Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

O mně

Tenhle snímek mi leží doma už docela dlouho. Snažil jsem se přijít na kloub tomu, co na něm vlastně je. Zajímá mě hlavně proto, že prý je o mně - bylo mi řečeno, že na něm jsem já. Nevěděl jsem dlouho, co se tím myslí. Copak jsem tak studený? Nebo jsem snad světlem mezi stromy? Ó, to by se mi líbilo! Ale nejspíš jsem asi natvrdlý jak ta skála, v lepším případě jako dřevo kolem. Přemítám o tom, a nechce se mi pouštět na web něco, co o mně kdekomu vykdáká, co sám nevím. Víte, jak to často je - ti druzí vždy do nás vidí víc, než my sami. Ale pak mi došlo, že sám sebe šidím - třeba mi to někdo poví, třeba mě posune... A když ne, tak se třeba aspoň někdo zasměje, však to přežiju.

Bylo mi řečeno, že jsou to planety, že jsem si vlastně vyfotil svůj vlastní horoskop. Takový luxusní, prostorový, s barevnými efekty. Prostě můj horoskop - a zadarmo! Protože jsem Beran, přejmenoval jsem si ho okamžitě na "horoskopec". I tedy předhodil jsem horoskopce astrologovi. "Jo jo," prý, "mohlo by to tak být." A kdy že to bylo vyfocené? To vím! A kdy a kde že jsem se to přesně narodil? To nevím! Bééé, na tom to skončilo. Návštěvu archivu nemocnice stále odkládám. Trochu řeším, jestli a hlavně co mě nakonec do té nemocnice dostane.

Je to foceno kousek od Valečova. Bylo tam hezky, sníh křupal a padal z větví stromů, nikde nikdo, pískovcové skály mlčely, jen tak mimochodem jsem potkal jelena, přírodní bytosti s úsměvem a doslova s nadhledem pozorovaly mé pachtění sněhem. Jó, holenkové - hmotné tělo, to je břemeno! To není pro každého, každý ho neunese! Bořím se po kolena, nohy mizí v zasypaných puklinách a mezi větvemi, led pod čerstvým sněhem klouže. Prudký svah bez cesty se zdá nedobytný. Jeden krok vpřed, dva vzad. Nejsou na té fotce kola před očima? Ale ne, ta by byla jen rudá... A nakonec ten sladký pocit malého vítězství a sebeuspokojení - alespoň malinký vrchol kdesi ve středních Čechách je zdolán. Nic mě nezastavilo, nic jsem si tentokrát nezlomil, už jsem zase na prošlapané cestě normálních lidí... Vítězství, zklamání. Pýcha, pokora. Bolest a radost z toho, že jí cítím. Jsem, ještě chvíli. Díky za to, stačí.

A možná je to jinak. Sněhové vločky, kapky, prach ve vzduchu - to vše je velkým zdrojem zvláštních snímků. Není třeba tomu přikládat váhu větší, než si to zaslouží. Horoskopec z vloček je křehký výmysl, rychle tající na slunci pochybností. Nu, nepřikládám tomu váhu - ostatně vločky velkou váhu neunesou - stávají se potom ledovcem, či lavinou, která spolehlivě ničí lehkost a proměnnost bytí.

Uvidíme, nakonec to snad z těch hvězd přece jen vyždímám!

Jiří Škaloud

Kouzlo bytí
Horoskopec
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart