Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Občas se nám něco povede (napravit)

Po zásahu dělostřeleckými granáty stavby hoří. Nikdo nehasí, lidé už dávno museli odejít. Prach sedá do sutin, ruiny se halí do tiše postupující zkázy, která bude pokračovat ještě desetiletí. Příroda si bere zpět většinu hmotných pozůstatků. Zapomeňte, zní rozkaz shůry. Zabít vzpomínky a lidskou paměť je ale těžší, než by si mocní přáli. A i když pamětníci umírají, krajina je stále plná vzpomínek, náznaků, symbolů a samozřejmě i energetických míst.    

Vojenský výcvikový prostor Libavá v Oderských vrších znají mnozí muži, kteří prošli základní vojenskou službou. Ale už jen ti nejstarší si pamatují, že vzniknul až po válce po odsunu převážně německého obyvatelstva. Řízené dosídlení českým obyvatelstvem bylo záhy přerušeno a čerství čeští přistěhovalci znovu rychle vystěhováni. V padesátých letech vzniknul výcvikový prostor obklopený vojenským újezdem v okolí města Libavá. Mnoho zdejších vesnic a samot řízeně zaniklo, ruiny domů i řady historických památek pokryla vegetace, lidé odešli, vojáci zůstali. Od roku 1968 tady navíc sídlily jednotky okupační sovětské armády, které zde údajně měly i jaderné střely. Jedním z jejich palebných postavení bylo i slavné poutní místo Stará voda, neboli Altwasser. Je tudíž jasné, že místo patřilo k těm nejutajovanějším a zmizelo z map i z krajiny.

Stará voda přitom původně byla velká osada. Její historie se táhne už od roku 1250, v roce 1930 zde ještě bylo 76 domů a od roku 1690 zde stál velký piaristický klášter se školou, kde studovala řada známých osobností v čele s J.E.Purkyně a A.C.Stojanem, pozdějším arcibiskupem. Nejen klášter, ale i mnohé další zděné stavby byly patrové, byla zde řada velkých statků, rybníky, tři lomy na břidlici, klášter měl velikou a pěstěnou zahradu, přilehlý poutní kostel svaté Anny a Jakuba Většího byl mohutnou dvojvěžovou barokní stavbou, které důstojně plnila roli poutního kostela. Kostel přežil jako jediná stavba dodnes. Jistě si dovedeme představit jeho stav a vzhled po dlouhodobém pobytu vojsk. Chtělo by se říci, že kostel přežil jen zázrakem... Byl od roku 1951 chráněnou historickou památkou, což znamenalo, že se do něj nesmělo střílet, ale na jeho údržbu ani rekonstrukci nikdy jaksi nezbyly peníze. Dnešní situace je už příznivější. Vojenský prostor Libavá je od začátku roku 2016 zmenšen a kostel a území kolem něj je konečně zase celoročně přístupné. Dostaneme se k němu od silnice mezi Městem Libavá a Budišovem nad Budišovkou. Kostel je od roku 1991 pracně renovován, zdrojem peněz byla (kupodivu) česká armáda a též Česko-německý fond budoucnosti. Nutno podotknout, že sponzorské dary přicházejí převážně z Německa. Na obnově se svou prací významně podílejí také skauti, včetně řady zahraničních brigád. Stará tradice poutního místa tedy pomalu znovu ožívá, i když stále poněkud stranou zájmu hlavního proudu českých úřadů i věřících. Poněkud trpně a bez velkého zájmu a popularity přijímáme peníze a opravujeme ty "německé" památky, které jsme koneckonců my sami nechali zdevastovat. Slyšíte, jak hloupě to zní? Jak zbytečné jsou takové nacionalistické podivnosti v místě, kde voda tryská už minimálně 600 let k užitku všech žádoucích? Jak hloupé jsou lidské řevnivosti v místě absolutní přírodní harmonie? A jak se nad námi hořce a s velkým pochopením usmívají všechny duchovní bytosti? Lidé ničí, boří, ale i staví a snaží se napravovat svoje chyby i chyby druhých. Jedni dělají to, druzí zas to druhé. Ke kterým chcete patřit vy?

Kaple sv Anny a Královský pramen

Kostel svaté Anny a svatého Jakuba na Staré Vodě je tedy jedinou stavbou, která zbyla z celé vesnice. Ovšem slávu poutnímu místu nepřinesl kostel, ale pramen vody, který nalezneme asi kilometr pod kostelem. Přestože se až k prameni dá dojet, zanechejme auto u kostela a pěšky se tam starou poutní cestou pojďme podívat. Není to daleko a cesta je dodnes lemována kaštanovou alejí. Krátká procházka do hloubi vojenského újezdu nám pomůže se propojit se zdejším zvláštním duchem místa. Za slunného letního podvečera, či v mlze podzimních rán, v každém počasí se tady otevírá k nahlédnutí kniha místních příběhů o zánicích a znovuzrození. Jak poučné a bytostně přírodní jsou takové příběhy... 

Poutní tradice tohoto místa je spojená s pramenem zázračné vody, kterému se říká Královský. Údajně se tady měl zastavit polský král Boleslav II., a měla se mu zde zjevit svatá Anna a kárat ho za jeho zlé skutky. Král se zastyděl a vstoupil do kláštera. Moc se kát nestačil, neboť za dva roky umřel. Podle jiné pověsti zde kázali a křtili už Konstantin s Metodějem. Jako mnoho dalších zázračných studánek je prý voda vhodná hlavně na choroby očí. Dokládá to řada zázračných uzdravení. Dřevěná kaple nad pramenem vznikla už na počátku 18. století a k rozvoji místa jistě přispěla i péče piaristických mnichů a žáků gymnázia. Místo zaniklo společně s celou Starou Vodou a pramen sporadicky využívali pouze vojáci. Z kaple zůstaly pouze kamenné základy zarostlé kopřivami. Od roku 2002 se kaple postupně renovovala a dnes se můžeme potěšit pohledem na rekonstruovanou, tedy spíš znovupostavenou stavbu. Při pohledu na kapli, perfektně zasazenou do stráně, se mnou jistě budete souhlasit, že rekonstrukce je velmi zdařilá. Přiznání účelu, umístění a otevření pramene přímo v kapli, je důstojným vyjádřením přímé úcty k prameni a vodě jako takové. Přestože vlhkost zdivu a omítkám nesvědčí, voda neteče jen stranou od kaple coby víceméně trpěný průvodce křesťanské síly dominantních duchovních bytostí, ale zaujímá čestné a hlavní místo přímo pod oltářem. Křesťanství (už svým názvem) je vystavěné na "křtu" a svěcení vodou, tedy magických vodních obřadech. Proč to hrdě nepřiznat? Navíc je pramenná kaple otevřená, bez mříží a díky tomu je fyzicky i přeneseně duchovně otevřená vždy a všem. Dokonce i zasvěcení kaple svaté Anně se tak trochu upozaďuje a kaple se stává více ekumenickým prostorem, zasvěceným obecné duchovnosti spojené se samotnou vodou. Věřím, že autoři díla záměrně potlačují protekci místa jen pro někoho, a že nechávají přístup všem, s plným vědomím nebezpečí poškození od vandalů a hlupáků. Stejně jako například u kaple v Suchém dole na Broumovsku, se i tady dobrovolně nabízí druhá tvář k úderu. Spousta práce, úsilí i peněz je v sázce proti hlouposti a zmaru ničitelů. Místo se má bránit samo svou velebností a duchovní silou. Zdá se vám to zbytečné riskování? Přesto to stojí za to. Už proto, že zámky, uzavřenost a zákazy vždy vzbuzují protivenství a odpor. Naopak otevřenost, velkomyslnost a volnost vzbuzuje více mírnosti, pochopení, smířlivosti a ohleduplnosti u všech, kteří přichází. Co víc potřebujeme v době vzrůstající agrese a netolerance? 

Přicházíte-li v horkém letním podvečeru, posaďte se na schod ve vstupním oblouku kaple. Za zády vám bude zpívat skvělou a silnou píseň voda. Můžeme se o ní opřít jako o pohodlné a chladivé opěradlo. Okolí jakoby ztuhlo v čase bez pohybu, je bezvětří, letní večer, jen cvrčci rámusí z protilehlé louky. Nic se nehýbe, zůstal jen zvuk vody za zády v kapli. Voda klokotá, zurčí, bublá, halasí, ruší a cvrliká spolu s cvrčky. Neklidná a nezastavitelná se nám neustále připomíná a porušuje strnulost okamžiku. Z bezčasí a věčnosti nás voda strhává zpět do plynutí života. Živel vody tak nese naši schopnost vnímání plynutí času. Slunce se pročesává korunami stromů v okolí a rozehrává všechny ty hry zelené, hnědé a žluté. Stále stejné a přesto nikdy se neopakující, to nejvšednější i nejneobyčejnější, zcela racionální kouzlo zázračného systému přijetí ohně slunce do kolotoče životních forem. Fotosyntéza, ztráta pigmentace, osmóza, tepelný a vodní režim, uhlovodíky, dýchání... Stále to vidíme kolem sebe - zcela racionální jevy, děje a přírodní procesy se zvolna, nenásilně a plynule přeměňují na kouzlo zázraků. Rozum chce vědět, znát, měřit, využít. Srdci stačí jediné - je to krásné, dojemné, miluji to a chci to zachovat... Z míst, jako je Královský pramen, se odchází vesele a s nadějí. S nadějí, že to s námi lidmi ještě není tak špatné a občas se nám přece jen něco povede (napravit).

Maria ve skále

Stará Voda není ani zdaleka jediným poutním místem v této části Slezska. Naopak, poutě byly svého času velmi populární hlavně mezi německým obyvatelstvem, a tak se tady takových míst zachovala celá řada. K těm významnějším dozajista patří i Maria ve Skále v údolí Odry poblíž osady Klokočůvek. Poblíž Spálovského mlýnu tady ze skály vyvěrá pramen považovaný za zázračný. Nad pramenem ve skalním výklenku stojí socha panny Marie Lurdské. Nejen v době poutí je zde plno květin a milodarů. Místo je to velmi romantické a dozajista stojí za návštěvu a to nejen věřících. Dodnes se zde konají křesťanská setkání o mariánských sobotách a velké pouti vždy na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15.8) a také v září, kdy se slaví svátky narození Panny Marie a také památka Panny Marie Bolestné. Pouti jsou hojně navštěvovány.  Bohoslužby pod širým nebem jsou tradičně doplněny i radovánkami světskými. A tak si vedle církevních upomínkových předmětů, cukrovinek a výrobků tradičních řemesel můžete zakoupit i obvyklý pouťový sortiment. Přesto se tradiční význam pouti neboli skutečného putování do místa zázračného zjevení dochoval v původním smyslu. U vývěru vody stojí po celý den dlouhá fronta poutníků, kteří trpělivě čekají, až na ně dojde řada a budou si moci nabrat zázračnou vodu do lahví i lahviček. Myslí na své blízké a chtějí i jim dopřát sílu a moc zdejší vody. Žádné únikové řečičky o tom, že "ze zdejší vody je vynikající kafe..." Až mi vhrkly slzy do očí, když jsem si uvědomil, že tihle lidé nemusí číst moje články o zázracích vody. Tyhle stovky a tisíce lidí to sami dobře vědí a svým činem dokazují, že víra v sílu vody je stále živá a funkční.

A jaká že to je, ta zdejší voda? No, skvělá, jak jinak... Patří ke skalním vodám, prýští přímo z puklin v malé jeskyňce, kde stojí socha panny Marie Lurdské. Voda je v létě ledová a v zimě nezamrzá a neslábne. Jasný důkaz jejího hlubokého původu a velké kapacity jejího rezervoáru. Pochopitelně i tady se nabízí známá otázka, zda za silou jejího působení stojí samotná voda, či duchovnost víry. A jako vždy přichází jediná odpověď - je to úplně jedno. Ať už voda funguje svou vlastní silou, nebo se jedná o proces informačního ovlivnění vody, či jde opravdu jen o placebo efekt, funguje to. Ne vždy, ne každému, ale funguje to. Není důležité, proč se takové věci dějí, důležité je, že se dějí. A ještě důležitější je vědět, za jakých podmínek se dějí. U vody pramenů je to prosté. Je třeba přicházet s laskavým přáním, pevným přesvědčením, velkou pokorou a vědomím, že nemusím všemu rozumět...  

Jiří Škaloud

Regena 03 - 2017
Poutní kostel Stará voda
Poutní kostel Stará voda
Poutní kostel Stará voda
Historické foto (z info tabule)
Historické foto (z info tabule)
Ruiny kláštera
Paměť krajiny
Kaple a Královský pramen
Kaple a Královský pramen
Kaple a Královský pramen 1
Královský pramen
Královský pramen
V kapli
Maria ve skále panna Maria Lurdská
Poutníci čekají na vodu
Květiny a voda i v zimě
Děkujeme
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart