Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Hostýn

Jedním z nejznámějších poutních míst na Moravě je bezesporu Hostýn. Katolická víra a svatyně panny Marie zde symbolicky navazuje na daleko starší rituální a posvátné místo keltských a zřejmě i dalších, ještě starších kultur. Z hlediska duchovní i světské kontroly nad bohatým krajem Hornomoravského úvalu má vysoký kopec ideální polohu.

 

článek vyšel  v časopise Nová REGENA, publikujeme s laskavým svolením redakce.  


Historie osídlení tohoto místa poblíž Bystřice pod Hostýnem je velmi stará. Lidská přítomnost je zde doložena už z doby kamenné a není vyloučeno, že první chráněné hradiště tady mohlo stát už v tzv. megalitické době, tedy v době stavitelů rondelů, menhirů a dolmenů. Většina dnešních odborníků se shoduje na dataci této zvláštní kultury někam do období mezi 5000 a 2500 lety před naším letopočtem. U megalitických civilizací se předpokládají jakési kulty Slunce, o čemž svědčí řada astronomicky orientovaných menhirů i megalitických hrobek. A některé z neolitických rondelů (kruhových objektů s valy) byly zbudovány v takových polohách, že neměly optimální podmínky pro obranu, ale zato zde byly dobré pozorovací podmínky východů, případně západů Slunce na co nejvzdálenějším obzoru, kde současně byly významné kopce či jiné výrazné terénní útvary. Ty pak sloužily jako tzv. obzorové vizíry, neboli místa, v kterých Slunce vycházelo v určitém čase roku a tím pomáhalo definovat přesný den, například slunovrat. V prostoru rondelů se nikde nenašly příliš hojné archeologické nálezy. Žádné sídlištní jámy, žádné pohřby ani kosti zvířat.  Zdá se, že tyto veliké a v době kamenných nástrojů jistě velmi pracně budované stavby, nesloužily k trvalému osídlení, ale byly tzv. kultovní, tedy byly jakousi obdobou pozdějších kostelů. Plnily funkci posvátných okrsků se zvláštními pravidly, byly snad posledním útočištěm i místem setkávání a sněmů a snad i sídlem duchovních elit a pozorovatelů kalendářních jevů. Tyto pravěké astronomy a kněží dnes nazýváme druidy, to je ovšem titul až z pozdější, keltské doby.

Poloha Hostýna vyhovuje výše zmíněným požadavkům pozorovatelny a ani tady se zatím nenalezly žádné pravěké hroby. Vrchol je dost vysoko a je zcela otevřen a vystaven západním větrům. K trvalému osídlení se tedy úplně nehodí. Ale je výborným pozorovacím bodem a tedy i sluneční jevy tu lze dobře sledovat. Linie na východ Slunce v den letního slunovratu se odtud poměrně přesně shoduje s linií na nejvyšší horu Hostýnských vrchů Kelčský Javorník. Při pozorování z Hostýna muselo Slunce každodenně stoupat po svahu hory výš a výš, aby se nakonec zastavilo někde poblíž vrcholu a začalo se zase vracet dolů. To mohlo být velmi poutavým a sledovaným slunečním divadlem. Také otevřenost pohledu z Hostýna k západu byla perfektní, a tedy pozorování západů Slunce mohlo být taktéž nerušené. Dnes je okraj vrcholové planiny sice porostlý lesem, což pozorování ztěžuje, ale rozhledna na vrcholu nám to pomůže napravit.

Pokud ovšem na Hostýně taková sluneční neolitická pozorovatelna byla, pozdější přestavby jí dokonale zakryly. V mladší době bronzové tady žily mnohé kultury proto-keltské a později i samotní Keltové. Ti významně rozšířili zdejší hradiště zřejmě jako obranné sídlo na ochranu Jantarové stezky. V násypech keltských valů se nalezly ojedinělé střepy z předchozích časů, evidentně v druhotných polohách. Keltové zbudovali mohutné výšinné oppidum a dá se říct, že opravdu nešetřili prací. Celý vrchol Hostýna byl obkroužen masivními, až desetimetrovými valy, které jsou dodnes patrné. Obrannou a strážní pozici hradiště doplňuje i pramen vody, který jistě neuniknul pozornosti Keltů a byl zahrnut do ochranného kruhu valů. Esoterické ochrany proti vetřelcům byly taktéž velmi důkladné a na rozdíl od valů slouží dodnes. Hradiště je skvělým příkladem oblíbené podoby tehdejších sídel. Tvoří ho dva vrcholy, z nichž jeden sloužil jako posvátná akropole, kde sídlila duchovní moc druidů, a druhý z vrcholů (u mladších hradišť to většinou bývá ten vyšší) pak býval sídlem světské moci, místem pro vojenskou družinu a palác. V případě Hostýna je duchovním místem překvapivě ten vyšší z vrcholů (s rozhlednou). Tady bychom mohli očekávat a hledat případné stopy dávné megalitické svatyně. V dispozici hradišť se dvěma centry už cítíme jakýsi odstup, oddělení či snad zvyšující se rozpor duchovní a světské síly. Tenhle rozpor vznikal s koncentrací moci a majetku do rukou vládnoucích rodinných klanů a u Keltů ho můžeme velmi dobře pozorovat v diferenciaci výbavy pohřbů. Vznik vojenských elit, rozdělení a rozvrstvení původních rodových a kmenových společenstev nakonec pravděpodobně vedlo i k zániku klasických rodových shromaždišť a také duchovních druidských škol. Druidismus, coby následník megalitické učenosti a filozofie, podlehl lákadlům síly, víra se stala dalším nástrojem segregace a posilování moci, s výhodami jen pro někoho. Tenhle princip spolu s patriarchální protekcí velmi silně přijalo i křesťanství, církevní moc se ochotně nechala nalákat vějičkou světského vlivu. Potýkala se s tím následující tisíce let a dodnes tento problém ani zdaleka nemá vyřešen.      

Hradiště na Hostýně bylo zcela jistě využíváno i pozdějšími Slovany, podle legendy zde působili i Konstantin a Metoděj, kteří zde údajně měli rozmetat jakési pohanské obětiště. Jako hlavní důvod vzniku křesťanského poutního místa se traduje legenda o záchraně lidí při tatarském vpádu ve 13. století. Místní obyvatelé se tu měli ukrýt a ubránit se na dosud funkčním hradišti. Panna Marie měla vyslyšet jejich motlitby a bleskem zapálit ležení Tatarů. Tuto legendu zaznamenává Bohuslav Balbín sice až v roce 1665, ale je nepochybně starší. Na její popularitě a rozšíření se významně podílel i Václav Linda a jeho Rukopis královédvorský.

Jiří Škaloud

(pokračování příště)

Regena 02-16
Hostýn
Hostýn
Hostýn
Hostýn
Jurkovičova křížová cesta
Jurkovičova křížová cesta
Jurkovičova křížová cesta
Jurkovičova křížová cesta
Jurkovičova křížová cesta
Vodní kaple
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart