Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Broumovsko

Naše putování napříč Kladskem dnes zakončíme v jeho severozápadním cípu, který z větší části patří k České republice. (předchozí díly naleznete v sekci PRAMENY zde a zde) Broumovská kotlina toho nabízí nepřeberně. Od přírodních unikátů a liduprázdných horských stezek, přes řadu skvostných barokních kostelů a dalších památek, až po silná energetická místa. Všechno nestihneme, a proto se omluvme skalním městům a vydejme se dnes za místy historické kladské duchovnosti.    

Víme, že Kladsko je dnes součástí Polska, ale nebylo tomu tak vždy. Kladské Slezsko bylo po celá dlouhá staletí přímou součástí Českého království. Už Kosmova kronika se zmiňuje o městu (castellum) Kladsko, které v raném středověku patřilo Slavníkovcům. Broumovsko, které ke kladskému celku také patří, později kolonizovali benediktini z pražského Břevnova. Přemyslovci o Kladsko válčili s Piastovci a nakonec ho uhájili. Přišli jsme o něj až v prusko-rakouských válkách za Marie Terezie a definitivně až po Druhé světové válce při poválečném vyrovnání hranic s novým polským státem. Pokud jste teď souhlasně pokývali hlavou s představou, jak nám ta Marie Terezie prohrála Kladsko ve válce s Pruskem, a jak by se třeba mělo Kladsko (a jeho uhlí a zlato!) spravedlivě vrátit ke své otčině, podléháte zbytečným nacionalistickým smyšlenkám. Stačí se podívat ještě hlouběji do prehistorie slovanského osídlení kolem magické hory Slezy, do jejíhož vlivu Kladsko spadá. Kdo tam byl první? Keltové? Germáni? Slované? Komu vlastně patří země, a z které doby vzniká "náš" nárok na ní? Země na to má velice jednoduchou a ráznou odpověď. Jak už jsme si několikrát řekli, Země nezná naše lidské hranice a neuznává nároky těch či oněch obyvatel. Vnímá jen to, jak se o zemi, přírodu a půdu staráme, případně jak jí ničíme. Naše lidské představy o nároku a vlastnictví půdy spočívají výhradně v našem vědomí.

Ovšem jiná otázka je, kudy vedou přirozené geomantické hranice, které s těmi lidskými souvisí jen nepřímo. Přirozené hranice souvisí s hlubinnou geologií i topografií povrchu, s povodími říční sítě, s nadmořskou výškou, biotopy, klimatickými podmínkami i vzdušným prouděním. Jdou po geologických, hydrologických, ale i esoterních předělech a zlomech zemské kůry. Významné krajinné celky tvoří vlastní integrující energii, která jim dává jakousi lidmi vnímanou celistvost a větší či menší nerozdělitelnost. Čím více lidé vnímají a dodržují tyto hranice, tím pevnější jsou jejich sídelní a státní útvary. A také se tím jasněji krystalizuje jejich kolektivní příslušnost a povaha. Proto i Kladsko nabízí celistvost, která jde přes hranice, a která je porušena lidskými souboji. Díváme-li se na krajinu nezatíženýma očima, je celek daleko zřejmější.

Vambeřice

Poutní místo Vambeřice (polsky Wambierzyce) známe asi hlavně z Babičky Boženy Němcové, kde se pouť do tohoto slavného mariánského místa zmiňuje. Poplést nás může jiný známý pojem, kterým je "vamberecká krajka". Ta ale patří k českému městu Vamberk u Rychnova nad Kněžnou. Wambierzyce naopak nalezneme v Kladsku, poblíž Radkówa, na úpatí Stolových hor z polské strany. Z Broumova jste ve Vambeřicích za slabou půlhodinu cesty autem a pěšky (zkratkou) za slabé tři hodinky. Poutní místo vzniklo už ve 13. století, kdy zde podle pověsti zázračně nabyl zraku nevidomý Jan z Ratna. První co slepec uviděl, bylo oslepující zjevení Panny Marie, což ale jeho zraku zjevně prospělo. Poutní místo rychle získalo slávu, v barokním období tady postavili velikou svatyni Matky Boží, v roce 1936 pak kostel získal titul Basilika Minor. Na hlavním oltáři spatříte proslulou vambeřickou Pannu Marii z lipového dřeva, která patří ke skvostům raně gotického umění a její vznik se datuje také do 13. století. Plastika je velmi působivá, i když není příliš velká a téměř mizí v obrovském bohatě zlaceném oltáři, jehož barokní zdobnost a krása dozajista zapůsobí i na ateisty. Soška byla v roce 1980 korunována a panna Marie církví povýšena na Královnu rodin a patronku celého Kladska. Vambeřicím se také přezdívá Slezský Jeruzalém, v okolí nalezneme kopce s biblickými jmény. Velmi rozlehlý komplex poutní basiliky má připomínat Šalamounův chrám, hlavní chrámová loď je obklopena okružní chodbou s jedenácti kaplemi, v kterých nalezneme cenné obrazy s náboženskými výjevy. Nelze nezmínit vyobrazení českých patronů sv. Václava, Víta i Jana Nepomuckého a také svatou Hedviku, patronku Slezska (Jadwiga ¦l±ska). Autorství architektonického řešení areálu se připisuje Dienzenhoferům, kteří se také podíleli na přestavbě nedalekého Broumovského kláštera. Celý komplex je propojen s náměstím širokým schodištěm o 57 stupních. Na protějším kopci se můžete vydat na Kalvárii, křížová cesta je doprovázena téměř stovkou kaplí a dvanácti branami. Poctivá prohlídka všech pamětihodností poutního místa vám zajisté zabere celý den.  Z nadhledu Kalvárie lze s trochou vnímavosti snadno identifikovat i silná energetická centra. A pokud se za vnímavého zatím nepovažujete, stačí prostinká věc - sednout si na kopci pod strom a třeba doprovodit vítr při jeho ukolébavce zapadajícímu slunci. Místo vám zazpívá známou píseň o víře, lásce a naději...  

Broumov

Benediktinský klášter v Broumově má tisíciletou tradici. Zakládali ho mniši z Břevnova už v 13. století na území, které dostali darem od Přemysla Otakara I.. Benediktini té doby snad ještě mohli být nositeli a znalci vyhasínajících geomantických schopností a zdá se, že i tady v Kladsku svých schopností využili. I když krajina byla podle dobové citace "děsná v širé pustině", při vědoucím pohledu z výšin Broumovských stěn se otevírá jako kniha a ukazuje své neuralgické body i ohraničující pás okolních kopců, který vytváří klasickou údolní celistvost. Jen zůstává otázkou, zda tato kolonizační pacifikace krajiny byla až dílem benediktinů, či byla dílem starším a mnichy jen převzatým. Ať tak, či tak, neobyčejně zdařile to funguje dodnes. Klasická síť energetických přírodních míst na skalách a vrcholcích obklopujících kopců je doplněna křesťanskými akupunkturními body - kříži, božími mukami a kostely. Samotné město Broumov své energetické působení soustřeďuje kolem kláštera, kde původně stávala ranně středověká tvrz a v jehož okolí později vzniklo i historické město. Klášter byl zle zdevastován komunistickou státní bezpečností, ale dnes už znovu můžeme obdivovat dochované a opravené torzo původní klášterní knihovny, skvostný barokní kostel svatého Vojtěcha a dokonce i ověřenou a velmi věrnou kopii Turínského plátna. Prohlídku je žádoucí doplnit i návštěvou znovuotevřené a zrekonstruované klášterní zahrady. Tady se nabízí posezení pod nejstarším a největším dubem ve městě i v širém okolí. Jistě není třeba dodávat, že od takového pamětníka je možné se leccos dozvědět. 

Při návštěvě pamětihodností Broumova nesmíme zapomenout ani na zajímavou polohu jižního návrší směrem od středu města, kde se na hřbitově nachází nenápadný, ale o to zajímavější kostelík. Jde o nejstarší dřevěný kostel v Čechách. Kostel je věnován Panně Marii a tvoří jistou protiváhu k samotnému městu i klášteru. Budí dojem jakéhosi odsunutí, vymístění a opozice, což je pravděpodobně spojeno i s pozdějším protestantským využitím kostela. Ovšem tato jakási dualita energetických míst Broumava pomáhá nahlédnout i do původních plánů samotné kolonizační snahy a počátků zdejšího osídlení, které pravděpodobně šlo proti vůli původních obyvatel krajiny. Archeologický průzkum potvrzuje, že historie zdejšího osídlení je určitě starší, než středověký klášter, tvrz i město. Dřevěný kostel Panny Marie dozajista patří k místům, které by žádný návštěvník Broumova neměl minout. 

Další raritou Broumova, dosud nepříliš známou a nově objevenou, je výmalba kaple či kostnice, která se nachází v objektu fary vedle kostela sv. Petra a Pavla. Kaple svého času byla součástí hradebního opevnění a datace kresby je působivá. Překvapující nález byl učiněn nedávno, místnost dlouho sloužila jako sklad paliva a dokonce i jako garáž. Po vyklizení sutin se objevila neobyčejná, 700 let stará a poměrně dobře zachovaná hodnotná freska, přestavující známý motiv posledního soudu. Podle odborníků pochází už ze 14. století a patří tak k nejstarším a dobře zachovaným gotickým freskám v Čechách. Uvědomme si, že podobné malby obdivujeme třeba na Karlštejně. V záplavě barokních památek Broumovska jde o výjimečnou gotickou malbu, která je daleko starší než současná podoba kláštera. Zobrazené výjevy fresky jsou inspirovány evangeliem svatého Matouše o moudrých a pošetilých pannách, a také o setkání třech živých s třemi mrtvými či sváru duše a těla. Dají se v nich hledat a nacházet i skryté mystické a numerologické přesahy, archetypální mýty a filozofická podobenství. Křesťanská mystika z díla přímo čiší a i tím si srovnání s mystickým Karlštejnem plným skrytých významů a podobenství apokalypsy určitě zaslouží. Broumovská kaple u kostela sv. Petra a Pavla zatím není veřejně přístupná a její prohlídku je třeba předem dohodnout s místní farností. 

Broumovské stěny

Stěsnat Broumovské stěny do jednoho odstavce by vytvořilo z bizardních pískovcových stěn nedůstojnou betonovou zkratku. Vrátíme se sem tedy ještě někdy příště. Nyní se pokusme pouze o shrnutí a přehled toho, co Broumovské stěny jsou a jak se podílí na kladském celku. K tomu nám poslouží pohled seshora, z pozice Hvězdy. Kaple a chata na Hvězdě jsou známé turistické cíle. Nahoru se dá vyjet autem, ale pokud máte dost času, je pěší túra Kovářovou roklí od Hlavňova určitě zajímavějším a hodnotnějším způsobem putování. Na hraně Broumovských stěn tady stojí nejen dřevěná turistická chata, ale hlavně kaple Hvězda panny Marie Sněžné. Kaple patří k dílu broumovských benediktinů, dal jí postavit opat Zinke podle projektu K.I. Dientzenhofera. Stavba s půdorysem pěticípé hvězdy stojí na opravdu silném místě se strhující vyhlídkou na celé Broumovsko. Kdysi tudy vedla i jedna z přístupových stezek na Broumovsko a místo bylo označeno křížem a hlavně zdaleka viditelnou velkou hvězdou, podle které se poutníci orientovali. Tohle orientační znamení dalo místu jméno. Při cestě z vnitrozemí Čech se krajina pozvolna a stupňovitě zdvihá, aby nakonec prudkými skalními stěnami spadla do sníženin kolem Broumova. Ze strany Čech jsou tedy Broumovské stěny nenápadné vršky, ale v obráceném směru jsou opravdovými horami, které vypadají skutečně jako hráz či hradba, oddělující a chránící vnitrozemí Čech. Není divu, že taková přirozená hradba byla využívána i jako hradba skutečná a Broumovské stěny tak ve středověku patřily ke strategickému pásu národní obrany. Dodnes jsou mnohé energetické body velmi silné a nastavené jako ochranné a hraniční body. Broumovské stěny tak patří i k silovým územím, kde se dají energie míst dobře rozpoznávat. A protože i turistovo oko se může těšit bizardní a romantickou krásou skalních útvarů a výhledy do krajiny, patří Broumovské stěny k vděčným destinacím pro mnohé. 

Jiří Škaloud   

Regena 09 - 2016
Wambeřice
Wambeřice
Oltář ve Wambeřicích
PM ve štítu poutního areálu
Broumovský klášter z parku
Broumovský klášter z parku
Nejstarší a nejmoudřejší
Známý pohled na klášter
Známý pohled na klášter
Uvnitř kostela sv. Vojtěcha
Dřevěný kostel - nejstarší v Čechách
Dřevěný kostel  - oltář
Dřevěný kostel  v Broumově
Unikátní freska u kostela P+P
Kde ses tu vzala
Otázky a odpovědi
Hvězda
Broumovské stěny
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart