Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Jizerské čekání

Jsou místa, která na něco čekají. Přijdeme tam, a cítíme se tak trochu jako ve frontě. Z místa lze vycítit napětí, očekávání a hlavně cosi jako odpočítávání. Netrpělivost, s jakou se díváme na hodinky a čekáme, až přijdeme na řadu. Až nastane ta naše "hvězdná chvilka". Taková místa jsou v procesu změn, ať už čekají na lidský zásah, či nějakou příští událost. Čas tady hraje důležitou roli.

Protože čas umíme vnímat jen podle změn, které se odehrávají v nás či ve vnějším světě, vnímáme i takováto "časová" místa jako propojená s nějakou proměnou nebo s frekvencí střídání. Taková místa mohou mít svůj cyklus periodických změn, svá minima a maxima. Stejně jako naše těla, která prochází mnoha cyklickými biorytmy, prochází i energie míst v krajině pravidelnými změnami kvality i intenzity. Spojení s denním cyklem je pochopitelně nejčastější, ale jsou i místa "zimní" či "letní". A samozřejmě nezapomeneme ani na cyklus Měsíce a střídání jeho slapových sil. A jsou i mnohem delší cykly - ať už změny gravitačního pole, geomagnetické aktivity, nebo precesní pohyb kolísání zemské osy a třeba doby ledové. Jak vidno - některá "čekání" mohou být opravdu hodně dlouhá.  

U menhirů se diskutuje o tom, že při východu Slunce a dopadu prvního slunečního paprsku se mění jejich rezonanční frekvence. A pochopitelně i během dne se kámen při putování slunce po obloze nerovnoměrně zahřívá z jedné či druhé strany a tím se mění jeho vnitřní napětí. Pokud kámen obsahuje křemík a třeba i piezoelektrické krystaly, vždy v něm musí vznikat i elektrický náboj a elektromagnetické pole. A dá se předpokládat, že proměny probíhají nejen u ověřitelných fyzikálních energií, ale nastávají i u "jemněhmotných" energií. V průběhu dne i roku a též v souvislosti s momentálním stavem počasí se proměňuje energetická aktivita místa. Proto někdy nalezneme některá místa "zavřená, nepřístupná, neaktivní" a jindy naopak. U některých míst to není tak znatelné, jiná jsou na správné načasování citlivá velmi. Zákon času a synchronicity (načasování) tady hovoří jasně a úsměvně - když chcete poznat dominantní energie místa, přicházejte na ně v ten správný čas. A který že to je? No přeci ten pravý :-).

Polední kameny

Jedním z takových koutů, kde se dají proměny míst v čase sledovat, jsou energetické body na severním okraji Jizerských hor. I z turistického hlediska patří Polední kameny k tomu nejlepšímu, co tato část Jizerských hor nabízí. Společně s Ořešníkem, Frýdlanským cimbuřím a Paličníkem patří k nejvýraznějším skalám, které při pohledu zespoda od řeky Smědé přitahují zrak každého návštěvníka. Lákají k návštěvě, ale cesta k nim je opravdu namáhavá. Nadmořská výška Poledních kamenů je přes 1000 metrů a převýšení z Hejnic je víc než 600 metrů. Nejpohodlnější je vyjet nahoru na Smědavu a podniknout túru odsud. Na Smědavu vás může dopravit i autobus, čímž vám odpadne nejen starost o automobil a placení tamního parkoviště, ale také se nemusíte vracet zpět a můžete sestoupit až dolů do poutního areálu v Hejnicích, kam vedou nejen stezky, ale i energetické vazby z mnoha vrcholových skalisek. Na vrcholu Poledních kamenů nalezneme podobně jako na hoře Jizeře a dalších místech v oblasti skaliska, která jsou pozůstatky mrazového rozpadání zdejších žulových masivů. Skalek a balvanů je zde celá řada, a proto i energetických míst působení je zde více. Na Poledních kamenech dozajista zaujme dvojitý viklan přírodního původu, a nepochybně i vrcholové vyhlídkové místo. Zde, na plochém kameni mezi dvěma většími, se zastavme. 

Nevím, kdo a proč pojmenoval toto skalisko na hřebeni Frýdlantského cimbuří Poledními kameny. První, co nás asi napadne, že může jít o pojmenování podle polohy slunce v poledne. Pokud je tomu tak, hledal bych určitou prapůvodní pozorovatelnu na místě ležícím na sever od Poledních kamenů. Z takové pozice bude slunce vždy kulminovat ve své polední poloze právě nad tímto výrazným skaliskem. Skála tak mohla kdysi sloužit jako přesný indikátor poledne, a to celoročně. Ale ať je důvod pojmenování Poledních kamenů jakýkoliv, jde o zajímavou souhru s tím, co se tady odehrává z hlediska esoterních energií. Zdá se totiž, že působení tohoto místa na člověka nějakým způsobem opravdu souvisí s denní dobou, a dopoledne je jiné než po obědě. Protože jsou vrcholové skalky celý den na slunci a jsou orientovány severojižním směrem, svítí slunce na kameny dopoledne z východní strany a odpoledne stále víc od západu.

Společně s denním rytmem se zvolna proměňuje i zdejší energie. A protože slunečními i zemskými cykly jsme řízeni prostřednictvím biorytmů i my a všechny ostatní živé organizmy, dochází tady na Poledních kamenech k zajímavým interferencím mezi stavem našich těl, orgánů i myslí a proměnlivou energií místa. Čas a frekvence nejrůznějších biorytmů (včetně znamení zvěrokruhu) jsou tím, co vnáší do působení místa zvláštní dynamiku, místo statického a neměnného působení zde máme cosi, do čeho je potřeba se "strefit", naladit proměny vlastních biorytmů do resonance s místem. Toto sčasování rozhodně není nic jednoduchého. Možná i proto jsou jednotlivé osobní prožitky z Poledních kamenů tak odlišné - zatímco někdo odchází nadšen a posílen, jiný se unaveně odpotácí a podezíravě se rozhlíží, kdo nebo co mu ublížilo. Snad jedinou radou, kterou můžu obecně nabídnout, je pobyt na Poledních kamenech v období kolem poledne. Zvoní-li dole v Hejnicích poledne, zvolna se mění energie místa od mužských energií k ženským, od mládí ke stáří, od těla k duši. Zkuste se trefit do okamžitého nastavení a Polední kameny vám poskytnou nadstandardní přísun energie. Touto zvláštní časovanou funkcí dobře zapadají do působení celého tohoto koutu Jizerských hor. Energie jsou tady takové neukončené, pulsující, proměnlivé a čekající na cosi, co se mělo stát, nebo se teprve stane? Jisté napětí, které toto dlouhé čekání přináší, můžete cítit i na Poledních kamenech.

Paličník

patří k dalším významným a vyčnívajícím skalním vrcholům, které jsou viditelné z údolí kolem Hejnic. Nalezneme ho východním směrem na ostrohu Klínového vrchu, který odděluje údolí Smědé a silnici na Smědavu od masivu Smrku. Východní poloha Paličníku nad smědavským údolím určuje i dobu, která se nejvíce hodí k jeho návštěvě. Tou dobou je ráno či časné dopoledne, vyplatí se tedy si přivstat. Nejjednodušší cesta na Paličník začíná opět na Smědavě, kam se lze dostat autem či autobusem. Od Smědavy je několikakilometrová cesta nepříliš náročná a vede téměř po vrstevnicích. Pokud odoláte lákání nedaleké hory Smrk, na Paličníku jste za chvíli. Žulová skála Paličníku je podobná všem ostatním v této oblasti. Jde o rozeklaný a romantický mrazový srub, vyčnívající nad okolní les. Vrchol zdobí vyhlídka, dřevěný kříž a také zbytek veliké skalní mísy, která je současně také tím pravým silným energetickým bodem. Na vrcholek vedou schody a žebříky, ale výstup není příliš náročný.
Pohled do údolí Smědé je z Paličníku opět strhující, ale i tady doporučuji se soustředit spíš na to, co se děje pod našima nohama a nad  hlavou. Propojení a energie tohoto místa hovoří o významnějším napojení.

Ořešník

Skalní ostroh Ořešník není ani nejvyšším, ani nejnavštěvovanějším skaliskem v této části Jizerských hor. Ale patří k tomu nejlepšímu, co nám celá tato zvláštní oblast může nabídnout z pohledu esoterických vjemů a působení. Ořešník nalezneme vysoko ve svahu Jizerských Hor nad poutním místem v Hejnicích na trase červené turistické značky. Už od odbočky z této značky začíná celá řada skalek, z nichž každá sama o sobě je zajímavá a nabízí mnoho příležitostí k práci na sobě i svém vývoji. Už při vstupu do areálu odložte všechny masky, předsudky, představy a pózy. Vraťte se k čistotě malého dítěte, otevřeně definujte důvody a záměry rozumu a ukažte své srdce. Postupně se prokoušete až k vrcholovému bodu, který je přístupný poměrně obtížně po žebřících a pro hůře se pohybující zájemce je dost nepřístupný. Ale námaha a případný strach spojený s výstupem (a hlavně sestupem) je jistou zkouškou a cenou za strhující pohled z vrcholu. Když už konečně stanete na vrcholu, je třeba se tímto pocitem nechat naplnit. Proč se strachovat toho, jak se dostanu dolů, když jsem konečně na vrcholu? Konečně jsem dosáhl cíle, a kazit si tuhle chvíli a skvostný pocit obavami z toho co bude následovat, je víc než zbytečné. Krásný příklad jak si svými představami kazíme prožitky z „tady a teď".

Pokud sem vystoupíte v pozdním odpoledni či k večeru slunečného jarního dne, zapadající slunce vám otevírá i cestu k nejsilnějším senzibilním zážitkům. Slunce ze západní až severozápadní strany je zkrátka tou nejlepší pozvánkou a vstupenkou pro pochopení a přijetí tohoto místa. V jasné zeleni buků pod sebou pozorujeme skalní hřbety osamocených skalisek. Svahy pod námi tvoří rozsáhlou přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny s přirozenými porosty buků, lip i dubů. Dole v údolí vidíme poutní areál v Hejnicích, osa kostela míří přímo sem, a energetické propojení je více než zřejmé. Jakoby se duchovnost slavného křesťanského poutního místa panny Marie tady dostávala do skutečného souladu s energií přírodních sil samotné skály, tak aby společně zamířily vzhůru k nebi.  A protože skály na Ořešníku zcela jistě existovaly už dávno před křesťanskou érou, zcela jistě byly i svatyní, pozorovatelnou i místem duchovnosti od nepaměti. O tom se nedá pochybovat, už proto, že místo má stále tutéž energii i dnes. Zachovalo si dávný ráz souladu s přírodou, živly a lesem v okolí. Místo má stále co říct i dnešnímu návštěvníkovi o tom, jak vypadá skutečná realita hmotného života na planetě Zemi. S překvapením nás velmi silně upozorní na to, že „realita" je ve skutečnosti docela odlišná od toho, co vidí a vnímá tzv. racionálně uvažující rozum. S nemenším údivem můžete zjistit, že to, že se něco nedá změřit a zvážit, není a-priori důvodem k popření takové existence. A nutně to nemusí měnit náš pohled na svět, ale mění se naše hodnocení toho, co ještě je „normální" a co už za „normální" nepovažujeme. Zjištění, že realita je stejně relativní jako cokoliv jiného a že skutečnost je velmi subjektivní - to může být pro někoho velmi znepokojivé. Destabilizace hodnot, názoru, měřítek, a hlavně tzv. životních jistot - toho se obáváme a snažíme se tomu vyhnout. Ale někdy zbytečně, stačí se jen pevně opřít. O co, ptáte se? No přeci o to jediné, o co můžeme opřít vždy - o podporu od našich předků (a to bez ohledu na to, zda žijí, či už nikoliv), o energii domova a pochopitelně hlavně o samotnou planetu. Tyhle naše nezpochybnitelné hmotné kořeny jsou vždy za našimi zády jako připravená opora. V každé chvíli a v každém místě, s jejich podporou se destabilizace nikdy nekoná. Pro připravenou duši je to velmi osvobozující zjištění. Na Ořešníku k takové jistotě můžete dospět a právem tedy místo za jedno z těch, kde dochází k rozvoji osobnosti a k jedné z mnoha „transformací", kterými za života procházíme. Ořešník je skutečně multifunkčním areálem s mnoha jednotlivými energetickými místy s různou funkcí. Daly by se tady strávit hodiny a dny, či celé životy, naplněné prací na sobě. Vyčleňme si tedy v dnešní uspěchané a zkratkovité době alespoň dvojnásobek času, který bychom místu věnovali normálně. Místo si to rozhodně zaslouží. Přesně řečeno - zasloužíte si to vy, protože čas zde strávený je mnohonásobně vrácen v neocenitelném působení tohoto zvláštního místa. Podmínka vstupu a otevření místa je jediná, ač těžká - vstupovat a pohybovat se zde s pokorou a maximální upřímností sám k sobě.

Jiří Škaloud

Regena 04 - 2017
Polední kameny
Polední kameny
Polední kameny
Polední kameny
Polední kameny
Paličník
Paličník
Paličník
Ořešník
Ořešník
Ořešník
Ořešník
Ořešník
Ořešník
Ořešník
Pohled na Hejnice z Ořešníku
Hejnice
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart