Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

 Hradišťany (pokračování)

(předchozí díl zde)

Druhý nejvyšší vrchol nalezneme asi sedm kilometrů vzdušnou čarou jihozápadně od Milešovky. Pro začátek výstupu lze doporučit osadu Mukov, kde nalezneme i kostel a pramen sv. Prokopa se zajímavou legendou. Přestože kostel s patrociniem sv.Prokopa údajně inicioval a zaplatil až Josef II., svatyně má stát na místě daleko staršího svatostánku z doby svatého Prokopa. Zdejší legendu zaznamenal ve spojitosti s Hradišťany Franz Alexander Heber (předchůdce A. Sedláčka) ve svém rozsáhlém díle o českých hradech z let 1843- 1849.

Poustevník Prokop, (který nutně nemusí být totožný se sv. Prokopem), se staral o zdejší kapli.  Nedaleko odtud, na svahu pod Hradišťany bylo prameniště, které na rozdíl od valné většiny pramenů bylo prokleté. Říkalo se mu Pramen neštěstí, černá voda údajně kolotala a kouřily z ní jedovaté páry a kolem nic nerostlo. Stejně jako hora Milešovka i pramen přitahoval hromy a blesky. Kdo by se vody z pramene napil, okamžitě by zemřel. Poustevník se tři dny postil, a pak se mu zjevil anděl a dal mu pokyny, jak se studánkou naložit. Poustevník vzal posvěcené dveře od kaple a pramen s nimi přikryl. Od té doby už byla voda skvělá a zázračná. U studánky poustevník také zarazil svou hůl, z které měla vyrůst památná lípa, která místo zdobila po staletí."

Původní lípa se do dnešních časů nedochovala, zanedbanou kapličku nad pramenem dnes obklopují mladší stromy. Místo nalezneme nedaleko nad současným kostelem. Pramen byl donedávna využíván jako zdroj pitné vody pro obec a proto byl nepřístupně uzavřen v šachtici, kde podle zvuku stále tekl silný proud. Momentálně se situace změnila v tom, že obec Mukov je už údajně připojena na veřejný vodovod, a studánka i žízniví poutníci by se tak mohli dočkat obnovy původního pramene. Momentálně musíme popojít ještě asi 200 metrů severně od kapličky, kde najdeme další silný pramen u chatové osady. To svědčí o významném a silném prameništi na svahu Hradišťan.

Vydáme-li se z Mukova k vrcholu Hradišťan, musíme jít lesními cestami "po čuchu", protože odtud nevede turistická značka. Ta vede z druhé strany kopce z Lukova, případně z Červeného Újezdu. Vrcholek Hradišťan tvoří přírodní rezervace Hradišťanská louka, a jak naznačuje jméno, také zde kdysi stávalo veliké hradiště. Vzhledem k nadmořské výšce a syrovému povětří nešlo pravděpodobně o útočištní hradiště, ale o kultovní místo podobné Obřímu Hradu na Šumavě. Dvojité valy obkružující vrchol jsou dodnes snadno patrné, jsou tvořené násypy čedičových a znělcových kamenů, v kterých jsou stále patrné pravidelně rozmístěné prohlubně. Rozsáhlá louka je uměle srovnána a stojí za to si jí celou obejít. Na jihovýchodní straně objevíme více než zajímavou zarostlou vyhlídku směrem k Solanské hoře. Celkový esoterní dojem je jasný - skutečně šlo o místo potkávání kmenů, v prohlubních valů mohly stát dřevěné ochranné idoly a sloupy, vymezující prostor i v duchovním smyslu. Počátek tohoto hradiště se datuje někam do období proto-keltských kultur (knovízská kultura, cca.1200př.n.l.) Tabu místa je cítit stále, bylo zde zakazáno bojovat, u vchodu jsou dodnes patrné rituální jámy pro vhazování obětin a pro posvátné ohně. Zemské energie tohoto místa jsou také mimořádně kvalitní, ale vzhledem k výše zmíněnému popisu tady přibývá i významná složka propojení na duchovní prostor. Lidské úsilí a programování dalo tomuto místo propojení, jaké na Milešovce už nenajdete.

Z výše uvedeného vyplývá závěr - pokud se ptáme po zemských energetických systémech, je třeba rozlišovat přírodní a čistě zemský systém od těch, které byly uměle vytvořeny, nebo byly lidmi přizpůsobeny a naprogramovány pro nějakou duchovní funkci. Ať jsou jakkoliv staré, je u těchto "umělých" struktur jejich zranitelnost vždy větší, než u těch přirozených. Matka Země ztrácí nad "softwarem" místa svou kontrolu. Funkci často nechápe, nebo dokonce nepodporuje. Taková lidsky vytvořená místa se dají opět lidmi předělat, či zničit. Záleží už jen na síle a schopnostech jejich budovatelů. To, jak je propojení s původním záměrem Matky Země důležité, cítíme a vidíme i dnes u moderních megalitických "novostaveb", které právě z těchto důvodů často kolabují a nejsou dostatečně trvalé. Zjednodušeně řečeno: menhir má stát na tom "správném" místě, a ne tam, kde my chceme nebo můžeme stavbu realizovat. U skutečně přirozených zemských struktur je jejich stabilita velmi často natolik robustní, že je ničí pouze skutečné přírodní katastrofy typu zemětřesení, sopky, povodně, tektonické pohyby apod. A přesněji řečeno - ani takové přírodní katastrofy je nezničí, pouze je přeskupí a přetvoří do nové rovnováhy, odpovídající novému rozložení energií. Takové "makro-struktury" naštěstí zatím neumíme zničit, i když na tom lidstvo usilovně pracuje...

Jiří Škaloud

 

 

Cestou
Pramen (neštěstí?)
Mukov
Prokopova studánka
Hradišťany
Hradišťany pohled k Milešovce
Hradišťany - valy
Hradišťany - valy
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart