Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Jak přežít na Olomoucku?

vyšlo tiskem v časopise NOVÁ REGENA, publikujeme s laskavým svolením redakce.   

Olomoucko a Haná nejsou úplně v popředí turistického zájmu. Úrodné lány polí se táhnou od obzoru k obzoru a turistických cílů i energetických míst je tu nemnoho. O to zajímavější je to ale na okrajích úvalu, kde se naopak zajímavých a silných míst dá najít celá řada. Údolí je z pohledu geomantie typickou ukázkou toho, jak zemědělské společnosti tvořily a využívaly příznivé podmínky pro osídlení.

Klimatické podmínky a příznivá nadmořská výška Hornomoravského úvalu daly vzniknout ideální krajině pro zemědělskou činnost. Není divu, že od neolitu tady zemědělské společnosti žily a dařilo se jim. Údolí říční nivy a okolí řek Moravy, Bečvy, Valové i Hané je od západu před větry chráněno kopci Drahanské a Zábřežské vrchoviny, od východu pak Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy. Od severu pak překážku tvoří Hanušovická vrchovina a masivy Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. Údolí je tak otevřeno pouze k jihu, otevírá se do náruče slunce. Dostatek vláhy zajišťují řeky a jejich podzemní vody. Lidskému "lebedění" v takto ideálních podmínkách brání jediné nebezpečí - a tím je člověk sám. Sídlit v takové ideální krajině totiž chtějí všichni, a tak ti, co tady byli nejdřív, musí být na pozoru a své území hájit před "pošilhávajícími" uchvatiteli. Obrana byla vždy jeden z důvodů, proč vznikala nejen obranná hradiště, hlídková místa a strážní pevnosti, ale i ochrany esoterické a náboženské. Ať už to bylo kvůli přímému energetickému působení míst nebo proto, že se lidé snažili naklonit si duchovní bytosti, vždy vznikaly na významných dominantních kopcích na okrajích teritoria svatyně, pozorovatelny a energetická místa. Údolí se záměrně překrylo řadou ochranných linií, které působily a někde i působí dodnes. Pragmatické důvody existence hraničních strážních pevnůstek a pozorovatelen s varovnými ohni se téměř vždy spojují i s esoterickou funkcí energetických bodů a linií. Jak takové neviditelné hranice fungují? Místní obyvatelé při jejich překročení směrem dovnitř území začínají mít pocit, že už jsou "doma" a tedy v bezpečí. Naopak cizinci začínají mít pocit, že vstupují na cizí území. Tento pocit se pochopitelně dá snadno překonat, protože není fyzickou zábranou. Při agresi se takovému pocitu každý útočník vysmívá, ale pokud s tímto pocitem vetřelce prožíváte na dobytém území celý život, začnete to vidět jinak. K nenávisti a pasivnímu odporu porobených lidí se přidává i nesoulad se samotnou zemí. A to je tím, co zničí a zdeptá každého dobyvatele. Proto se všechny násilné anexe území odehrávají podle stejného schématu. Útočník dobude mocenská centra (v tomto případě Olomouc), kde se schová, a odkud vládne místní šlechtě, která slouží jako prostředník a tlumočník. Dobyvatel žije z povinných daní, otroctví a roboty. Nejpozději v druhé a třetí generaci začíná proces asimilace a splynutí obou kultur. Dokud agresor nepřijme zemi do láskyplného objetí a dokud ho nepřijme Země jako svého hospodáře, bude ho to bytostně oslabovat. Zkrátka a jednoduše, žádná cizorodá okupace, která nesplyne s daným prostorem, dlouhodobě nevydrží. Historie nám to ukazuje víc než zřetelně.

Olomouc a Svatý kopeček

Ale dost teorií, pojďme se podívat na několik zajímavých silových míst Olomoucka. Začněme přímo ve městě. Milovníci starobylé architektury, vzdělanosti i historie si nenechají ujít sídelní město moravských biskupů, tradiční university i centra vládců největšího z moravských údělů. Na nevysokém ostrohu nad řekou Moravou odpradávna žili lidé. Archeologické nálezy vypovídají o kontinuitě osídlení po tisíce let. Návrší se stalo i opevněným sídlem Přemyslovců, pevností nad brodem přes lužní mokřady řeky a především sídlem duchovní správy Moravy. Přemyslovský palác se dochoval pouze ve fragmentech, ale o to významněji působí katedrála svatého Václava a zbytky biskupského paláce. Dnešní honosná podoba katedrály je sice až dílem novogotické přestavby, přesto je místo velmi autentické a snadno spojitelné i s dávnou smrtí posledního s Přemyslovců, Václavem III., který v prostoru děkanství násilně zahynul v roce 1306. Olomoucké Václavské náměstí je nepochybně energeticky velmi zajímavé a s okrajovými body údolí je propojeno. Ale z hlediska krajinné energetické ochranné soustavy, o které dnes hovoříme, není rozhodující. Je spíš tím, co "je chráněno", nikoliv tím, co chrání.

Ochranným bodem je naopak zcela nepochybně výrazné návrší na severovýchod od Olomouce. Z roviny říční nivy se tady rychle zdvihají kopce Oderských vrchů a tvoří tak dobře viditelnou geologickou hranici území. Na návrší stojí slavný poutní církevní areál zvaný Svatý kopeček. Vidět je zdaleka a to platí i pro jeho energetické vazby na další i velmi vzdálená místa. Od Olomouce sem vede stará poutní cesta alejí a schodištěm přímo ke vchodu basiliky. Tento přístup ovšem v době automobilů využije málokdo. To je určitě škoda, protože cesta k pochopení místa i jeho energií vede právě tudy a to doslova. Vystoupáte-li na výšinu pěšky a otočíte-li se na konci schodiště směrem k městu, stojíte v energetickém centru. Rozlišit kopec Velkého Kosíře na druhé straně údolí vám nedá velkou práci, zato město v dolině pod vámi splývá s okolní rovinou a jeví se nechráněné.

Basilika Minor na Svatém Kopečku je zasvěcena panně Marii, respektive tzv. Navštívení Panny Marie, což je biblický příběh, v kterém těhotná Marie navštívila těhotnou Alžbětu. Chrám je tedy plný ženské energie, což je u křesťanských staveb diplomaticky řečeno "dost neobvyklé". Nakonec i výzdoba chrámu tomu napomáhá. Nejde jen o svatou Alžbětu a Pannu Marii. Dominantní postavení v hlavní kopuli zaujímají zpodobení událostí ze života starozákonních žen, jako byla Sára, Rebeka, Ester či třeba Abigail. A také na stěnách presbytáře nalezneme motivy a výjevy, které oslavu žen zobrazují či podporují. Poměrně unikátní výzdoba tady ukazuje nikoliv pouze mučednice víry. Snad i proto je chrám překvapivě plný životní energie plodnosti spojené s moudrostí a tolerancí a možná i proto je oblíbeným místem pro svatební obřady.     

Velký Kosíř a Ludéřov

Velký Kosíř je velký jen v porovnání s okolní nížinou. Jeho 442 metrů nad mořem ohromí málokoho. Přesto je "hanácký Mont Blank" výrazným bodem, a to i z hlediska námi sledovaných ochran. Na jeho plochém vrcholu, který zdálky má připomínat tvar kosy (proto Kosíř), nalezneme novou rozhlednu, která je ovšem momentálně uzavřena z bezpečnostních důvodů. Pokud vás tedy návštěva zalesněného Kosíře neuspokojí, doporučuji návštěvu nedaleké lokality. Severně od vrcholu Velkého Kosíře nalezneme osadu Ludéřov a ve svahu nad ní nalezneme cosi daleko staršího, než jsou církevní stavby v Olomouci a na Svatého kopečku. Jde o poměrně málo navštěvovanou lokalitu, která na své turistické využití teprve čeká. Nalezneme tady klasický čtyřúhelníkový zemní objekt, kterému Keltové říkali "nemethon". Je poctivé dodat, že datace objektu do keltských dob není stoprocentně potvrzena, zatím odtud nepochází žádný prokazatelně keltský archeologický nález. Nicméně tvar a provedení stavby je skutečně typicky keltské ve všech detailech. Jde o tzv. "viereckschanze", neboli přibližně čtvercový objekt, jehož zemní val byl po celém obvodu doplněn vnějším příkopem a v rozích byly valy významně navýšeny. Strany objektu jsou orientované podle světových stran a v severní i jižní straně byly proraženy brány. Ale na rozdíl od klešťových bran, jak je známe z obranných hradišť, tyto průchody zřejmě nebyly zahrazované. Obranný důvod takové stavby je tedy diskutabilní. Ostatně ani poloha objektu nebyla zřejmě volena s ohledem na obrannou funkci. Neodpovídá typickým výšinným hradištím, jaké známe třeba z Hostýnu, či Závisti. Objekt leží na východním svahu a je pod vrcholem táhlého a snadno přístupného návrší. V okolí se nalézá řada mnohem lepších poloh, kde by obranné útočiště mohlo být zbudováno. Zkrátka a dobře - místo velmi pravděpodobně sloužilo náboženským účelům. U severního valu nemethonu je doložena zemní prohlubeň, což mohlo být obětiště i svatyně chtonických (zemských, podsvětních) božstev, tak jak ji známe třeba z Liběnic či Skřipele. Sever a tedy strana půlnoční patřila vždy matce Zemi a smrti. A při pohledu na čtvercový půdorys a orientaci podle světových stran nás nutně musí napadnout, že zbývající strany byly určeny pro další božstva spojená s jednotlivými živly či přírodními fenomény. V době, kdy celé místo bylo odlesněno, se odtud jistě otevíral výhled do Hornomoravského úvalu i do údolí Moravské Brány. Místo tak zcela jistě bylo i vynikající pozorovatelnou východu Slunce a mohlo tak sloužit i jako sluneční svatyně. Dnešní stav objektu je velmi zachovalý, valy, zvýšené nároží i průchody jsou snadno rozeznatelné. Tak jako na řadě dalších míst, se i zde předpokládá, že hrazený prostor využili a upravili taktéž Švédové za třicetileté války. Na vrcholu návrší nad nemethonem nalezneme i novodobý kámen, ozdobený keltskými spirálami. Nedaleko stojí i památník Svatopluka Čecha a poněkud bizardně působící myslivecké zařízení s brokovou střelnicí a umělou liščí norou.    

Bradlo

Při sledování naší hypotetické ochranné hranice údolí kolem Olomouce musíme nepochybně zavítat i na její severní okraj. Hornomoravský úval tady končí Úsovskou pahorkatinou s nejvyšším vrcholem Bradlem. Vrcholová skála Bradla je tím hledaným třetím vrcholem ochranného trojúhelníku Velký Kosíř, Bradlo a Svatý kopeček u Olomouce. Vrchol kopce je tvořen rozeklanými skalisky z velmi tvrdých kvarcitů, které jsou samy o sobě dostatečným důvodem, proč se sem vydat. Na vrcholové skále je vytvořena vyhlídka, z které jsou velmi působivé a neobvyklé výhledy na okolní krajinu. Při dobré viditelnosti jsou odtud vidět i daleké Chřiby a Hostýnské vrchy. Teprve při pohledu z vrcholu Bradla se objevuje dominance a důležitost tohoto nenápadného kopce. Pokud je Svatý Kopeček u Olomouce obsazen katolickou duchovností celostátního významu, pak Bradlo zůstalo zdejším dominantním místem dávných přírodních kultů. Kopec se k tomu vysloveně podbízí syrovostí a opravdovostí zemských energií, které lidé často spojovali s čerty a démony. Ke kopci tak pochopitelně patří i čertovské pověsti - zdejšího ďáblíka si můžete dokonce prohlédnout v dřevěné podobě. Nepoddajnost kamene se spojuje s tvrdostí a nerozbitností samotné země, myšleno země jako vlasti.  A čerte div se, Bradlo bývá také nazýváno Moravským Blaníkem. Také tady spí rytíři, které vzbudí až hrozba naší (moravské) záhuby. Člověka tak maně napadá, kolik těch dávných "protiatomových rytířských krytů" se v naší vlasti nachází. Ale to se dozvíme, až nám bude nejhůř... Stejně jako na Blaníku či na Turově ve východních Čechách se i tady na Bradle v době obrození konaly národopisné manifestace a setkání českého lidu v duchu opatrné protihabsburské revolty. Pokud se tedy ptáme, zda existuje jakási síť českých, moravských i slezských "Blaníků", pak určitě ano, minimálně přes lidské vědomí a konání. 

Na Bradle se ale najdou i místa daleko starší. Kdysi v dávné minulosti to velmi pravděpodobně bylo také místo neznámých kultů chtonických božstev. Mezi zdejšími kamennými bloky těžko budete hledat nějaký nezajímavý kousek, naopak, každý volá a loudí o vaší pozornost, přitahuje k sobě svou polohou, tvarem i energií. V místě se dá dohledat řada silných energetických míst a snad i „svatyní" s rozličnými funkcemi. Při výstupu k vrcholu si přímo na trase turistické značky jistě povšimnete malé dvorany, obklopené pěticí nádherných buků. Plošina je velmi pravděpodobně uměle upravená, uprostřed pak stojí kamenný blok, přímo vyzývající ke kázání, proslovům či k magické práci. Jak jinak ho nazvat, než katedra či kazatelna? I samotný vrchol je silným místem a plošina pod vrcholovým skaliskem jakbysmet. Strávit tady můžete klidně celý den i víkend, stále bude co objevovat, s kým si povídat a co dělat.

Jiří Škaloud

Regena 03 - 2018
Katedrála sv Václava Olomouc
Katedrála sv Václava Olomouc
Svatý kopeček u Olomouce
Svatý kopeček u Olomouce
Svatý kopeček u Olomouce
Svatý kopeček u Olomouce
Ludéřov
Novodobý kámen
Ludéřov
Ludéřov
Bradlo
Bradlo
Bradlo
designed by Panavis & Panadela | contents ©2018 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart