Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Úroveň Mistra

Kdo z nás kdy neslyšel: „Ten je mistrem ve svém oboru," „to je ale fakt mistr" atd. Včera jsem shlédl film Hrdina. Děj se odehrával v Číně cca. 221 l. př. n. l. Řezali se tam mečem a utínali si hlavy, ale o tom film nebyl. Viděli jsme válečníka, který se stal mistrem meče a předstoupil před císaře s úmyslem ho zabít. K tomu chtěl využít své mistrovství. Panovník sice nebyl mistrem meče, ale byl vynikající filozof úsudku. Nebojoval, naopak sám poskytl válečníkovi meč na svoji popravu. Potom válečníkovi vyjevil podstatu mistrovství meče - nemít meč žádný a nebojovat. Válečník pochopil a imperátora ušetřil. Banální, říkáte si. Jak pro koho.

Císař o mistrovství meče řekl válečníkovi následující: „Můžeš mít meč ve své ruce a bojovat. Nemusíš držet meč ve svých rukou, a přesto bojuješ. Můžeš mít své dlaně prázdné, ale mít meč v srdci a bojovat dále. Mistrovství však je, nemít meč v dlaních svých, nemít ho ani v srdci a nebojovat. Teprve pak se stáváš mistrem meče!"

No, moc mi to do hlavy nešlo. Vytanul mi na mysli obraz mistra. Klidný, vyrovnaný, nikam se nežene. Jak to, že se nikam nežene? Vždyť je mistr, tolik toho umí, a kdyby chtěl, může mít všechno! Vždyť přece on je ten, co dokáže a ví jak. Takže pro něj je hračkou toho dosáhnout. Tak proč nechce?

Protože je mistrem.

Protože je mistrem a ví, že to nemá cenu, že to je zbytečný shon a pachtění, že sám sobě si člověk komplikuje život. Neboť on, mistr ví, že vše, co má člověka potkat, ho potká a od jedince se chce pouze - trpělivost, oddanost a pokora. Mistr toto ví, mistr toto má. Mistr čeká a je připraven na správný okamžik. A když přijde, tak teprve v tuto chvíli projeví své mistrovství v uchopení a využití tohoto okamžiku. Vždyť je mistrem...

Ovládá umění, ve kterém je mistrem, aniž by toto použil k dosažení svých cílů.

Pokoj a blaho

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart