si lidé vždy uvědomovali, že je důležité kam, co, a jak postavíme. Že lokální zájmy lidí, majetkové poměry a další lidské důvody musí ustoupit duchovnosti a energii místa! Nikoliv pohodlně na náměstí, pěkně na vršek se budete škrábat! Místa na povrchu planety Země evidentně nejsou stejná. Některá jsou vhodná pro stavbu menhiru, svatyně, kostela, jiná zas pro pole či budovy. Není důležité, zda jsou legendy o vlivu a zásazích duchovních bytostí pravdivé nebo ne. Důležité je vědomí, že umístění staveb i zásahy do krajiny by měly být nejen promyšlené, ale hlavně procítěné. Každý stavitel, investor či architekt by měl vlastní zájmy podřizovat vyšší logice a energiím Země. Pokud chceme budovat stavby a města pro lidi na stovky let, musí být architektura i urbanismus vždy v souladu s energií a geomantickou logikou místa. Jak dokazuje i rotunda svaté Kateřiny v České Třebové, je to možné. A když se to podaří, je to vždy ku prospěchu všech obyvatel i návštěvníků.

Jiří Škaloud

Regena 10-15
Pramen Na Horách
Kaple P.M. Pomocné
U České Třebové
Též Pavlova studánka
Očistná voda
František Matouš Klácel
Zapomenuté časy
Vědomá vesměrnost
Síla darů Země
V celé své kráse
U České Třebové
Rotunda sv. Kateřiny
Energetický bod
I čas chce svůj čas
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart