Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

To snadné už jsme si vzali...

Ve spojení s poutním místem (jakékoliv víry) jsou zázračné prameny vždy silnými místy zdánlivého protikladu. Co stojí za zázraky? Víra, zbožnost a pohled vzhůru k nebi, nebo samotná voda s léčivým účinkem? Nebo snad energie samotného místa a vůle matky Země? Co je nejdůležitější?

Chlum svaté Máří u Kynšperku nad Ohří je velmi starobylé a slavné poutní místo, které na dlouhé roky zapadlo do uměle podporovaného zapomnění. Ránu do vazu mu dalo vysídlení většiny německého obyvatelstva po válce a následný komunistický režim, který poutním místům, zázrakům a církvím vůbec nepřál. Historicky je místo významné hlavně proto, že nevzniklo jako celá řada jiných poutních míst až při řízeném rozmachu mariánského kultu v barokním období rekatolizace po třicetileté válce, ale už daleko dříve. Poutní tradice je zde doložena už ze 14. století, a z té doby se zdejší chrám pyšní i dřevěnou plastikou sedící panny Marie. Nutno dodat, že tato socha patří k nejstarším gotickým plastikám u nás a její vzhled je skutečně působivý a zvláštní. Smutný, zamyšlený, snad až zamračený a pátravý pohled panny Marie se vůbec neupírá na Ježíška, ale právě na vás... Už jen kvůli této unikátní památce sem stojí za to přijít. Že je místo také energeticky silné, asi není třeba dodávat. Dokonce se zdá, že patří k nejstarším předkřesťanským svatyním v oblasti a je zapojeno i do soustavy zajímavých energetických liniových obrazců. Spolu s hrozňatovským poutním areálem Maria Loreto má Maria Kulm velký význam pro duchovní i územní celistvost Chebska a Smrčin. Také ateističtí návštěvníci bez senzibilních schopností a bez "víry v energie" mohou do Chlumu Sv. Máří směle vyrazit. Místo se nalézá na kopci na okraji Chebské pánve, z hlubokého údolí Ohře se sem natahují zdravé a šťavnaté lesy, na okraji obce je rozhledna s dokonalým výhledem na Chebsko i Krušné hory. Duch místa okouzlí a promluví ke každé otevřené a zvídavé duši.

Pochlovická minerálka

Ale ještě než vystoupáme na kopec k našemu dnešnímu cíli, zastavme se u pramene Pochlovické minerálky.

Pokud budete cestovat na Chlum Svaté Máří (pěšky i autem) od vlakové stanice v Kynšperku nad Ohří, odbočíte na konci Kynšperka ze silnice směřující na Horní Pochlovice doleva k průmyslovému areálu. Hned u křižovatky z cesty znovu odbočuje neznačená, ale docela vyšlapaná pěšina, svědčící o tom, že pramen je hojně využíván. Jeho voda je skutečně lahodná a občerstvující kyselka. Původně jsem sem šel jen ochutnat vodu, vždyť ne každý pramen musí nutně být "silným energetickým místem". Ale zastihl jsem pramen v té nejlepší kondici, přívětivosti a síle. Dopolední slunce prohřívalo vlhký lužní les kolem a voda jiskřila a zpívala nadobyčej krásnou píseň. Nebýt komárů, tak šlo o dokonalé "místo a čas" k propojení a meditaci. Prameniště v sobě nese podobné schopnosti jako Svatá studánka, ke které zamíříme za chvíli. Program víry i zdraví, podpořený schopností programování vody. Dokonalá kombinace energií pro zázračné prameny. Natáhněme své vědomí od hmotné zemské vlhké tělesnosti až k výšinám nehmotného ducha. Logika zdravých stromů kolem studánky nám názorně ukazuje, že oboje je nutné udržovat ve zdraví a rovnováze. Čím větší je koruna, tím silnější musí být i kořeny, které strom drží. Čím víc a výš se natahujeme do světa poznání a ducha, tím pevněji musíme stát ve hmotné Zemi.

Maria Kulm

Po duchovní rozcvičce u minerálního pramene vystoupejme na samotné poutní místo. Původní slovanské jméno Chlum bylo poněmčeno na Maria Kulm. Dnes se vesnice jmenuje opět česky - Chlum, ale díky německým mecenášům se znovu obnovují oba názvy. Původní románský a ranně gotický dřevěný kostel byl zničen po husitských bouřích, později byl obnoven a mnohokrát přestavován a rozšiřován. Přežil i nevoli protestantů a pod správou křížovníků s červenou hvězdou z blízkého Kynšperku nad Ohří přetrval až do baroka, kdy po třicetileté válce byl areál kompletně přestavěn do dnešní podoby trojlodního poutního chrámu s ambity a kaplemi. Soška Panny Marie Chlumské (Kulmské) byla umístěna do vlastní kaple, která je velmi zvláštně pohlcena a obklopena samotným chrámem. Architektonické řešení je skutečně nevšední a podtrhuje význam plastiky. V 18.století patřil Maria Kulm k nejnavštěvovanějším mariánským poutním místům u nás.

Svatá studánka

Pramen vody, ke kterému se dnes podíváme, nalezneme ve svahu pod poutním areálem na kraji lesa. Dovedou nás k němu šipky místního značení. Pramen je silný a je schován v příšeří na okraji lesa. V parném dni poskytuje stín stromů kromobyčejnou úlevu a útěchu, místo je naplněno dokonalou živlovou harmonií. Napijme se tedy ledové vody z dlaní, a nechme proudit kapaliny i myšlenky. Krom léčivého účinku, místo též napomáhá kontemplacím, k ujasnění myšlení a názorů. A protože nás nutí přemýšlet, patří k velmi hodnotným energetickým místům. Kolem doslova létají múzy, a tak může být místo cenné i pro získání tvořivých inspirací, nápadů a odpovědí, jak řešit vlastní potíže. Pokud přicházíte stále ještě plni dojmů z katolického poutního místa a naplněni duchovností spojenou s pannou Marií a otázkami víry, první co vám možná přijde na mysl, je do očí bijící protiklad extatické víry s pramenem prosté a obyčejné vody. Doslova jsme sestoupili od chrámu víry a duchovnosti dolů k syrovému zdroji. Od strnulosti historie a zaprášených kostelních koutů k proměnlivosti a věčné obnově přírody. Jakoby nás pramen povolával zpět k životu vezdejšímu, k plnokrevnému, ale pomíjejícímu životu ve hmotě se všemi jeho slastmi i strastmi, s rozkoší i s bolestí. Ponechává se nám náš pohled vzhůru ke kostelu a nebi, ale současně se nám připomíná, že žijeme ve hmotě tady na Zemi. Voda je v tomto případě dokonalým propojovačem s naší tělesností. Nejde ovšem o jakési "hříšné svádění". Svár duše s tělem je jen zdánlivý a uměle vyvolaný definicí jakýchsi velmi diskutabilních hříchů. Tělo nenabízí pouhou zvířecí živočišnost uspokojování potřeb či konzumní materialismus. Jen těm, co příliš hledí k nebi a duchovnu, připomíná, že naše vlastní hmotná existence není řeholí ani hanbou, ale že je minimálně stejně důležitá. Fyziologické potřeby těla nám ukazují, že jsme plnohodnotnou součástí přírody ve všech aspektech živočišné říše. Voda nám syrově dokazuje, že tady na planetě nejsme (coby duše) na návštěvě, že nejsme výjimečným, silným a nadřazeným pánem tvorstva, ale pouze rovnocenným účastníkem stvoření ve hmotě. Jsme ovšem také druhem obdařeným schopností překonávat svou slabost a pudy rozumem. Čiňme tak ale s rozvahou, duchovní silou a moudrostí!

A ještě lépe - nemusíme touhy svého těla "překonávat silou ducha", ale můžeme oboje propojit v soulad. Moderní pohled na lidskou existenci nás vrací k představě, že jsme součástí Země, protože jsme se zrodili z prvků a atomů těla Země a ke svému životu plně využíváme zdroje, které z těla matky pochází. Je důležité si uvědomit, že k "majetku" Země zcela jistě patří i naše tělesná schránka! Opravdu jsme "prach a vracíme se v prach". Tělo se takto jeví jako nosič ducha. Ale představa, že "já" jsem duch a tělo je pouze jakýsi automobil, který mě svými nedokonalostmi a omezeními brzdí, je velmi nebezpečná hned z několika důvodů. Za prvé si (zatím) nemůžeme koupit nové tělo a to staré dát do bazaru ojetin. Péče o tělo je tedy první povinností správné hmotné existence. Za druhé a to podstatnější - je život na Zemi s hmotným tělem nerozebíratelně propojen. Hmotné tělo je nástrojem k tvoření ve hmotě a snaha duše zbavit se údajných slabostí a závislostí těla (za které může být považováno leccos - třeba i potrava, spánek, sex, sport, tanec nebo pohyb vůbec), jde proti prvotnímu smyslu a plánu naší hmotné existence. Zbavit se hmotné existence coby brzdy či jha, jde velmi snadno - stačí umřít. Ale zbavovat se hmotných závislostí těla a současně žít ve hmotě, je velkým krokem zpátky. Víme, že naše vědomí (duch) umí změnit tělo, a vnímáme i to, že nemoci jsou hlavně psychosomatického původu. Ale platí to i obráceně. Stav těla ovlivňuje duši a naši schopnost vnímat hmotnou realitu a správně jí prožívat. Přesto se často snažíme signály těla překřičet a nevnímat. Ať už je to z důvodů lenosti nebo strachu, či proto, že tělo považujeme za příliš přízemní a obtěžující. Léčit, uzdravovat, kultivovat a udržovat vlastní tělo zdravé a spokojené je ale velmi žádoucí, protože pokud jsme aktuálně nemocní, bolaví, hladoví, nespokojení nebo neuspokojení - chtíc nechtíc přijímáme od matky Země primárně energie pro nápravu tohoto akutního stavu těla. Jakékoliv transpersonální informace jdou až v druhém sledu a jsou z hlediska vaší existence nepodstatné. Stručně řečeno - Země se přednostně stará o tělo, universum o ducha. Propojit oboje dohromady je naším úkolem stvoření ve hmotě.

Zázračná voda

I tady na Maria Kulmu se nabízí podobná energie pro tzv. "zázračné" uzdravení, a to zejména tělesných nedostatků. Proto se i tady opět otevírají pochybnosti věřících i nevěřících - může opravdu voda zázračně léčit? A jak to případně vlastně dělá? Z pohledu víry je to jednoduché - zázračná uzdravení jsou výsledkem působení duchovní bytosti, která vyslyšela naše motlitby a vodu použila jako hmotný prostředek k vyléčení. Pro ortodoxní věřící jsou myšlenky na přímé spojení vody se "zázrakem" odmítány jako hříšně rouhačské až pohanské. Dnešní esoterický pohled na vodu je komplikovanější. Zdá se, že voda je informační nosič a může ve své struktuře nést podstatné kódy pro nastartování ozdravných procesů těla i duše. Homeopatika jsou toho uznávaným důkazem. Přestože je obsah léčivých látek neměřitelně nízký, voda si lék jakýmsi neznámým způsobem "pamatuje" a funguje i nadále jakoby v ní lék byl stále obsažen. Při požití takové vody se může tato informace do těla dostat a nastartovat očekávanou změnu či sebenápravu. Zásadní otázkou pak zbývá, KDO A JAK do vody homeopatickou informaci vkládá.

Pokud obracíme svou motlitbu či přání k nadpřirozeným duchovním bytostem, zůstáváme v pasivní roli s očekáváním, zda nás duchovní bytost "vyslyší". Anebo můžeme přijmout výše zmíněnou myšlenku, že tělo je součástí Země a že pro práci s hmotou jsou určeny živé bytosti, tedy i my lidé. Důsledkem této úvahy jsme zpátky na začátku - nápravu hmoty vlastního těla máme v rukou my sami! Zkrátka a dobře, v hmotě můžeme udělat všechno, ale musíme to udělat svým vlastním prostřednictvím. Voda se díky své schopnosti nést informační obsah velmi snadno proměňuje do libovolné podoby jakýchkoliv léčiv, jaké si umíme (i ještě neumíme) představit. Nabrat vodu do dlaní s tou správnou myšlenkou může být skutečně cestou k "výrobě" toho nejúčinnějšího léčiva. Toto naprogramování za nás pravděpodobně nikdo neudělá. I tady platí tvrdý přírodní zákon zemské evoluce - dostanou jen ti, kdo si dokážou sami vzít! Přesto však ta laskavá část matky Země v prostorech pramenů dělá, co může, aby nám s tím trochu pomohla. V některých pramenech tvoří ideální místa k lidské sebenápravě, jinde podporuje naší schopnost vlastního programování vody, jinde podněcuje tvořivost a intuici. To je cíl a role matky Země - vytvářet podmínky a nabídky, ale současně nám to zase až tak moc neusnadňovat. Musíme se snažit překonávat zvyšující se nároky a hranice. To snadné už jsme si přece dávno vzali...

Jiří Škaloud

Regena 11-15
Chlum svaté Máří
Kudy,tudy
Chlum svaté Máří
Chlum svaté Máří
Kaple panny Marie
Stropní rozeta
Kulmská madona
Kulmská madona
Svatá studánka Maria Kulm
Svatá studánka Maria Kulm
Svatá studánka Maria Kulm
Svatá studánka Maria Kulm
Svatá studánka Maria Kulm
Pochlovická minerálka
Pochlovická minerálka
Pochlovická minerálka
Pochlovická minerálka
Pochlovická minerálka
Pochlovická minerálka
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart