Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Humna za sedmero horami

Kladsko je koutem, který máme za humny, a přesto o něm moc nevíme a nemluvíme. Čeští hosté ani turisté sem moc nejezdí. Ať už je to jazykovou bariérou, či vnímáním jakýchsi historických křivd nebo polohou za Orlickými horami, je Kladsko jakoby za sedmero horami a nevidíme ho. Pojďme to společně napravit, vždyť i zde je kouzelný kraj s minerálními prameny, poutními i energetickými místy a nám tak důvěrně známou krajinou.

Kladsko tvoří údolní sníženiny mezi Orlickými horami a pásem hor Sovích a Rychlebských. Kladský územní celek je rozlehlým, členitým, avšak jednotným a samostatně existujícím údolím. Geologicky Kladsko patří ke kontinentální kře zvané "Lugikum", která je jednou z pěti ker Českého masivu. Od Sovích Hor směrem dále na východ a na sever se tato tektonická deska zanořuje hluboko pod písky a sedimenty polských nížin a Český masiv tak (alespoň na povrchu země) definitivně končí. Jako poslední ostrov lužické tektonické kry se z už jinak klidného energetického moře polských nížin tyčí na obzoru hora Sleza, zvaná též polský Říp .

Geologie tedy připojuje Kladsko k Českému masivu, potažmo k Čechám. V pozici narušitele této celistvosti českého prostoru je v tomto případě vodní živel. Kladská Nisa a její přítok Stěnava patří do povodí Odry a průsmykem mezi Sovími a Rychlebskými horami tyto řeky propojují Kladsko s Polskem. Hydrologie je tím, co vytváří ospravedlnitelný nárok Polska (přesně řečeno historického Slezska) na toto území. Ovšem esoterní geomantická linie hovoří jasně. Ohraničující hranice "českého kotlíku" jakožto středoevropského geomantického fenoménu vede v této oblasti ze Sněžky na Velkou Sovu (Soví Hory) a odtud dále po hřebenech na Rychlebské hory a ještě dále až na jesenický Praděd. Jak řečeno, pásmem Sovích hor končí směrem do Polska hornatiny a s nimi končí i silné, měnící se a rozbouřené energie kopců, pohoří a říčních peřejnatých údolí. Polsko navazuje rovinou obrovské nivy řeky Odry, plné písku a sedimentů.

Složitá geologická stavba orlicko - sněžnického oblouku ukazuje směs přeměněných, sedimentárních i vulkanických hornin. Dramatičnost horotvorných vyzdvihujících i erozních procesů, střídání vrstev a typů hornin, geologické zlomy, množství nerostných surovin i minerální prameny - to vše svědčí o dávných zemských bitvách a energetickém neklidu. Poslední velký horotvůrce, alpinské vrásnění, tady vytvořil cosi, co nejlépe připomíná val země před radlicí buldozeru. Nestabilita, dočasnost a jistý nesoulad živlů a neklidná lokální disharmonie, to je to, co dodnes ovlivňuje krajinu a pochopitelně i živé bytosti na povrchu. A tak se nedivme, že obyvatelé takových hraničních celků bývají podobně naladění. Kladsko vytváří jakýsi průnik dvou větších zájmových celků, přesto je i samostatným územním celkem. Není náhodou, že v takové krajině nalezneme prakticky všechny zdroje. Územní celek je harmonickým a celistvým jedině tehdy, pokud má dostatek vlastních zdrojů energie, (a tím nemyslím uhlí). Pokud tomu tak není, logicky musí "importovat" a stává se závislým. Tím se Kladsko velmi podobá další takové oblasti na druhém konci republiky, a tou je Chebsko. Jakousi "zvláštní náhodou" i na Chebsku jsou geologické zlomy, minerální prameny, uhlí a vzácné kovy. Obě území také patří ke sporným územím, o které se lidé vždy hašteřili a bojovali. Ale tím, že Kladsko současně patří ke dvěma velkým celkům, dostává se mu příležitosti integrovat, spojovat, prožívat a užívat energie z obou stran. To je samozřejmě v dobách válek spíš problém, ale v době klidu to dává Kladsku neobyčejnou schopnost bohatnout na tranzitu obchodu, znalostí a v neposlední řadě i energií.

Termální prameny Landek

Podívejme se dnes na jihovýchodní cíp Kladska. Na dohled od Králického Sněžníku, který kladský prostor uzavírá z jihu, nalezneme na úpatí Rychlebských Hor malé sedmitisícové město Landek. Patří k jedněm z nejstarších minerálních lázní v Evropě i na světě. Samotné městečko bylo založeno už v první polovině 13 století a lázně tu fungují už od roku 1680. Stáří přirozeně vyvěrajících pramenů je jasným důkazem zemské harmonie a oprávněnosti využití zdejšího daru pro léčení člověčích neduhů. Lázně jsou sympaticky malé, v podstatě se soustřeďují kolem centrálního lázeňského domu Vojtěch (Zdrój Wojciech), který vévodí lázeňskému parku. V jeho útrobách se skrývá nejen kruhová kolonáda s volně přístupnými prameny, ale i unikátní kruhový bazén s minerální termální vodou. Koupel ve zdejším architektonicky skvostně vyřešeném historizujícím kulatém bazénu připomínajícím turecké, či římské lázně, je stejně nevšední zážitek, jako samotné pití minerální vody. Zdejší prameny nabízí kvality nevšedního rozsahu. Zaprvé jsou zdejší vody termální, což je důkazem jejich velmi hlubokého původu. Jejich teplota je někde kolem 27°C, což jim dává ideální teplotu k pití i koupelím. Další zvláštností je jejich zásaditost. Ph faktor přesahuje hodnotu 9, což znamená, že oxid uhličitý zde budete hledat marně. Vody tedy nelze řadit mezi tzv. "kyselky", tak známé z našich lázní. Kromě příměsí vápníku, chloridů a síranů jsou zdejší vody také radioaktivní (díky radonu) a navíc obsahují fluor a stopy kyseliny křemičité. Naopak téměř neobsahují železo, takže rudé zbarvení pramenišť tady také nenalezneme. U pramene "Chrobry" naopak uvidíme bílé povlaky a ucítíme charakteristický pach, neomylně prozrazující značný obsah sirovodíku. Nejvyšší radonový obsah má zase pramen "Sklodowská-Curie", naopak nejteplejším pramenem je "Zdzislaw" s teplotou kolem 40°C, který se využívá k plnění bazénu. Zdejší prameny, spojující radon se sirovodíkem vlastně nabízí vcelku to, za čím v Čechách musíme cestovat nadvakrát do jednotlivých lázní, jako je Jáchymov anebo zase sirné lázně, jako třeba Slatinice nebo Skalka. Paleta nemocí, které se dají landeckými vodami léčit je díky složení vodních příměsí neobyčejně široká. Od vleklých zánětů, poúrazových stavů, nemocí žaludku i střev, přes osteoporózu a nemoci pohybového aparátu, cukrovku, dnu, kožní choroby a obezitu, až po detoxikaci organizmu od těžkých kovů, alergie a následků kouření. Těžko budete hledat něco, na co landecké vody nejsou...

Městem protéká říčka "Ladecka Biala", která se vlévá do Kladské Nisy kousek nad Klodzkem. Bez přijetí tohoto jasného propojení s povodím Odry nelze k energiím místa důsledně proniknout. Obrazně řečeno - prameny jsou vždy semena a současně i plody jakéhosi stromu říčního povodí. A protože voda je určující živel i pro naše vnímání celé krajiny, může nás neznalost "stromů" vést k nepochopení pramenů. Příkladem tohoto jevu budiž třeba pohled na významné české řeky. Prameny Vltavy, Moravy nebo třeba Labe pro nás v sobě vždy ponesou tradici, symboliku, poselství, úkol, naděje a řadu dalších energií. Navštěvujeme je se znalostí krajiny i měst, kterými protékají, s otázkou a hledáním souvislostí. Pokud ale voda neznámého pramene mizí za první zatáčkou, aby se nám ztratila kdesi v nezměrných dálavách, nemůže nám její energie ani poslání být jasné. A proto bychom k pramenům v povodí Odry měli přistupovat alespoň s povědomím, kudy pokračují, s jakým propojením a posláním, co znamenají pro územní celky, kterými potečou. Krásným příkladem je pramen samotné Odry, který málokdo zná, nebo třeba prameny Wisly na Beraní Hoře ve Slezském Beskidu. Wisla tolik pro Poláky znamená, přesto jsou její prameny skryté, málo známé a nepřístupné. O něčem to svědčí... Přistupujme tedy i k pramenům v lázních Landek jako k něčemu, co přispívá k obrovské krajině povodí řeky Odry. Zdá se to být nemožné, ale i tady, v podhůří Králického Sněžníku, je už slyšet ozvěna klasické polské písně klidu nezměrného kraje písků, rovin, borovicových pust, a když budete hodně potichu, uslyšíte i šum dalekého Baltického moře.

Pramen Saletta

Neměřitelné a pocitové hranice mezi geomantickými celky se poznávají obtížně. Třeba na Vysočině je hranice velmi nejasná. Pokud není hranice ostrá, je určení jediného bodu, či čáry skutečným oříškem. Smířlivě dodejme, že ani senzibilové nejsou zdaleka zajedno. K vnímání se připojují mnohé rušivé faktory, a v neposlední řadě i naše lidská přání, nacionalismus a další názory. Nicméně jsou místa, kde hranice snadno rozlišitelná je, a ty je pak vhodné použít k naciťování a vnímání rozdílů. K takovým hranicím patří i Rychlebské Hory.

Pokud pojedeme z lázní Landek nenápadnou silničkou k průsmyku v Rychlebských horách směrem na Javorník, přivede nás tato cesta k hraničnímu přechodu a samotám Travná, už na české straně. U Travné leží poutní kaplička zasvěcená panně Marii Salettské a pramen zázračné radioaktivní vody. Původně jsem sem jel s myšlenkou, že tento pramen je nějak propojen s lázněmi Landek. Ovšem je tomu docela jinak. Obě místa jsou příkladnou ukázkou toho, jak se odlišují geomantické celky. Pravdou je, že pramen a poutní kaple je už "za hranicí" v jiném celku, než prameny landecké a nabízí úplně jiné energie. Úsměvným paradoxem je, že polské prameny v Landeku patří ještě k českému celku Kladska a naopak pramen Na Salettě  na českém území už patří k celku polských rovin. Geomantická hranice vede právě po hřbetě Rychlebských hor, je docela zřetelná a tyto dva celky výrazně odděluje. Přijedete-li k prameni na Salletě od průsmyku v Rychlebských Horách, (tedy seshora), můžete poměrně jasně vnímat, jak je pramen a celé místo otevřené směrem "dolů" do údolí pod sebou, směrem k Javorníku. Jak se náruč země jakoby otevírá jedním směrem, a naopak k druhému stojí jakoby zády. Nic to nevypovídá o záměrech, účelu, či smyslu existence takových míst, jen je to zajímavé pro poznání příslušnosti a celistvosti zemských teritorií.

Poutní místo

Pro poutní místa je toto poznání velmi důležité pro volbu té správné přístupové cesty. Málo platné, pouť je duchovní záležitostí, ať už k cíli putujete s jakoukoliv vírou. Poutní místo musí být špičkou, závěrem a vyvrcholením cesty, která musí mít logiku, gradaci, správné milníky a optimální směr. Pouť, coby fyzické přemísťování, je vždy doprovázena cestou duchovní, gradací poznání a dospění k určitým závěrům a jisté moudrosti. Pokud není fyzická cesta v souladu s geomantickou energetickou cestou, není ani vnitřní duchovní cesta hladká a bez poruch. Proto je vždy důležité, kudy a jak se přemísťujeme, jaká místa poctíme svou návštěvou a pozorností, kde spíme, kde jíme. Pouť fyzická tady přerůstá v pouť životní, a vězte, že jedno velmi ovlivňuje druhé. Navštívená místa a prožitky z nich velmi ovlivňují naše životy. A platí i opak - naše energie ovlivňuje a mění místa, která navštívíme. I proto je potřeba tak dbát na osobní kultivaci vlastního ducha. Svět kolem nás si nezaslouží ani fyzický ani duchovní odpad, který do něj lidé trousí.

Pokud tedy přijedete k poutnímu místu kaple panny Marie Salettské autem a ještě k tomu z druhé strany (tak jako já), musíte věnovat hodně práce a času na sladění s místem, jeho přijmutí a pochopení. Čas a námahu, kterou jsme ušetřili, musíme zase odevzdat v jiné formě... Jinak to vede k nesouladu, nepochopení, neporozumění, nepřijetí. Energie místa vás nemá sílu oslovit, nepronikne pod "nepřipravenou kůži". Informace a prožitek nepřijde, z takových míst pak odjíždíme často nedotčení, s nepochopením, bez prožitků a bez uspokojení. Místo jsme sice fyzicky navštívili, ale vlastně jsme v něm nebyli. Naše duše byla ještě kdesi na cestě, když my už zase odjížděli jinam. A tak, přestože jsem místo navštívil, nafotil, s vodou si popovídal, pannu Marii pozdravil, necítím se oprávněn vám o něm psát. Pokud příběh zdejšího poutního místa a samotné panny Marie z La Saletty vzbudil vaši zvědavost, musíte si tam zkrátka zajet sami.

Jiří Škaloud

 

Regena 06 - 2016
Landek - PL
Lázeňský dům
Nejradioaktivnější pramen
Vojtěchův pavilon
Termální kruhový bazén
Duch času i místa
Pramen Chrobry
Zemské dračí léčivé síly
Neohrožený
A jejich dary
Travná
Saletta
Panna Marie z La Saletty
Poutní kaple
Zdejší voda
Turistické značení
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart