Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Úcta a neúcta ke kamenům

• Menhir u Kamenného mostu •

Pokora před kameny byla typická i pro Kelty, kteří obnovili úctu k vědění předků z doby kamenné a menhiry také sami znovu stavěli. Veškeré toto pradávné umění řeči a práce s kameny, ale i s prameny a stromy, postupně zanikalo s příchodem křesťanské církve. Již roku 452 se koncil v Arlesu snaží za každou cenu zamezit a zabránit lidem v uctívání kamenů. Když se ale toto přes veškerou snahu nedaří, tak dochází k jistým kompromisům. Dochází k tzv. christianizaci místa, kdy je v místě pohanského kultu postavena křesťanská stavba, do menhiru je vyryt kříž, nebo je jím osazen, nebo je alespoň kámen legendou spojen s křesťanským světcem. Reformátorský Karel Veliký vydává ochranné listiny a nařízení ohledně posvátných kamenů. I Kosmas, který se jinak raději pohanství obloukem vyhýbá, píše o úctě lidí ke kamenům.

Menhiry, aktility, kameny zůstávají a mlčí, nebo je neslyšíme, nebo nejsme připraveni je slyšet, když občas vyprávějí. Ten u Kamenného Mostu má jedinečný výhled. Vidí do krajiny obývané kdysi Kelty a ví i o jejich dávných předchůdcích.

Obec Kamenný Most nalezneme nedaleko Kralup nad Vltavou. Nejstarší zmínka pochází z roku 1088, kdy dle pověsti stálo osídlení v močálovém území, na stezce vedoucí z pražského knížecího sídla do Stadic, odkud pocházel Přemysl Oráč. Kamenný přechod přes vodu/potok pak dal vzniklé osadě/obci jméno. Menhir, klasický slepenec (sedimentová hrubozrnná hornina) plný křemíku a železa, informací a síly, najdeme asi jeden kilometr západně od obce. Dostaneme se k němu krajinným zářezem, malou roklí, kdysi užívaným a udržovaným úvozem. Až úplně na konci na malém návrší stojí menhir jako mezník na prastaré cestě. S širokým rozhledem, severně na obzoru má pak v boku Říp. Necelý jeden metr vysoký, odhadované váhy okolo 800kg. S největší pravděpodobností je součástí staré energetické sítě, kamenného systému propojujícího a vymezujícího zdejší krajinu. Na západní straně kamene je vytesán dvojitý kříž. Takovému kříži se říká "lotrinský" a býval symbolem udatnosti, čistoty a ctnosti. V 15. století ho používala i Johanka z Arku a za svůj symbol ho přijali Svobodní Francouzi Charlese de Gaulla. Jeho obdobu nalezneme i ve státních znacích Rakousko Uherska, či Slovenska. Zajímavou souvislostí pak snad může být přátelství Velkomoravského knížete Svatopluka s východofranským králem Arnulfem, jehož nevlastnímu synovi šel za kmotra.

Na vrcholu kamene u Kamenného Mostu je otvor, pravděpodobně vytvořený pro pozdější osazení kovovým křížem. Na konci 19. století byly u menhiru nalezeny dvě kostry, které bohužel nebyly dále zkoumány.

I přes všechna lidská přivlastňování a změny programů kámen zůstává jako dávný svědek pokory a úcty k Matce Zemi a Otci Vesmíru. Představil se nám jako strážce koruny a i přes to, že je napojený hlavně „nahoru", můžeme v něm spatřit prastarou matku. Místo pro staré vědmy a zpovědnice. Jeho tvář na východní straně je takovým raníčkem, doprovázejícím Jitřenku na obloze. Záda na západní straně pak takovým večerníčkem, zdravícím Večernici. A pokud na poprvé nic neuslyšíte, přijďte znovu a nelitujte krásného a zajímavého výletu. Občerstvit a omýt se pak můžete v udržované Žabčí studánce v obci. A tak jako na všech místech i tady platí výzva k pokoře, ohleduplnosti a úctě. Nejen člověka k člověku a k lidskému dílu, ale i k dílu živé přírody okolo nás a k moudrosti našich předků.

Klidné Vánoce i rok 2016

Petr a Vlaďka

 

Lotrinský kříž
V boku Říp
Co mi povíš?
Úvoz, rokle, krajinný prvek?
Menhir u Kamenného Mostu
Krajina mágů, druidů, žreců
Východní strana
Loučení s místem
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart