Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Lázně za horami

Jizerské hory na své severní hranici vytváří výrazný zlom. Náhorní plošiny hor tady prudce padají do údolí Smědé a okraj kopců tak vytváří výraznou geologickou hranici oddělující Frýdlantský výběžek od zbytku republiky. Dole v údolí na geologických puklinách ze země uniká oxid uhličitý, a tak tady nalezneme i lázně a prameny s minerálními vodami. 

Lázně Libverda

Malé lázně Libverda leží kousek od slavného poutního městečka Hejnice. Řada lázeňských hostů skutečně přichází pěšky od hejnického nádraží. Přesto jsou lázně samostatným celkem. Jsou schované v malém údolí a ani z vrcholků kopců výrazného Frýdlantského cimbuří je moc neuvidíte. Sevřené údolíčko jim společně s okolními lesy a lázeňským parkem dodává velmi útulné mikroklima schouleného náručí bez velkých větrů. Jsou to sympaticky malé lázničky, působící spíš dojmem soukromé zahrady. U vstupních bran do lázeňského parku vás uvítají mramoroví lvi, kolonáda a hlavní budovy obklopují dnes již jediné veřejně přístupné zřídlo minerální vody, nazvané Kristiánův pramen. Lázeňští hosté jsou ve valné většině ubytováni uprostřed parku v moderní budově, která bohužel až příliš připomíná panelák. Ospalý klid v lázních si uvědomíme zejména v kontrastu s nedalekým polským lázeňským městem ¦wieradów-Zdrój, které tepe životem a ruchem. Nebojím se napsat, že v Libverdě "chcípl pes", což ale považuji za pozitivum. Klid kolonád, zurčení pramenů, ticho v parcích a dokonce i nuda, kdy jedinou starostí je to, co si dám k obědu a kdy mám procedury, to vše jsou důležité nástroje léčby a rekonvalescence. Tělo i duše přechází do klidového a úsporného lázeňského režimu, kdy má prostor si vytvořit rezervy a provádět "údržbu těla", na kterou nemá při běžném životním shonu čas. Lidé se děsí nudy asi hlavně proto, že najednou zůstávají sami se sebou, a konečně slyší všechno to spílání a volání o pomoc. Křičí jejich tělo i duše...

V neposlední řadě je třeba ocenit i spojení zdejší vody s nedalekým mariánským poutním místem a řadou zázračných uzdravení. Vřele doporučuji návštěvu hejnického kostela i dnes. Patří k velmi silným a řídícím energetickým místům v systému Jizerských hor a podíváme se tam zase někdy příště. O pramenech v místě dnešních lázních Libverda máme zprávy už ze 17 století, kdy byly hojně navštěvovány hlavně lužickými a slezskými poutníky, směřujícími právě do Hejnic. Pramen by jistě i dnes byl součástí poutní tradice, nebýt toho, že si zdejší minerální voda svou kvalitou vysloužila pozornost balneologie, a proto zde koncem 18. století byly založeny lázně. Poutníci měli smůlu, majitel panství hrabě Filip Clam-Gallas dal původní výron zaslepit a vody byly nově navrtány několika vrty.

Voda nabízí jako léčivé složky zejména vápník a hořčík, a pochopitelně i vysoký obsah oxidu uhličitého. Významný je i podíl kyseliny křemičité. Minerálka se proto využívá k léčení srdečních a cévních onemocnění, nemocí pohybového aparátu, onkologické nemoci i nemoci nervové soustavy. Dnes jsou bohužel pitné kůry spíš okrajovou záležitostí a lázně léčí hlavně koupelemi. Kristiánův pramen se dnes čerpá z hloubky asi sta metrů a jeho voda je velice kvalitní občerstvující minerálka, ovšem bez velkých ambicí stát se "hvězdou večera". Je to taková skromná popelka, čekající, až si jí někdo všimne. Pokud ovšem naplníte její naděje, odvděčí se vám razantní silou své pomoci.  

Novoměstská kyselka
Minerální vody, které nalezneme na severní straně Jizerských hor, vyvěrají všechny podél geologických linií, které se táhnou ve východo-západním směru a oddělují pásmo jizerských žul od svorů a rul. Hluboká tektonická zlomová linie nazvaná „Libverdský pokles" navazuje na zlomy lužické a je součástí ukončení Jizerských hor. Na této linii nalezneme všechny zdejší minerální prameny - lázně Libverdu, Novoměstkou kyselku a radonové prameny u Nového Města pod Smrkem, i polské lázně Czerniawa-Zdrój a ¦wieradów-Zdrój, kde jsme byli minule. Prasklinami v tektonické kře vystupuje oxid uhličitý, voda se naopak kumuluje ve vrstvách rul a svorů, odkud se také vyplavují rozpuštěné minerální látky. Zdejší vody jsou středně mineralizované uhličité kyselky s obsahem hořčíku a vápníku i železa a s poměrně vysokým obsahem plynného oxidu uhličitého. Jemná mineralizace dodává vodám vynikající chuť a pro pitné kůry jsou tedy víc než vhodné.

Na rozdíl od celé řady uměle navrtaných pramenů na řadě míst naší vlasti, vyvěraly tady ve Frýdlantském výběžku některé prameny na povrch přirozeně. Obecně řečeno, taková původní a dobrovolná přírodní nabídka matky Země je vždy lepší, než když vodu čerpáme z vrtů. V lázních Libverda byly původní vývěry nakonec převrtány kvůli zvýšení průtoků i hygienické kvalitě vody, ale Novoměstská kyselka je dodnes opravdovým přírodním pramenem. Takové vývěry minerálních vod obohacených oxidem uhličitým běžně najdeme v Západních Čechách, ale tady v Jizerských horách jsou více než vzácné. I proto je zachovaný přirozený vývěr Novoměstské kyselky velmi unikátní. Nikdo tady nepostavil lázně, pramen leží i dnes mimo trvalé osídlení v lesích v podhůří Smrku. A přestože je zdroj upraven pramenným altánem, člověk ho dosud nevytrhnul z náruče přírody. I díky tomu se zde nabízí neobyčejně příjemné a přírodní energie. Jednotlivých výtoků kyselky je zde v údolí Ztraceného potoka více, ale povodně je poničily natolik, že kromě upraveného zřídla Novoměstské kyselky nejsou dnes prakticky k nalezení. Vývěry vody leží téměř v úrovni potoka, a tak pouze v korytě můžeme pozorovat oranžové nánosy tam, kde se voda minerálky připojuje k potoční vodě. Pramen Novoměstské kyselky leží přímo v jednom z bočních povodňových ramen potoka a na první pohled by se dalo soudit, že voda je vývěrem z ponoru povrchové vody někde kousek proti proudu. Takových pramenů nalezneme všude plno, a bývají často označovány jako nekvalitní, jelikož v nich vlastně vyvěrá potoční voda. Ovšem to, že tady je voda minerální, takovou možnost samozřejmě vylučuje. Voda musí pocházet z hlubokých oběhových tras a s povrchovou vodou potoka přímo nesouvisí. Budiž to učebnicovým příkladem, jak povrchové projevy mohou klamat a ovlivňovat naše mínění o podstatě a hodnotě. A to pochopitelně neplatí jen o přírodě a pramenech...

Novoměstská minerálka je vynikající lehkou a chutnou vodou se střední mineralizací a vysokým obsahem oxidu uhličitého. Přestože se k prameni musí pěšky do lesů, je o vodu velký zájem a místní jí hojně navštěvují. Pokud se vám tady podaří chvilku pobýt v klidu, vychutnejte si zdejší genius loci, který se před vnímavým návštěvníkem otevírá jako vějíř pomalu a opatrně. Vždy mi to připadá, jako když plachá srna vychází na paseku. S ostražitostí a plachou nedůvěrou, vždy připravena utéct, ustoupit, skrýt se. Kdo jí chce spatřit, musí přijmout pravidla, ukrýt svou sílu, správně se chovat, a teprve potom může (ale i nemusí) dostat důvěru a odměnu. Zkrátka a dobře, některé prameny jsou plaché, křehké, neuvidí a nepozná je každý. Tahle plachost je vlastně ochranou. Prameny jsou zranitelné, ublížit jim můžeme snadno, a to nejen v té reálné podobě poničení prameniště. Voda je tou poddajnou a opatrnou srnou, která vám z dlaní uteče, ale přesto se musí poddat síle lahví a hrníčků. Chcete-li ji zastřelit, budiž. Chcete-li ji spatřit živou, a dokonce si jí snad i naklonit a sblížit se s ní, stojí to daleko víc úsilí. Naberte jí do dlaní a počkejte až vám z nich neuteče...

Prameniště Novoměstské kyselky nabízí zejména perfektní relaxační energii přírodní živlové harmonie. Co se pod touhle frází skrývá? O živlech se hodně mluví, všichni víme, co asi znamenají. Přesto však jejich definice není úplně jednoduchá a pro vědu jsou živly docela neuchopitelné. Živly (elementy) vznikly historicky coby popis různých přírodních fenoménů, které kolem sebe lidé pozorovali. Bavíme-li se o harmonii (rovnováze) živlů, musí je vždy jednat o vyrovnávání energií. A proto se musíme nejdříve ptát, jak vypadá energie jednotlivých živlů, jak se vzájemně proměňují a s čím jsou spojeny. Zdá se to být snadné, ale opak je pravdou. Jen malý příklad - je led součástí živlu vody nebo už Země? A co oblaka? Jsou součástí vody, nebo vzduchu? Takové otázky si kladli už řečtí filozofové a dospěli v díle Empedoklesově k popisu živlů jakožto "fází", které se mohou libovolně kombinovat a přeměňovat jedna v druhou. A tak země zastupuje pevnou fázi, voda kapalnou, vzduch plynnou a oheň zastupuje světlo, vlnění, případně plazmu. Působením jednotlivých živlů na základní materii (temnou hmotu) se všechny látky přeměňují jedna v druhou, například působením živlu ohně se voda přeměňuje v pevný led, případně v páru. Kombinace živlových energií se dá hledat i v existenci různých přírodních fenoménů. A tak můžeme například rozlišit horniny podle jejich původu - sedimenty můžeme definovat jako kombinaci Země s Vodou, vyvřeliny pak Země s Ohněm. Nebo například mlha, déšť, sníh, led jsou různé kombinace Vody, Vzduchu a Ohně. Jistě sami naleznete mnoho dalších příkladů kombinací jednotlivých živlů. Existence čtyř živlů a jejich kombinatorika se dá velmi snadno aplikovat i na život, DNA, kombinace aminokyselin, povahové vlastnosti, roční období. Zdá se, že čtyřka je v přírodě velice oblíbená číslice Smile.

Co tedy vlastně znamená, když nějaké místo vykazuje živlovou rovnováhu? První myšlenka je nasnadě - jde o jakousi rovnováhu přírodních sil, které se v daném místě nachází. Ani moc horko, ani zima, tak akorát vody a vše zdravé, zelené, živé. Zítra tomu může být jinak, může pršet nebo být vichřice, ale dnes místo nabízí rovnováhu. Ale je to opět trochu složitější. Živly se harmonizují v rámci větších celků, a zahrnují nejen počasí, ale též stav země, včetně atmosféry a biosféry. Celková rovnováha živlů nastává v rámci celé planety, a navíc ve velmi dlouhých cyklech. Příkladem budiž například střídání ledových dob, nebo i jen prosté střídání léta a zimy. Vždyť například přebytek letního ohně se kumuluje do rozpálené skály, aby pomohl snižovat zimní teplotní deficit, a tak podobně.

 Pokud tedy nějaké místo vykazuje znaky živlové rovnováhy, jde o rovnováhu v rámci delšího období. Spíš než o příjemné a vyvážené momentální počasí, jde o dlouhodobou stabilitu a robustnost místa z hlediska ekologické, geologické i geomantické rovnováhy. Proto se živlová harmonie může klidně objevit i při extrémních výkyvech počasí, či dokonce třeba po zemětřesení. Globální energie živlu je nadčasová, komplexní a celistvá, vyjadřuje jakéhosi „egregora", ducha či snad průměrné působení daného živlu. Odtud je jen kousek k představě vědomí, které daný živel představuje. Místa se živlovou harmonií jsou pochopitelně velmi silná zemská místa, která vynikají hlavně stabilitou, neměnností svého působení, zvyšují naše jistoty, upevňuje důvěru v existenci stabilních hodnot. A pochopitelně jsou nadobyčej příjemná a krásná. A takový je i pramen Novoměstské kyselky.

Jiří Škaloud

 

Regena 11 - 2016
Lázně Libverta
Pramenný altán
Kolonády
Kristiánův pramen
V malém údolí
Strážní lvi
Vstup do areálu
V celé své kráse i tichosti
Novoměstská kyselka
Minerální voda
Živlová harmonie
Působení a stabilita
Tak zas někdy příště
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart