Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Chotouň

studánka sv. Prokopa, kostel a mohyla

Středočeská osada Chotouň je známá jako možné rodiště opata Sázavského kláštera, kterého známe pod jeho řeholním jménem Prokop. Více už jsme se mu věnovali v samostatných článcích o  Sázavském klášteře a Čertově brázdě. Ale na rodiště tohoto zajímavého člověka a později i světce Prokopa jsme poněkud pozapomněli. Pojďme to napravit. Chotouň najdeme kousek od hlavní silnice z Prahy na Kolín. Před odbočkou do vsi jsme přejeli přes dnes už zasypanou terénní rýhu - slavnou Čertovu brázdu, která zde podle historických map vedla v přímém směru mezi Chotouní a Lipskou horou. Svědčí o tom také terénní příznaky i poloha božích muk, které míjíme při příjezdu ke vsi. Zdánlivě nelogicky hledí do polí, ovšem původní polní cesta sledující Čertovu brázdu vedla přímo kolem nich. Tato (bohužel nedochovaná) podezřele přímá část Čertovy brázdy zřejmě zavdala všechny legendy a pověsti o původu tohoto terénního útvaru. Přijíždíme do vsi a po pravé straně se zdvihá terénní přírodní svah rokle zdejšího potoka. Touto roklí snad vedla původní cesta, a svah jistě navazoval na případnou fortifikaci tzv. Čertovy brázdy. Na horní hraně rokle, už v polích směrem k východu najdeme i zdejší raritu - jednoznačně uměle navršenou mohylu, ke které se traduje úsměvná legenda - že když Prokop oral s čertem brázdu, tak tady si otřel hlínu z pluhu, no a to je ta mohyla... Mohyla je ovšem daleko starší, mohlo by se jednat o pozůstatek mohylového pole tzv. bylanské kultury. Bylanská kultura byla nazvaná podle nedaleké vesnice, jde o kulturní stupeň ze starší doby železné. Jen připomenu, že bylanská kultura nemá nic společného s archeologickou lokalitou Bylany u Kutné Hory, kde jde o nálezy z období daleko starších.

Ovšem datace mohyly u Chotouně je poměrně složitá, žádný významný nález odtud nepochází. Mohylu prokopal už Václav Krolmus, ale nic nenalezl. Mohyla byla pravděpodobně vykradena už v dávnověku. V násypu mohyly byly nalezeny kůstky a zbytky nádob, ale žádný významný a neporušený nález odtud není znám. Zbytky nádob a popel mohl být pozůstatek druhotných pohřbů popelnic do tělesa starší mohyly. Zachování tělesa mohyly až do současnosti vděčíme nepochybně uvedené legendě o svatém Prokopovi. Nebýt této legendy, mohyla by byla dávno rozorána jako všechny ostatní. Původně zde byl asi veliký mohylník, krajina byla osídlena od nepaměti. Vedle mohyly stával až do roku 1909 starý dub, zasazený někdy v 17 století. Měl to být strom, vyrostlý z otky svatého Prokopa, což časově moc neodpovídá. Další z teorií mluví o mohyle jakožto orientačním bodě na trase Čertovy brázdy. To mi ale při pohledu na výrazný svah nad potokem připadá jako zbytečné... Nicméně výhled do plochého Polabí směrem k západu odtud býval asi vynikající, než vyrostly stromy na hraně rokle. Takže „mohyla" by mohla být i pozůstatek jakéhosi strážního stanoviště dávné obranné linie Čertovy brázdy (viz výše zmíněné odkazy).  Mohyla je dnes opět zbavena náletu dřevin a kříž z roku 1841 nahoře je obnoven. Na informační ceduli si můžete přečíst romantický text o Čertově brázdě.

Chotouň se traduje jakožto místo narození Prokopa někdy kolem roku 970. Pozdější opat se narodil nikoliv jako chudý synek, ale pocházel údajně z rodu zdejšího majitele zemana Vojslava a jeho ženy Svatavy. Zemanská tvrz měla stávat na místě dnešního dvora vedle kostela. Samotný kostel z mnohem pozdější doby je také zajímavý - jde o Santiniho dílo, jednu z nejcennějších barokních vesnických staveb u nás. Kostel je součástí areálu dvora a nedaleko odtud už najdeme i náš další cíl - svatoprokopskou studánku, zvanou i Prokopka. Pramen je dnes zrevitalizován, a jeho voda je opět docela čistá a pitná. Dlouho se potýkala s vysokým obsahem dusičnanů a bakteriálního znečištění, k čemuž dozajista napomohlo zdejší zemědělství, pískovna na spádovém území i osídlení. Prameniště zdobí i poměrně zajímavá socha svatého Prokopa. Pozorní návštěvníci si mohou všimnout i zednářských znamení na plastice. Legenda o vzniku studánky rukou Prokopovou je značně účelová a můžete si jí přečíst na informační tabuli.  Lidová moudrost a legendy jsou často zdrojem pravdivých informací, ale často také nikoliv. Řady legend vznikly velice účelově z rukou vesnických kněží, učitelů i pisálků, zejména pak v době doplňování a dotváření i přetváření českých dějin v dobách pobělohorských a později romantických. Takže informace z legend je třeba vždy brát s velkou rezervou. Vždy je to o víře či nevíře...

Ve vratech zemanské tvrze a pozdějšího statku měl kdysi stávat kámen, který se podle starodávného zvyku před svatoprokopskou poutí vždy natíral na červeno, či dokonce se mazal krví. Co hledat v tomto starobylém  a pohansky vyhlížejícím rituálu? Údajně má jít o krev čertovu, kterého podle legendy donutil Prokop nést nápravu vozu a ve vratech ho vozka rozmačkal o zmíněný kámen. Ovšem tento záznam jedné z prvních dopravních nehod u nás nezní příliš pravděpodobně. Spíš to vypadá na snahu o vysvětlení a „křesťanskou legalizaci" daleko staršího a pohanského zvyku oslavy kamenných strážců. Ale „pravdu" už dnes můžeme zjišťovat pouze esotericky. A i tam je to vždy o víře či nevíře...

Jiří Škaloud
Mohyla v Chotouni
Tiše se usmívá
Popis
Informační cedule
Snímek z doby, kdy mohyla byla porostlá
Prokopka
Voda ví...
Prokop
Chotouň
Kostel sv. Prokopa
Další informace
Celkový pohled
Značka na soklu sochy
designed by Panavis & Panadela | contents ©2018 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart