Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Nemoci se hojí díky kostihoji

Péče o fyzické tělo by měla být samozřejmostí, ale jak se tak stává, někdy ji opomíjíme, nevěnujeme jí pozornost, a to i přesto, že se tělo tu a tam hlásí bolístkou.  A nebylo tomu jinak při putování na Velký Rozsutec.
Je teprve něco málo po půlnoci, když vyrážíme na cestu. Ne, ne. Nejdeme hledat Jánošíkův poklad, který bychom určitě našli, kdybychom chtěli, ale to my ne, my máme ušlechtilejší cíl - z jedné z nejkrásnějších hor Slovenska chceme pozdravit vstávající Slunce.
Dojeli jsme do obce Štefanová, odkud se natěšení vrháme stezkou vpřed. Skoro běžíme. Za sebou brzy necháváme Horné diery s lávkami a řetězy, které nám i potmě pomohly v prudkém stoupání potokem a skalními štěrbinami. Projdeme soutěsku Tesná Rizňa a už jsme v sedle Medzirozsutec, kde děláme jen malou pauzu. Už se rozednívá, už chceme být nahoře na hoře! A tak pospícháme skalnatým terénem nahoru i dolů...

A jéje, menší pád! Koukám na koleno, trochu jsem si ho odřela, protahuji kotník, bolí. Ale na nějaké stesky není čas, vždyť přede mnou je poslední úsek, posledních málo metrů s řetězy! Hurá! Dostala jsem se na vrchol včas a vychutnávám si 1610 metrů nadmořské výšky. Máme štěstí, nahoře nikdo není a do rozbřesku ještě nějaký čas zbývá. V klidu usedáme, splýváme s krajinou. Nerušeně se kocháme nádhernými výhledy. Okolní hory se představují ve své nejkrásnější podobě. Jako na dlani máme Malou Fatru, Vysoké a Nízké Tatry. Derou se první paprsky, oslnivá záře a zvětšující se kotouč. Ano! Všechno se probouzí. Krajina dostává novou tvář, jsme svědky magické hry barev. A novou barvu získává i můj kotník. Hlásí se bolestí a nechce se nechat odbýt. Zvětšuje se a zvětšuje, domluva nepomáhá.

Cesta dolů je vždy horší a s mým sebestředným kotníkem zvlášť. A tak, když se kulhavě vracím cestou kolem potoka, hledám kostihoje. Jak z názvu vyplývá, jde o bylinu, která pomáhá hojit zlomené kosti, kdy podporuje rychlou obnovu tkání. Oficiálním názvem kostival lékařský (Symphytum officinale). Je velmi účinný, bylinkáři ho mají rádi, na rozdíl od oficiální medicíny, která v něm objevila karcinogenní látky.
Tipuji místa, kde jsem jej naposled viděla. Právě teď na podzim už ho moc vidět není! Rostlina zatahuje do země, ale za to je v kořeni nejvíce účinných látek. To platí i o jaře před začátkem vegetačního období.  Po několikátém marném pokusu bořím opět lopatičku do země. Něco mi říká, nevzdávej to, však jej najdeš! A pravda. Konečně tahám na světlo černočerný kořen, a dokonce tlustý na dva palce. Od hlíny jej trošku očistím a nachystaným kamenem jej rozbíjím. Uvnitř je barvy bělavé. Urputně do něj tluču, pokouším se udělat placku. Kostival obsahuje množství slizovitých látek, a tak jde zpracování ztuha, ale pomaličku vzniká hmota slizko-mazlavě-mastná se specifickou vůní. Ještě do směsi párkrát plivnu, přidám pavučinu, pořádně prohnětu a cosi si při tom mumlám pod nos. To už je sice k ničemu, ale Putující koukají s očima navrch hlavy. Připravenou lepkavou placku pokládám na bolavý kotník, přes ni igelitový pytlík a obinadlo. Účinek se dostaví rychle, k autu dokulhám sama a zdaleka nejsem poslední.
A protože kostival příznivě působí při zánětech, podvrknutí, výronech, pohmožděninách, bércových vředech, menších popáleninách, omrzlinách, či při tlumení projevů akné, hledám další kořeny. To ovšem až později, mimo území národního parku.  Za vysokým léčebným účinkem kořene stojí alkaloidy, zejména allantoin. Pracnější příprava kořene rozhodně stojí za to, určitě je to lepší než muší larvy, okusující rány. Tak tak, čtete správně! V minulosti se totiž na špatně hojící rány přikládaly larvy mouchy masařky a to právě pro vysoký podíl allantoinu v jejich výkalech. Ale muší hovínka by mi neskousli ani Putující... 

JS

Velký Rozsutec
Kostival lékařský
Kostival lékařský
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart