Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Temná hmota

aneb hmota, tma a gravitace

Při sledování pořadů o vesmíru se vždy zmiňuje temná hmota. Co to je a co to není, čím je a čím není. Co by to mohlo být a co zase ne. No, teoretické úvahy astrofyziků, říkal jsem si. Nechme temnou hmotu vesmíru.

Rád se toulám krajinou. Nejen za denního světla, rád se toulám i potmě. A tehdy to začalo. Během jednoho toulání jsem procházel rozmanitou krajinou. Pole, louky, smíšený les, smrkový les, různé nálety a mixy. Nicméně energie jednotlivých míst byly takříkajíc vyrovnané, odpovídající uspořádání stromů a vegetace místa. Až na jedno.

Procházel jsem lesem a na jednom místě jsem se začal ošívat. Koukal jsem se vůkol, nic jsem nenašel. Les jako jinde, jenom těch malých smrčků bylo více. No nic, setřásl jsem to z mysli a pokračoval v cestě dál. Nicméně jsem se stejnou cestou i vracel.

Jak jsem se k dotyčnému místu blížil, atmosféra začala houstnout. Hmatatelně jsem cítil, že jsem v místě, kde byla evidentně hustota okolí jiná. Co hustota jiná, gravitace! Necítil jsem ani tak hustotu energie okolí, ale hustší koncentraci gravitace. Gravitace? To mě nešlo na mysl. Zaměřoval jsem se na různé energie vyskytující se okolí, ale energetického charakteru to nebylo.

Začal jsem se rozhlížet po okolí a naivně hledat příčinu hustší gravitace. Stál jsem v místě, kde byl nízký mladý smrčkový porost, kde jsou stromy hustě vysázeny. Dohromady tvořily takový pevný, neproniknutelný celek. Denní světlo tam jen velmi sporadicky pronikalo. Stromy dohromady udělaly temný monoblok, který měl svoji vlastní hustotu a tudíž i hmotu. Měl svoji vlastní tmu. Byla hustší. Hustší tma nebo co? Co na tom však bylo nejimpozantnějšího, bylo to, že si tato hmota držela (generovala?) svoji vlastní gravitaci a na tu se vázalo větší množství tmy. Nebo také obráceně. Nedokázal jsem rozlišit, zda-li tma generuje hustší gravitaci, nebo gravitace váže větší množství tmy. Ale spíš to na mě působilo tak, že hmota, černá hmota na sebe váže gravitaci. No blbost!

Nicméně jsem tam stál, stále se ošíval na všechny strany a nechtěl tomu uvěřit. Točil jsem se na všechny strany a bylo tomu tak. Ať jsem se natočil na jakoukoliv stranu, vždy na tu stranu mého těla, která byla směrem k temnému lesu, jsem cítil zhuštěnou energii. Co cítil! Ta temná gravitace mě tam táhla! Ano, jasně jsem cítil, jak si mě ta černá gravitace/tma k sobě přitahuje. Neuvěřitelné! A začal jsem experiment.

Chodil jsem z různých směrů, různou rychlostí a výsledek byl vždy stejný. Vždy jsem cítil tah směrem k onomu temnému lesu. Věnoval jsem větší pozornost svým pocitům. Byly zvláštní. Nedokázal jsem si je sám sobě definovat. Pomalu jsem si začal uvažovat, že temná hmota na sebe váže gravitaci. Z tohoto zvláštního kousku lesa to jasně bylo cítit. Jasně měnil gravitaci ve svém okolí. Nechtěl jsem tomu věřit, že by tomu tak mohlo být. Nicméně evidentně jiná hustota okolí byla hmatatelná.

Hlavou mě začaly probíhat myšlenky, že stačí dostatečné množství koncentrované hmoty, temné prostředí a hmota si gravitaci začne přitahovat sama (či obráceně). Zhuštěná gravitace začne mít formující vliv na okolí.

Takže dá se manipulovat s gravitací, slyšel jsem hlas ve své hlavě. Budu-li chtít pracovat s gravitací, vím jak? A k čemu mě to bude? Již dlouhou dobu mě provádí myšlenka, že gravitace se dá vypnout. Že v podstatě gravitace je uměle vyráběná, aby atomy a hmota držela pospolu. A až ten experiment jednou skončí, někdo vypne tlačítko gravitace a náš svět se rozplyne. Kdo to bude? Kdy to bude? Budete to vy? Já?

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2019 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart