Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Svatyně z hloubi času                                     pokračování

Minule jsme navštívili dvě archeologické lokality, které vypovídají o dávných duchovních aktivitách svých tvůrců. Místa s okrouhlými kamennými valy, kde hradby zjevně nemají ochranný charakter, a spíš sloužily k vymezení a obřadnímu zvýraznění míst. Dnes si ukážeme další dvě taková hradiště, s kterými si oficiální archeologie příliš neví rady. Obě jsou ve velkých nadmořských výškách a mimo tehdejší osídlení. K trvalému obývání se tedy zjevně příliš nehodily.

Hradišťany

Hradišťany jsou svými 752 m n m. druhým nejvyšším vrcholem Českého Středohoří. Kopec nalezneme asi osm kilometrů od Milešovky, mezi Mukovem a Lukovem. Jak už jméno kopce napovídá, na vrcholu se nalézá dávné hradiště. Vzhledem k nadmořské výšce patří k těm nejvýše položeným u nás. Počasí je zde syrové, ne nadarmo je nedaleká Milešovka největrnějším místem u nás. Vrchol byl dříve odlesněný a tedy se k trvalému obývání či zemědělské produkci asi příliš nehodil. Předpokládá se spíše jeho rituální a náboženská funkce. Vznik hradiště se přisuzuje knovízské kultuře, tedy kultuře z pozdní doby bronzové (asi 1200-1000 př.n.l). Na rozdíl od dalších hradišť, kde nálezy spíš chybí, byla na Hradišťanech archeologie úspěšná, a to přesto, že průzkum probíhal spíše nahodile povrchovým sběrem a jen několika sondami. Už od předminulého století jsou tady známy četné nálezy typické červenočerné keramiky a řady bronzových předmětů včetně tří seker. Dnes je hora porostlá lesem, ale ještě v předminulém století byla holá a tak jistě vynikala její strategická poloha a výhled. Asi stejně jako je skvělý výhled z nedaleké Milešovky, musela být i z Hradišťan vyhlídka do české kotliny strhující. Za jasného počasí se dal pozorovat nejen Hazmburk a Říp, ale i Praha. Na druhou stranu pak podkrušnohorská pánev a hřeben Krušných hor. To mohlo být významné i z hlediska obrany země před nenadálým útokem od západu. Hradišťany tak mohly sloužit i jako významné strážní stanoviště, kouřový či ohňový signál musel být vidět z obrovského prostoru kolem. Místo tak skutečně mohlo kumulovat řadu funkcí, být jakýmsi středem, místem pro setkávání kmenů a rodů z širokého okolí.

Majestátní vršky s dalekými výhledy v nás provokují velkorysost a nadhled. A tak místo mohlo podporovat stejné vlastnosti i při lidských úradcích a dohodách. Každý kopec, výškově i pohledově dominantní, byl a je vždy chápán i jako vládnoucí. Ať už tam sídlili bohové, nebo panovník. Vlastnictví takového kopce legitimizovalo i nárok na okolní území. Pokud na Hradišťanech tedy byla "neutrální" svatyně (tedy patřící všem), bylo to logickým a smířlivým řešením pro všechny okolní kmeny a rody.

Plochý vrchol kopce dnes tvoří přírodní rezervace Hradišťanská louka, ta ovšem chrání vzácné rostliny a s archeologickou památkou souvisí jen nepřímo. Vrchol je dodnes obkroužen velmi dobře viditelným kamenným valem, který snad byl kdysi nízkou hradbou z nasucho kladených kamenů. Naopak typický projev obranných hradišť - tedy kopané a uměle navršené příkopy a valy, tady nenalezneme. Ve zbytcích hradem dodnes nalezneme zvláštní propadliny, které snad mohly být místy dřevěných konstrukcí, či kůlů. V ploše hradiště jsou dodnes podivné jámy nejasného účelu. Nabízí se paralela s obětními jamami chtonických božstev a rituály s podsvětím. Další zajímavou památkou je také pozůstatek jakési vodní jímky, vytvořené ovšem dost podivným způsobem v navršeném kamenném valu. Její provedení spíš svědčí opět o rituálním způsobu užívání, zřejmě pro oběti vodním božstvům. Hradiště má kromě akropole i své "předhradí". Proti klasickým dispozicím hradišť tady ovšem hlavní přístupová cesta ústila přímo na akropoli, a "předhradí" bylo přístupné až následně. To je jistě překvapivé řešení. Dá se předpokládat, že tato část hradiště sloužila k trvalejšímu osídlení lidmi, kteří se nějakým způsobem na funkci a provozu hradiště podíleli. A vzhledem k nestrannosti a neutralitě místa to velmi pravděpodobně mohli být lidé, kteří byli užiteční všem - tedy řemeslníci, druidi, šamani, léčitelé, čarodějové a snad i učitelé. Kovovýroba, ať už bronzová nebo později železářská, byla vždy prováděna rituálními způsoby a vždy byla pro nezasvěcené zahalena určitým náznakem magie. Ne nadarmo byli kováři také ranhojiči a často byli nejvzdělanější a nejváženější lidé ve vesnici. Jejich soustředění, či dokonce "výcvik" na hradištích kultovního typu je logickou volbou.

Obří Hrad

Obří hrad patří k nejzáhadnějším prehistorickým památkám na našem území. V minulosti i dnes ho obklopuje řada tajemných legend, ty staré legendy o zdejších obrech nahradily moderní esoterické legendy - o obrech... Obří hrad nalezneme na Šumavě poblíž samot obce Popelná, nejbližší osady jsou Kašperské hory a Stachy. Ani s tímto hradištěm si archeologové nevědí moc rady. Vznik se datuje do halštatské doby (tedy před Kelty). Místo leží na nepřístupném skalním ostrohu nad odlehlým údolím, vysoko nad říčkou Losenicí, dost daleko od všech známých historických osídlení. Proto jako refugiální (útočištní) hradiště není moc vhodné. Neleží ani na žádné známé zemské stezce. Jakýmsi důvodem by snad mohlo být hradiště na ochranu zlatokopů, kteří v okolí rýžovali zlato. Ale obytné funkci hradiště neodpovídají archeologická zjištění. Hradiště je navíc ve výšce skoro 1000 metrů nad mořem, tedy v poloze, kde žádné výšinné hradiště nikde jinde nenalezneme. Převýšení z údolí Losenice je velké, daleko logičtější poloha pro hradiště by se nabízela po proudu dolů, třeba právě v Kašperských Horách. Na Obřím Hradě je moc zima a sníh dlouho do jara. Navíc jsme na Šumavě, tedy v Gabrétě, kam lidé pronikali pomalu a dlouho. Keltové tady sice prokazatelně byli a těžili zdejší zlato, ale po zániku keltské civilizace v našich zemích Šumava na stovky let znovu osiřela. Další kolonizace proběhla až v historickém středověku. 

Ani zde nebyl věnec hradištní zdi postaven na sypaných valech a doplněn příkopy, ale je jen z nasucho kladených kamenů, stavěných na mělké základové rýze. Navíc je „hrad" založen dost nevýhodně z hlediska obrany. Neleží na vrcholu kopce, ale pod ním, v úžlabině mezi dvěma vrcholy. Z jižní strany je snadno dostupný, a přesto zde hradba není nijak zvýrazněna či posílena víc než na ostatních stranách. A navíc zde není žádná vstupní brána! Navíc jižní hradbu zcela nepochopitelně doplňuje přírodní skalka, která je do valu zakomponována, ale paradoxně je snadno přístupná, avšak z vnější strany! Jakoby skála byla schodištěm a pozvánkou ke vstupu. Severněji položený vrchol, kde byla akropole hradiště, zase nemá vůbec žádnou východní hradbu, (ačkoliv jí vidíme na obrázku na informační ceduli). Z východní strany je pouze strmý, ale nijak jinak nechráněný svah. Archeologové to vysvětlují tím, že "hradiště" nebylo dostavěno, případně, že se neexistující hradby sesuly. Ovšem, podíváme-li se na půdorys stavby bez "domyšlených" či nepostavených zdí a bran, objeví se něco jiného, než klasické hradiště. Spíš se zdá, že hradby spíš sloužily k tomu, aby udržely něco uvnitř v sedle mezi vrcholky, než venku. Že by přece jen obr? Přestože zda byl konán rozsáhlý průzkum, ve více než stovce archeologických sond nebyl nalezen žádný podstatný nález, potvrzující souvislé lidské osídlení. Žádné stopy obytných staveb, ohnišť, sídlištních jam, sýpek, kostí, nádob - zkrátka nic, kromě několika římských mincí, které mohou pocházet i od náhodného poutníka. Neexistuje důkaz, který by pomohl určit důvod existence hradiště a jeho strategicky nevhodné dispozice. Jak to v takových případech bývá, volky nevolky se nejčastěji hovoří o náboženském účelu stavby, případně o posvátném místě pro shromažďování kmenů. K tomuto vysvětlení (či snad přání) tíhne i řada současných senzibilů.

Legendy mají jasno - hrad postavili šumavští obři, kteří zde žili a dlouhou chvíli si zaháněli tím, že házeli po lidech dolů do údolí obrovské kameny. Údajně dole přes potok byla dlouho k vidění lávka tvořená jedinou kostí kdysi zemřelého obra. To by nás mohlo přivést k myšlence na kosti daleko starší. Ovšem paleontologické nálezy jakýchkoliv zkamenělin nejsou v této lokalitě známy a nejsou ani pravděpodobné. Absence archeologických nálezů je skutečně zvláštní. Už víme, že náboženské rituály animistickým kultur byly bytostně spojeny s obětinami. Bohům se obětovávalo ve všech živlových podobách - v ohni, vodě, zemi i vzduchu. A obětovávaly se převážně skutečné věci - ať už to byla potrava, nebo se obětovával život zvířete, nebo i "život" věcí - proto byly rituálně zabíjeny (lámány) zbraně, rozbíjeny nádoby, spalovány hodnotné a cenné šperky nebo látky. Animistická logika je jasná - pokud má duši věc, kámen či strom, musí být oběť stejná, tedy nějaká hmotná a pro svého majitele vzácná věc s duší. Oběť musí mít hodnotu pro svého majitele, jinak je nesmyslným a falešným úplatkem, který ovšem bohové snadno prohlédnou... Proč tedy na Obřím hradě nenalézáme pozůstatky obětních jam, střepy, zbraně ani popel hranic? Asi nesloužil jako běžné obětiště. Co zbývá kromě obrů a náboženských důvodů? Už jen legendární "místo setkávání". Kmenoví náčelníci se tady v té sibérii mohli scházet na neutrální půdě, aby se dohodli. Sibérie sloužila k tomu, že jim rokování nikdy moc dlouho netrvalo :-).       

Také z pohledu zemských energetických míst je Obří hrad skutečně zajímavý. Předpokládá se, že megalitické kultury vnímaly silná zemská i duchovní místa velice dobře. Ovšem rozsáhlé terénní úpravy musí být v citlivém vztahu k danému bodu tak, jak tomu je třeba na zmíněných Hradišťanech nebo na Boudách u Čimelic. Valy musí být v energetickém vztahu k silovému bodu, což na Obřím hradě není. To by nás v úvahách zase vracelo spíš k profánnímu účelu stavby. Jako v mnoha dalších případech, obytná hradiště vznikaly tam, kde silné energetické místo už předtím bylo. Silový bod byl vnímán jako signál a znamení vhodné polohy pro stavbu. Přirozená energie místa se nejčastěji využila k ochraně hradiště, osady či města. Tak to vidíme na řadě dalších míst, u akropolí hradišť, v kostelech, hradech. Zkrátka stavět rozsáhlé hradiště jen kvůli energetickému místu není evidentně nutné. K jeho posílení postačí menhir, nebo kamenný kruh, nebo třeba dolmen, či další stavba, daleko méně náročná než je hradiště. Na Obřím hradě najdeme silných a funkčně hodnotných míst několik, ať už na vrcholové skalce nad sedlem, nebo ve skalní bráně na severním svahu. Avšak jejich funkce ani síla není nikterak podmíněná stavbou rozsáhlých kamenných zdí a valů. Málokteré hradiště u nás je tedy obestřeno tolika záhadami, jako právě Obří Hrad na Šumavě. I to snad je dostatečnou výzvou ke zvědavosti a návštěvě. Uprostřed hlubokých šumavských lesů, ve studených závanech větru, jiskřícím vzduchu a pod palčivými paprsky horského slunce, nad hučící divokou vodou říčky Losenice, můžete hloubat nad prapodivnými skutky našich předků. A ještě lépe - můžete se ptát, co se nám tohle místo snaží naznačit i dnes...  

Jiří Škaloud 

Regena 11 - 2017
Cestou...
Valy hradiště Hradišťany
Valy
Centrální bod
Pohled k Milešovce z Hradišťan
Hradišťany pohled z Milešovky
Hradišťany pohled z Milešovky
Obří hrad - průchod
Obří hrad, valy
Obří hrad, vstupní prostor
Obří hrad, valy
Obří hrad, zbytky zdí
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart